Hana Křivánková
www.mammo.blog.cz
- Počet článků 106
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 779x
Seznam rubrik
Oblíbené články
Oblíbené stránky
Hana Křivánková
Letní čundry a výlety (4) - Cestování po SaFaRi
Milí čtenáři, nadešel čas letních výletů a dovolených. Rozhodla jsem se tedy provětrat svůj šuplík s kresleným humorem a v následujících jedenácti článcích se budete moci setkat s již zmíněným tématem. Kromě bílé paní, propastí nebo turistického salámu na Vás čeká ještě jedna podivná hospoda či jeden opravdu vypečený lišák. Pevně věřím, že se zasmějete, nebo aspoň pousmějete a že ve svých srdcích pro nějakou tu načmáranou legrácku najdete kousek místa. Vaše Haňa Křivánková
Hana Křivánková
Letní čundry a výlety (3) - Baterky s sebou!
Milí čtenáři, nadešel čas letních výletů a dovolených. Rozhodla jsem se tedy provětrat svůj šuplík s kresleným humorem a v následujících jedenácti článcích se budete moci setkat s již zmíněným tématem. Kromě bílé paní, propastí nebo turistického salámu na Vás čeká ještě jedna podivná hospoda či jeden opravdu vypečený lišák. Pevně věřím, že se zasmějete, nebo aspoň pousmějete a že ve svých srdcích pro nějakou tu načmáranou legrácku najdete kousek místa. Vaše Haňa Křivánková
Hana Křivánková
Letní čundry a výlety (2) - Opravdu turistický salám
Milí čtenáři, nadešel čas letních výletů a dovolených. Rozhodla jsem se tedy provětrat svůj šuplík s kresleným humorem a v následujících jedenácti článcích se budete moci setkat s již zmíněným tématem. Kromě bílé paní, propastí nebo turistického salámu na Vás čeká ještě jedna podivná hospoda či jeden opravdu vypečený lišák a ještě něco dalšího. Pevně věřím, že se zasmějete, nebo aspoň pousmějete a že ve svých srdcích pro nějakou tu načmáranou legrácku najdete kousek místa. Vaše Haňa Křivánková
Hana Křivánková
Tučňáci
...tak ještě jednou o tropických vedrech, ale chytnu to tentokrát za jiný konec. Když jsem totiž na svém dalším blogu zveřejnila obrázek se zpoceným pívem, dostala jsem v soukromých zprávách asi pětkrát nabančeno, že už si vytáhli lahváče z ledničky, ale že jim je pořád vedro. Říkala jsem si, že asi budu muset přitvrdit. A protože rozumím tomu, že snad každý se v tomhle teplu, co nám venku vládne a ještě (asi?) pár dnů bude, rád zchladí, tak Vám dnes, milí čtenáři, posílám, jak to asi vypadá zrovna na pólu! Mějte se co nejlépe! H. Křivánková
Hana Křivánková
Letní čundry a výlety (1) - Šílený kastelán
Milí čtenáři, nadešel čas letních výletů a dovolených. Rozhodla jsem se tedy provětrat svůj šuplík s kresleným humorem a v následujících jedenácti článcích se budete moci setkat s již zmíněným tématem. Kromě bílé paní, propastí nebo turistického salámu na Vás čeká ještě jedna podivná hospoda či jeden opravdu vypečený lišák. Pevně věřím, že se zasmějete, nebo aspoň pousmějete a že ve svých srdcích pro nějakou tu načmáranou legrácku najdete kousek místa. Vaše Haňa Křivánková
Hana Křivánková
Tropy
...komu vedro vadí, džbánek piva zchladí! Přeji všem čtenářům krásné teplé dny plné pohody a dobré nálady!
Hana Křivánková
Kouřová signální ("poezie")
Indicko-kari kořeněně-vodnicodýmková léta a nevybouřenost. Jednoduchá a prakticky o ničem, ale nese si punc tabákového dýmu a atmosféry zapadlých stylových čajoven. Teda aspoň pro mne.
