Pojďme radši sázet kytky…

Ať je na světě líp! Teda, ono to už možná nebude nadlouho – když to má za rok v prosinci všechno nějak bouchnout, žejo. Ale opravdu – sázejte květinky, ty hezké, barevné a tiché společnice, zeleň, která nám mnohdy chybí buď na zahradě – anebo v duši, což už je o něco horší problém. Sázejte surfinie a rododendróny spíš než peníze… Upřímně, i když je to už téměř dva roky, co bych si i já mohla vsadit, nikdy, nikdy jsem tak neučinila. Nikdy mě ani nenapadlo pomyslet na tipování té vítězné série čísílek, zajít si do trafiky a tam je naškrábat na tiket. Opravdu ne. S penězi jsem na tom nikdy nebyla pohádkově, konec základky a dva roky střední jsem prakticky prohýřila a vidina toho, že si vsadím, pro mne jenom znamenala předzvěst toho, že přijdu o další dvacku za tiket, což už je skoro půlka krabičky cigaret, no né?! A kromě toho, jsem vlastně i tak trochu smolař. Teda, bývala jsem větší. Ale možná i to mě od toho odrazovalo… A ač vůbec nejsem proti PŘIMĚŘENÉMU sázení, tak i přesto zastávám svůj, myslím si, zlatý názor, který má ovšem tvrdou skořápku. Názor, že k penízkům by se nemělo přijít jen tak snadno, nejistou náhodou typu něco-plácnu-a-ono-se-to-vyvrbí. Ale na jednu stranu, ta nejistota, to napětí, jestli vyhraju či přijdu o tu dvacku, to musí být přece jenom paráda. No, kvůli tomu bych si možná i vsadila. Ale jinak ne, vážení. Jinak jenom práce a hry. Ale chleba, ten jsem neviděla už pěkně dlouho. Abych to shrnula na závěr; raději se věnuju kytkám, protože mě to baví a asi jsem blázen, když řeknu, že mi připadá, že ty zelený krasavice i ty ošuntělý dracény vypadají, jako by mou péčí jenom zářily. A tak neváhám a sázím, dokud je venku hezky. A dokud ještě bydlím v baráčku se zahradou – v paneláku, kam se stěhuju, to tak zeleně už tedy nevidím… Přeji vám svěží a láskou dostatečně zavlaženou mysl! HK. Publikováno na www.mammo.blog.cz, odtamtud i URL.