O dobrém soptění

...jojo, sopky. K těm chovám velezvláštní vztah...Asi je to tím, že jsem nikdy žádnou na vlastní oči neviděla (kromě Kunětické hory, ale ta už doufám navěky spí), v ČR díkybohu žádní tito mocní a nelítostní obři díkybohu nejsou a tak se mě spíše týká téma soptění lidského. A v tomhle případě jsem na sopku nrazila (někdy i vyšplhala) už mnohokrát. A také ve mně se skrývá trocha té žhavé lávy, která chce někdy prostě ven a taky jde, ale všechna v jednu chvíli a to je pak mazec. Trpí okolí, já, ale za čas si uvědomím, že se vzduch už vyčistil, stejně jako moje nitro -a že je to tak lepší. Tak soptěte, milí čtenáři, ale moc to nepřehánějte, ať z toho pak doma nemáte itálii - Vesuv či Etnu :) HK. Publikováno na www.mammo.blog.cz, odtamtud i URL