Hana Křivánková
Duchové pavouků
Zkrátka a jasně: dostavila se melancholie, nálada a pak ještě to správné rozpoloženíčko a ten "básnický" výsledek jest k mání pod perexem :)
Hana Křivánková
Příjemný večer, slunce v duši a šálek na stole
Čaje, takové malé nepatrné a mnohými i zanedbávané lístky, mi, dá se říct, změnily život. Jsou to možná trochu silná slova, ale ani tak se není čemu divit – kdo se jednou zařadí mezi čajomilce, už se téhle nálepky nezbaví. Ale to vlastně nikdo nechce, protože oni milci čaje bývají vesměs vyrovnané a milé osůbky, jenže k těmto vlastnostem mi toho mnohého chybí. Díky čaji jsem však i já poznala ten dlouhý proces, který vede k jeho přípravě a který by měl být přesný a pečlivý. A ten taky leckdo odflakuje. Ale to jsem naštěstí já, fintivá a nudná perfekcionistka vzhledem i slovem prostě nemohla dopustit. A tak jsem se díky tomuto prastarému rituálu naučila trpělivosti a klidu, což pro mne nebylo ani trochu jednoduché a trvalo to roky, než se to začalo projevovat a bude to ještě další roky trvat, než se to projeví úplně. Ale odměnou mi byly nejen (většinou) opojné chutě, po kterých jsem častokrát opětovně zatoužila ještě ten samý den, co jsem je ochutnala. Byl to také mír, smíření s různými starostmi a těžkostmi a schopnost aspoň občas si navodit krapet pohody do duše – nejenom po příchodu ze zaměstnání. A tak vám dnes přináším dva krátké komiksy, které mají co dělat s tématem čaje. Pobavte se, usmějte se, naštvěte se (a kdyby fakt jo, tak na to radši co nejdřív zapomeňte nad šálkem dobrého Earl Grey!) Publikováno na www.mammo.blog.cz, odtamtud i obě URL. (Doporučuji na komiksy kliknout pravým tlačítkem myši, zvolit možnost "Zobrazit obrázek" a podívat se na něj ve zvětšené velikosti, aby vám neunikla žádná písmenka!)
Hana Křivánková
Když nejely busy, tak to bylo dycky dobrý
Ačkoli Pardubice, tedy místo, kde zatím ještě bydlím, moc tvrdohlavých odborů nezasáhla a autobus mě dneska svezl z jednoho konce města na druhý, na stávku jsem několikrát pomyslela a říkala si: škoda, že už nechodím do školy! Abyste rozuměli, mám čerstvě po maturitě a tak jsem ten náš žlutý institut už víc jak čtrnáct dní neviděla. Je mi ovšem jasné, že kdybych byla stále školou povinná, promodlila bych několik předešlých dní tak intenzivně, že by se podivil každý farář. Doufala bych, že stávka bude i u nás, že nebude autobusu, který mne každý den vozil cca dvacet minut do školy a samozřejmě bych pak ještě mlžila, že „pěšky je to daleko,“ což sice vcelku je, ale znám pár cenných školáků, které by ani několikakilometrová vzdálenost nedokázala zastavit od povinnosti učit se a klidně by tam šli třeba celý den. Chvála jim. Já jsem bohužel patřila do té úplně opačné skupiny a když se nad tím zamyslím, zařadila jsem se do jejího vagónu asi coby úplně první žáček z třídy první bé, do níž jsem někdy v minulém století (fíha!) nastoupila na základní škole.
