Mammo a velká karma

Kdykoli je někde zmíněno tohle podle mého tajuplně znějící slovíčko, věřte nebo ne, ale bez jakkoli dlouhého přemýšlení o četnosti jeho významů (ohřívač vody, hudební skupina, hinduistický koncept příčiny a důsledku (citováno z wikipedie, tak daleko moje vědomosti prostě nesahaj), průměr na Idnesu,...) vždycky, vždycky přemítám jen o tom zmíněném jako první - zařízení ku ohřevu vody. A není se čemu divit; tento vynález, který v naší předpotopní koupelně vydržel skoro neuvěřitelné dvě desítky roků, mi ke konci svého života dokázal pořádně "zavařit, tedy, spíše "odvařit." Horkou vodu si představoval coby "zlehka vlažnou" a jednoho dne přestal produkovat i tu. Bohužel se to nestalo v létě, v době těch nejsilnějších pařáků, kdy studená sprcha tělu spíše prospěje. Ne, stalo se tak na konci listopadu, tedy v době, kdy už bylo pomalu nasněženo a lidé nakupují dárky na Vánoce. No a protože (zatím ještě) žiji v rodinném domku, který se koupe v černém stínu jehličnanů a tudíž je v něm po celý rok spíše chladněji, taky koupelna se v něm v zimě hůře vytopí. A tak bylo to zimní mytí vlasů vodou studenou jako z horských peřejí opravdu šílenou zkušeností. Nyní už se na mě ze zdi v koupelně naštěstí směje nový bojler (he, he - brojler), ale doba, kdy by mi ta studená voda tolik nevadila, už se kvapem blíží. Přeji vám, ať se vám vyhýbají nepříjemné zážitky (nechtěla jsem psát "Ať se nikdy nemusíte koupat v ledové vodě" - k otužilcům chovám velkou úctu) a ať vaše zdejší karma příjemně stoupá do výšin, o jakých sníte! Hana Křivánková