Straka Klaus a taky moje láska k perům

Že by na Hradě neměli čím psát, napadlo mě, když jsem před časem prvně zhlédla video s panem prezidentem přivlastňujícím si cenné protokolární pero. Tehdy mě to nesmírně pobavilo a to, že se to bralo coby nezměrná ostuda pro naši zemi, mi bylo úplně jedno. Vždyť tohle se přece jen tak nevidí, aby byla hlava státu kleptomanem! Ale kdybych si měla zamést před vlastním práhem, i já si ráda přivlastním cizí propisku. Tedy, jen těžko se to dá srovnat, vždyť obyčejné plnicí pero stojí pár kaček, ale tahle úchylka mne provázela ještě na gymnáziu – vůbec jsem si per a propisek tak nějak více vážila a pokaždé, když mi dopsalo to, co jsem zrovna používala, mi ho bylo líto vyhodit. Vždycky jsem si v hlavě zpětně promítala, co jsem s ním všechno vlastně napsala – povídku, písemku z češtiny, půjčila jsem ho klukovi, co se mi líbil… Přiznám se, že někdy jsem to pero ani nedokázala vyhodit a dodnes mám ve skříni ukrytou vcelku objemnou sbírku vypsaných propisek, u kterých sem tam ráda rozjímám – vlastním dokonce i pero od Centropenu, které nám pančelka rozdala v první třídě, když jsme se měli začít učit psát a my si tehdy mohli vybrat – je to moje úplně první školní pero. Je tyrkysové, s růžovým víčkem se žlutým držátkem – je jasné, že dnes bych si takové vybrala jen v nouzi, ale hodně to o mně svědčí – pero je to pestré, stejně jako byly tehdy pestré mé myšlenky, nálady, vnímání světa vůbec. Dnes to sice taky není jednotvárné, ale ty jasné barvy už se bohužel někam vytratily, zůstaly trčet někde na té základce. Stejně jako můj krasopis – dnes škrábu hůř než opilý kocour a tak si na počítač nemůžu stěžovat a to ani přesto, že mě z něj sem tam zabrní oči. Komiksy dnes přináším dva – jeden s panem prezidentem a druhý volně asociovaný, zkrátka jenom o peru. Doufám, že vás potěší. Zkuste si i vy vybavit své první tužky a plnicí pera – vzpomenout si nejen na to, jak vypadaly, ale i na školní léta a na zážitky, které díky nim máte. Pevně věřím, že budou jen příjemné. A jestli ne, tak už je to přece dávno a dá se nad tím leda pousmát. HK. Publikováno na www.mammo.blog.cz, odtamtud i obě URL.