Hana Křivánková
To se mi (ne)povedlo
Když se mi ve středu porařilo úspěšně špatně publikovat článek, v němž popisuji, jak prožiji čtvrteční stávku (jízda přes město, návštěva lékaře, atd.) už v ten den, takže to vyznělo, jakože jsem stávku odborů odstartovala už o den dříve, došlo mi, že jsem zase jednou někde za debila. Chm, super. Ostatně by to nebylo vůbec poprvé a kromě toho, kdybych u psaní a zveřejňování toho svýho článku nebyla duchem mimo, nepochybně by se mi to povedlo. Jenomže já mimo byla, taktéž velmi úspěšně. Ale dost těhle keců, ráda bych se všem omluvila za to, jestli jsem nějak mystifikovala a pevně věřím, že na mě nejsou naštvaní a jenom si ze mě utahují. Sranda je důležitá věc a já tohle naštěstí beru. Abych se omluvila všem nespokojeným, rozhodla jsem se, že dnes už neudělám NIC, co by se dalo zvorat, začnu se krapet víc soustředit a vložím sem ÚPLNĚ NEUTRÁLNÍ komiks, další příhodu koníika Mamma, která se bude hodit na JAKOUKOLIV příležitost, takže jestli se mi to povede publikovat hned nebo zítra, bude jedno. Ještě jednou prosím o odpuštění a věřím, že jste se zasmáli mně - nebo ještě lépe tomuhle komiksu. Vaše nesoustředěná HK. Publikováno na www.mammo.blog.cz, odtamtud i URL:
Hana Křivánková
Jak si Spravedlnost přilepšila
V noci na dnešek jsem dlouho nemohla usnout. Přemýšlela jsem snad o všem, o čem se jenom dalo. A taky mi v hlavě vyvstalo pár nových přání. Přála jsem si, aby v pondělí byla stávka a já bych nemusela na nepříjemné vyšetření. A taky, aby se můj starý anduláček Toník dokázal vylízat z nemoci, aby mohl zase zpívat a obveselovat mne ještě dalších dvanáct let. No a taky, aby mi dopadla dobře písemná maturita, jak jinak, když už se mně, čtyřkaři z matiky, (snad) povedlo spočítat, kdy lišky vrhají mladé. Čirou náhodou však moje myšlenky náhle spadly ke spravedlnosti (to byla asi volná asociace na tu státní maturitu). Asi je to nějaký komplex kreslíře, ale já místo toho, abych začala přemýšlet o tom, zda spravedlnost existuje, atakdále, jsem si rovnou začala představovat slepou dámu s váhami a mečem. A pak mě napadl obrázek, který dnes najdete pod perexem – a když o tom tak přemýšlím, dokázala jsem pár svých myšlenek nakonec zachytit na papír, ve snaze, aby byly srozumitelné každému. Jsem docela ráda, že se to takhle povedlo. Pevně věřím, že vás karikatura pobaví a rozveselí podmračené odpoledne, nebo vám alespoň protáhne mozkové závity – těch totiž není nikdy dost. Omlouvám se všem, kteří čekali koníka Mamma, ale ten zkrátka musel počkat. Na závěr snad už tedy jenom tradiční přání: ať vás spravedlnost pokud možno VŽDYCKY vidí a nezatratí vás. To je možná přání nejzbožnější, ale i tak bych za jeho splnění byla fakt ráda... Vaše HK. Publikováno na www.mammo.blog.cz, odtamtud i URL obrázku.
Hana Křivánková
Pojďme radši sázet kytky…
Ať je na světě líp! Teda, ono to už možná nebude nadlouho – když to má za rok v prosinci všechno nějak bouchnout, žejo. Ale opravdu – sázejte květinky, ty hezké, barevné a tiché společnice, zeleň, která nám mnohdy chybí buď na zahradě – anebo v duši, což už je o něco horší problém. Sázejte surfinie a rododendróny spíš než peníze... Upřímně, i když je to už téměř dva roky, co bych si i já mohla vsadit, nikdy, nikdy jsem tak neučinila. Nikdy mě ani nenapadlo pomyslet na tipování té vítězné série čísílek, zajít si do trafiky a tam je naškrábat na tiket. Opravdu ne. S penězi jsem na tom nikdy nebyla pohádkově, konec základky a dva roky střední jsem prakticky prohýřila a vidina toho, že si vsadím, pro mne jenom znamenala předzvěst toho, že přijdu o další dvacku za tiket, což už je skoro půlka krabičky cigaret, no né?! A kromě toho, jsem vlastně i tak trochu smolař. Teda, bývala jsem větší. Ale možná i to mě od toho odrazovalo... A ač vůbec nejsem proti PŘIMĚŘENÉMU sázení, tak i přesto zastávám svůj, myslím si, zlatý názor, který má ovšem tvrdou skořápku. Názor, že k penízkům by se nemělo přijít jen tak snadno, nejistou náhodou typu něco-plácnu-a-ono-se-to-vyvrbí. Ale na jednu stranu, ta nejistota, to napětí, jestli vyhraju či přijdu o tu dvacku, to musí být přece jenom paráda. No, kvůli tomu bych si možná i vsadila. Ale jinak ne, vážení. Jinak jenom práce a hry. Ale chleba, ten jsem neviděla už pěkně dlouho. Abych to shrnula na závěr; raději se věnuju kytkám, protože mě to baví a asi jsem blázen, když řeknu, že mi připadá, že ty zelený krasavice i ty ošuntělý dracény vypadají, jako by mou péčí jenom zářily. A tak neváhám a sázím, dokud je venku hezky. A dokud ještě bydlím v baráčku se zahradou – v paneláku, kam se stěhuju, to tak zeleně už tedy nevidím... Přeji vám svěží a láskou dostatečně zavlaženou mysl! HK. Publikováno na www.mammo.blog.cz, odtamtud i URL.
