Mammo a šíleně smutná Helena

Když se ta jinak vcelku sympatická a dobře vypadající umělkyně už kdysi soudila s Martou Kubišovou či kým, nevěnovala jsem tomu sebemenší pozornost. No tak se hvězdy soudí, no. Mají na to manýry a peníze a také už za ten život přece jenom něco předvedli, tak si to můžou dovolit. Ať se soudí, mně je to jedno. Jestli je to zbytečné nebo ne, to je přece problém každého, kdo k soudu jde a různým činům každý přece přikládáme různou váhu. Já se kupříkladu s přítele hádám o tom, že bych napařila větší tresty tyranům zvířat a když vidím někoho, jak zasekne zvíře mezi stromy a ubije ho klackem k smrti, nebo když uřízne psovi hlavu, neudržím se a říkám si, že kdyby se zrovna hlasovalo o trestu smrti pro ty pachatele, tak jim to podepíšu tolikrát, kolik dali ran tomu zvířeti. Ale přítel se hádá, že jsou to jenom zvířata a že by jejich tyran neměl dostat stejný trest jako vrah člověka, atd, atd. Má patrně pravdu, ale to si já coby milovník němých tváří asi nikdy nepřipustím. Ale zpátky k Heleně. Když jsem se doslechla, že žaluje rádio jen proto, že ji nehraje a že její písně jsou národní bohatství, tak to nešlo udržet a musela jsem se tomu chechtat. Mně se sice její písně vcelku líbí, i její poslední tvorba a přece jenom, když to slyším, tak mi to neva. Ale tohle…Kristepane. To snad ne. To snad přehání. Jasně, určitě ji zamrzelo, že dře ve studiu a snaží se, a tak chce, aby to k něčemu bylo, ale tím, že ten nebohej rozhlas, kterej má dost práce i s jinými hudebními interprety a pořady zažaluje, tím si pověst nevylepší – ba naopak! Možná ji to jen tak napadlo, ale živila tu myšlenku dál a dál a zloba v ní rostla a nechala se tím ovlivnit…Těžko, těžko říci. Ale nikdy jí to nebudu moci říct a je mi to vlastně fuk – kdo chce kam… Jen zpěvačce přeji, aby jednou pocítila, že její tvorbě bylo učiněno zadost, že je spokojená a že soud ke štěstí nepotřebuje. Vytvořila jsem tři komiksy – hodně podobné, ale každý vyjadřuje jednu z myšlenek, které mi v hlavě vyvstaly, když jsem četla onu podivuhodnou zprávu. Pevně věřím, že to nikoho neurazí – mou babičku coby fanynku Vondráčkové už to bohužel urazilo, ale natruc jí to sem strčím. A především pro vás, čtenáře, ať se pobavíte. A poslouchejte rozhlas dál i přesto, že tam „Sladké mámení“ či „Dlouhou noc“ neuslyšíte dvakrát často! HK. Publikováno na www.mammo.blog.cz. Odtamtud URL komiksů.