Hana Křivánková
O Stmívání a stmívání
Hned na začátku se přiznám, že jsem „Stmívání,“ „Nový měsíc“ ani „Zatmění“ dosud nezhlédla, takže je mi jasné, že by se do mne mohl lecjaký příznivce této upíří ságy s chutí pustit a já bych nebyla proti. Vždyť o tom nic nevím a přesto to kreslím a ke všemu zveřejňuju! Nejsem sice proti sérii zkouknout, ale raději, než filmy samotné, bych viděla nakreslené úkazy na noční obloze. Vždyť ten vesmír je tak fascinující a tajemný. Vždyť ta noční obloha je někdy i ve městech tak snově krásná. Nikdy jsem nečekala, že si to pomyslím, ale Mammo tentokrát udělal dobrou věc. Vždycky je lepší dívat se do nebe než do počítače nebo na televizi, ale dnes to už zkrátka jinak nejde a my bychom bez techniky nebyli nejspíš nikým. Ale i přesto pro mne pozorování oblohy po vzoru našich dávných „netechnických“ (nechci psát necivilizovaných, abych jim zas nekřivdila) předků zůstává báječnou relaxací a oblíbenou činností. Sice jsem úplně odběhla od filmového tématu, které komiks znázorňuje, ale když já o něm vlastně nemám co napsat. Tak se na mě prosím nezlobte, že je tenhle perex tak trochu mimo mísu a že se s obrázkem docela rozchází. Nezbývá, než vám popřát, abyste měli v duších a srdcích jasno, jako někdy bývá noční obloha a aby vám padající hvězdy splnily každé přání. HK. Publikováno na www.mammo.blog.cz, odtamtud i URL.
Hana Křivánková
Straka Klaus a taky moje láska k perům
Že by na Hradě neměli čím psát, napadlo mě, když jsem před časem prvně zhlédla video s panem prezidentem přivlastňujícím si cenné protokolární pero. Tehdy mě to nesmírně pobavilo a to, že se to bralo coby nezměrná ostuda pro naši zemi, mi bylo úplně jedno. Vždyť tohle se přece jen tak nevidí, aby byla hlava státu kleptomanem! Ale kdybych si měla zamést před vlastním práhem, i já si ráda přivlastním cizí propisku. Tedy, jen těžko se to dá srovnat, vždyť obyčejné plnicí pero stojí pár kaček, ale tahle úchylka mne provázela ještě na gymnáziu – vůbec jsem si per a propisek tak nějak více vážila a pokaždé, když mi dopsalo to, co jsem zrovna používala, mi ho bylo líto vyhodit. Vždycky jsem si v hlavě zpětně promítala, co jsem s ním všechno vlastně napsala – povídku, písemku z češtiny, půjčila jsem ho klukovi, co se mi líbil... Přiznám se, že někdy jsem to pero ani nedokázala vyhodit a dodnes mám ve skříni ukrytou vcelku objemnou sbírku vypsaných propisek, u kterých sem tam ráda rozjímám – vlastním dokonce i pero od Centropenu, které nám pančelka rozdala v první třídě, když jsme se měli začít učit psát a my si tehdy mohli vybrat – je to moje úplně první školní pero. Je tyrkysové, s růžovým víčkem se žlutým držátkem – je jasné, že dnes bych si takové vybrala jen v nouzi, ale hodně to o mně svědčí – pero je to pestré, stejně jako byly tehdy pestré mé myšlenky, nálady, vnímání světa vůbec. Dnes to sice taky není jednotvárné, ale ty jasné barvy už se bohužel někam vytratily, zůstaly trčet někde na té základce. Stejně jako můj krasopis – dnes škrábu hůř než opilý kocour a tak si na počítač nemůžu stěžovat a to ani přesto, že mě z něj sem tam zabrní oči. Komiksy dnes přináším dva – jeden s panem prezidentem a druhý volně asociovaný, zkrátka jenom o peru. Doufám, že vás potěší. Zkuste si i vy vybavit své první tužky a plnicí pera – vzpomenout si nejen na to, jak vypadaly, ale i na školní léta a na zážitky, které díky nim máte. Pevně věřím, že budou jen příjemné. A jestli ne, tak už je to přece dávno a dá se nad tím leda pousmát. HK. Publikováno na www.mammo.blog.cz, odtamtud i obě URL.
Hana Křivánková
Toustové experimenty
Tak jsem si zase jednou udělala tousty. Tohle jídlo sice nepatří k mým oblíbeným, ale konzumuji ho ráda a především ho ráda připravuji, protože je to příprava rychlá a vděčná – vezmete chleby, něco do nich nacpete a zavřete a za pár minut už jíte. Tousty jsou pro mne navíc kouzelné v tom, že si do nich můžu vložit zrovna ty potraviny, na kterých bych si zrovna ráda smsla a ač se nejčastěji jedná o šunku, sýr, kečup či olivy, vyzkoušela jsem i nutellu, marmeládu nebo tavený sýr. Ne vždycky to chutnalo vstřícně, ale experimentovat s tousty mne nesmírně baví. A než se podíváte na komiks, musíte vědět, že Mammo není jediný cvok – já se do toustu jednou pokoušela vecpat i těstoviny nebo sekanou a klidně to na sebe prásknu. Ale taky to, že mi to v konečné fázi moc nejelo a litovala jsem, že jsem ty vrtulky nesnědla radši jenom s kečupem a že jsem tak zhanobila babiččinu sekanou. Ale chybami se učíme a já se naštěstí poučila. Takže experiment přináším jen na obrázku, bohudíky. HK. Publikováno na www.mammo.blog.cz, odtamtud i URL.
Hana Křivánková
Mammo a šíleně smutná Helena
Když se ta jinak vcelku sympatická a dobře vypadající umělkyně už kdysi soudila s Martou Kubišovou či kým, nevěnovala jsem tomu sebemenší pozornost. No tak se hvězdy soudí, no. Mají na to manýry a peníze a také už za ten život přece jenom něco předvedli, tak si to můžou dovolit. Ať se soudí, mně je to jedno. Jestli je to zbytečné nebo ne, to je přece problém každého, kdo k soudu jde a různým činům každý přece přikládáme různou váhu. Já se kupříkladu s přítele hádám o tom, že bych napařila větší tresty tyranům zvířat a když vidím někoho, jak zasekne zvíře mezi stromy a ubije ho klackem k smrti, nebo když uřízne psovi hlavu, neudržím se a říkám si, že kdyby se zrovna hlasovalo o trestu smrti pro ty pachatele, tak jim to podepíšu tolikrát, kolik dali ran tomu zvířeti. Ale přítel se hádá, že jsou to jenom zvířata a že by jejich tyran neměl dostat stejný trest jako vrah člověka, atd, atd. Má patrně pravdu, ale to si já coby milovník němých tváří asi nikdy nepřipustím. Ale zpátky k Heleně. Když jsem se doslechla, že žaluje rádio jen proto, že ji nehraje a že její písně jsou národní bohatství, tak to nešlo udržet a musela jsem se tomu chechtat. Mně se sice její písně vcelku líbí, i její poslední tvorba a přece jenom, když to slyším, tak mi to neva. Ale tohle...Kristepane. To snad ne. To snad přehání. Jasně, určitě ji zamrzelo, že dře ve studiu a snaží se, a tak chce, aby to k něčemu bylo, ale tím, že ten nebohej rozhlas, kterej má dost práce i s jinými hudebními interprety a pořady zažaluje, tím si pověst nevylepší – ba naopak! Možná ji to jen tak napadlo, ale živila tu myšlenku dál a dál a zloba v ní rostla a nechala se tím ovlivnit...Těžko, těžko říci. Ale nikdy jí to nebudu moci říct a je mi to vlastně fuk – kdo chce kam... Jen zpěvačce přeji, aby jednou pocítila, že její tvorbě bylo učiněno zadost, že je spokojená a že soud ke štěstí nepotřebuje. Vytvořila jsem tři komiksy – hodně podobné, ale každý vyjadřuje jednu z myšlenek, které mi v hlavě vyvstaly, když jsem četla onu podivuhodnou zprávu. Pevně věřím, že to nikoho neurazí – mou babičku coby fanynku Vondráčkové už to bohužel urazilo, ale natruc jí to sem strčím. A především pro vás, čtenáře, ať se pobavíte. A poslouchejte rozhlas dál i přesto, že tam „Sladké mámení“ či „Dlouhou noc“ neuslyšíte dvakrát často! HK. Publikováno na www.mammo.blog.cz. Odtamtud URL komiksů.
Hana Křivánková
Mammo a vajíčko naměkko
Tuhle jsem si pojednou zas k večeři připravila vajíčko naměkko, ne které si sice potrpím, ale opravdová chuť na něj mne přepadne jenom jednou za čas. Ráda vzpomínám na týden v Deštném, který jsem strávila s kamarádkou v útulné dřevěné chatce uprostřed horského lesa. Počasí nám tehdy vyšlo, ale především jsme si užívaly společné chvíle při vaření – často jsme spolu vymyslely nové kulinářské kreace a většinou si na nich i pochutnaly J Jednou také došlo i na vajíčka naměkko. „Tohle mám vyzkoušený, vařím je vždycky dvě a půl minuty,“ prohlásila jsem a tak jsme vejce povařily po mou osvědčenou dobu. Jak překvapivé bylo zjištění, že se vajíčka vyvedla úplně natvrdo – nejevila ani známku naměklosti, prostě nic a vypadalo to, jako bychom je snad vařily deset či více minut. Nakonec jsme vajíčka nakrájely a snědly s chlebem, ale dodnes si marně lámu škebli s tím, proč tomu tak bylo? Že by v chatce měli silnější hořák? Naopak – přišel mi spíše slabší. Tak že by za to mohla jiná nadmořská výška? Nebo divná vejce? To těžko. Inu, zvláštní. Dnešní komiks nese titul „Mammo and softboiled egg,“ tedy „Mammo a vajíčko naměkko.“ Pevně doufám, že vás potěší a že třeba i dostanete chuť na vajíčka – ať už míchaná, volská oka, omeletu, natvrdo či naměkko nebo jakkoliv jinak – ale jen tak, jak je máte rádi. A kdo je nejí, tomu přeju dobrou chuť u večeře, ať už pojí cokoli, třeba okurky. J HK. Publikováno na www.mammo.blog.cz, odtamtud i URL.
Hana Křivánková
O zelenině, ale trochu jinak
Dala jsem si oddechovou pauzu mezi státní písemnou maturou z češtiny a angličtiny a chtěla jsem vymyslet komiks, jemuž by dominovala zelenina a ovoce plné zlých bakterií, protože o ničem jiném se, kromě těch maturit, které mi už coby jedné z aktérek lezou krkem, nemluví. Jenomže jsem nic nevymyslela. Jsem úplně vydlabaná – sluníčko praží jak blázen, ale vy musíte sedět a učit se, nebo hůře – sedět a psát slohovku a testy. Vůbec mi to nemyslí, jsem v jednom kole s učením. Proto tedy přikládám svůj starší komiks, patrně z dubna, který o zelenině ale také vypráví – ať nejsem úplně mimo mísu. Především je ale o kouření, o superpopulární neřesti, která z mísy nebude nikdy. Pevně doufám, že se z komiksu nepoučíte a že se alespoň pousmějete. A važte si toho, že nemusíte maturovat a užívejte sluníčka, především v těch večerních hodinách, kdy je přívětivě chladnější a příjemné. HK Publikováno na www.mammo.blog.cz, odtamtud i URL komiksu.
Hana Křivánková
O dobrém soptění
...jojo, sopky. K těm chovám velezvláštní vztah...Asi je to tím, že jsem nikdy žádnou na vlastní oči neviděla (kromě Kunětické hory, ale ta už doufám navěky spí), v ČR díkybohu žádní tito mocní a nelítostní obři díkybohu nejsou a tak se mě spíše týká téma soptění lidského. A v tomhle případě jsem na sopku nrazila (někdy i vyšplhala) už mnohokrát. A také ve mně se skrývá trocha té žhavé lávy, která chce někdy prostě ven a taky jde, ale všechna v jednu chvíli a to je pak mazec. Trpí okolí, já, ale za čas si uvědomím, že se vzduch už vyčistil, stejně jako moje nitro -a že je to tak lepší. Tak soptěte, milí čtenáři, ale moc to nepřehánějte, ať z toho pak doma nemáte itálii - Vesuv či Etnu :) HK. Publikováno na www.mammo.blog.cz, odtamtud i URL
Hana Křivánková
A bude pršet!
A bude pršet! Tedy, doufejme, že ne tak, jak to ukazuje komiks, nicméně nějaký ten deštíček by se hodil. Nejen zahrádkářům a jejich vyprahlým zahrádkám, ale taky lidem, kteří to mají podobně jako já; po dešti je totiž "nejlepší" vzduch. Asi to někombude znít trochu přiblble, ale jsem si jistá, že ten, kdo ten vyčištěný vzduch také rád čichá, se zasní...A aby ne. Není nad pohled z okna nebo ze zahrady na mokré stromy, na jejichž listech kapky hrají ty nejkrásnější symfonie. Není nad zpěv ptáků, který se rozléhá zmáčenou, ale také umytou ulicí, která denně spolkne tolik špíny z aut, odpadků a bůhví čeho ještě. Ti ptáci po dešti znějí vůbec tak nějak jinak, zdá se mi. Tak nějak...pronikavěji, to bude to slovo. Přeji vám, ať vás deště (tedy, pokud budou - dneska je teprve středa a tenhle článek si na svoje zveřejnění ještě počká) potěší jako mně. A aby z toho nebyl žádný nečas... :) HK Publikováno na www.mammo.blog.cz, odtamtud i URL komiksu.
Hana Křivánková
O povedeném gemblerovi a závislostech vůbec
Když jsem před nedávnem četla zprávu o zadrženém muži, který do hracích automatů úspěšně naházel sedmadvacet melounů, tak jsem se zprvu lekla. Takové jmění, vždyť si to ani představit nejde! Poté moje leknutí následovalo pobavení nad historkou o španělském dědictví, kterou se mu povedlo oblbnout vlastní a ke všemu vzdělané rodiče, kteří mu ty prašule postupně sháněli, atd., atd, vždyť jste to určitě taky četli. Já se spíše zamýšlela nad tím, jak je vůbec možné, že ho ty herní krabice dokázaly tak pohltit. Ale když si to tak vezmu, hned ve svém okolí narazím na kamarádku, jejíž bývalý přítel ukradl svým rodičům sumu se čtyřmi nulami, aby mohl ukojit úplně stejnou potřebu. Když jsme se na základní škole začínali učit o drogách, což bylo vcelku brzo a je to dobře, zmínila učitelka kromě marihuany, heroinu a ostatního svinstva také výherní automaty. Dost jsem se divila, protože jsem si pod pojmem droga představovala něco ve stříkačce a dlouho mě nebylo možné přesvědčit, že automaty jsou také zařazovány mezi drogy. Vždyť jsem si to jednou zkusila sama – a vůbec mě to nebavilo – naštěstí!!! Teď je mi už jasné, jak blízko závisláckého nebezpečí jsem se tehdy ocitla a že to byla pěkná blbost. Ale aspoň, že vím, že automaty už nikdy nenaplním ani korunou. Bohužel mě život zatím naučil, že závislostí se v něm najdou miliony, že se jich nedá tak lehce zbavit, jak jsem si kdysi bláhově myslela, a že těmi svými můžete zničit život ostatním a nebo naopak. Tak díky bohu, že jich nemám tolik a mám i pár těch zdravých. Třeba psaní blogu J Přeji vám, ať máte taky jen ty zdravé závislosti a s těmi špatnými ať zatočíte lehce jako klikou od flašinetu! HK Publikováno na www.mammo.blog.cz, odtamtud i URL komiksu
Hana Křivánková
O účinné látce na lékařských receptech podruhé
Tak už jsem odminule stihla načerpat více názorů na to, zda je návrh, že by se na receptu od pana doktora měla místo názvu předepsaného léčiva objevovat pouze účinná látka, postavený na hlavu či nikoli, no a všichni se do jednoho shodli, že je. A protože ve mně tento můj soukromý průzkum (ale čísla nemám, z matiky jsem měla čtyrku) probudil další nápad na komiks, přicházím po krátkém zamyšlení i s ním. A vám, čtenářům, opět přeji, ať vás návštěvy lékařů spíše minou a vám, lékařům zase přeju, ať k vám chodí hodně lidí, ať pak nemusíte nikam odcházet či krachovat :) HK Publikováno na www.mammo.blog.cz, odtamtud i URL obrázku
Hana Křivánková
Národní galerie
...má nové vedení, ale o tom už bylo dost úplně všude. Já sama bych raději zmínila svou velkou lítost nad tím, že jsem ji za téměř dvacet let života ještě nestihla navštívit. Pěkně mě to štve, protože umění jsem měla odjakživa ráda a když už se nejspíš nikdy nepodívám do Metropolitan Museum of Art do "velkého jablka," doufám, že si mnoho různých pozoruhodných děl budu moci nadšeně prohlédnout, aniž bych vycestovala za hranice naší země. Přeji všem mnoho uměleckých (i těch neuměleckých) nálad a zážitků a doufám, že komiks pobaví. HK. Publikováno na www.mammo.blog.cz, odtamtud i URl komiksu
Hana Křivánková
Mammo a velká karma
Kdykoli je někde zmíněno tohle podle mého tajuplně znějící slovíčko, věřte nebo ne, ale bez jakkoli dlouhého přemýšlení o četnosti jeho významů (ohřívač vody, hudební skupina, hinduistický koncept příčiny a důsledku (citováno z wikipedie, tak daleko moje vědomosti prostě nesahaj), průměr na Idnesu,...) vždycky, vždycky přemítám jen o tom zmíněném jako první - zařízení ku ohřevu vody. A není se čemu divit; tento vynález, který v naší předpotopní koupelně vydržel skoro neuvěřitelné dvě desítky roků, mi ke konci svého života dokázal pořádně "zavařit, tedy, spíše "odvařit." Horkou vodu si představoval coby "zlehka vlažnou" a jednoho dne přestal produkovat i tu. Bohužel se to nestalo v létě, v době těch nejsilnějších pařáků, kdy studená sprcha tělu spíše prospěje. Ne, stalo se tak na konci listopadu, tedy v době, kdy už bylo pomalu nasněženo a lidé nakupují dárky na Vánoce. No a protože (zatím ještě) žiji v rodinném domku, který se koupe v černém stínu jehličnanů a tudíž je v něm po celý rok spíše chladněji, taky koupelna se v něm v zimě hůře vytopí. A tak bylo to zimní mytí vlasů vodou studenou jako z horských peřejí opravdu šílenou zkušeností. Nyní už se na mě ze zdi v koupelně naštěstí směje nový bojler (he, he - brojler), ale doba, kdy by mi ta studená voda tolik nevadila, už se kvapem blíží. Přeji vám, ať se vám vyhýbají nepříjemné zážitky (nechtěla jsem psát "Ať se nikdy nemusíte koupat v ledové vodě" - k otužilcům chovám velkou úctu) a ať vaše zdejší karma příjemně stoupá do výšin, o jakých sníte! Hana Křivánková
| předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
