Desatero správného Pařížana

Paříž se pyšní spoustou přívlastků : krásná, romantická, město módy, mekka kultury, kolébka gastronomie, … Mýty či realita ? Na to ať si každý odpoví sám dle svých vlastních kritérii. Jedno je však jisté : Paříž je pln Pařížanů ! Jak je poznáte ? Zde je pár tipů, jak je odhalit nebo s nimi splynout, je-li vám libo.

- Spěchejte, i když nespěcháte !

Vyrážejte zásadně na poslední chvíli, aspoň si tak budete jisti, že máte pádný důvod ke spěchu. A pokud máte náhodou volno a není proč spěchat, čiňte tak z principu, abyste splynuli s davem a nebrzdili ty, co mají naspěch ! Je podivuhodné, jak i o víkendu je Paříž plná uspěchaných otroků času. Jakmile je v metru zdálky slyšet zvuk soupravy bliížící se do stanice, všichni automaticky zběsile vyrazí vpřed jako štvaná zvěř, jakoby tříminutový interval mezi dvěma vlaky měl fatální dopad na průběh celého dne.

- Neohlížejte se na druhé ! Buďte bezohlední a dělejte, že svět okolo vás neexistuje.

 Z počátku svého pobytu v Paříži jsem měla pocit, že jsem jediná, kdo ostatním uhýbá a dává přednost v cestě. Když jsem si stěžovala svým známým, jak je těžké proplétat se pařížským davem, ať už v metru či na ulici, jali se analyzovat mé chování a odhalili onu osudnou chybu : dívala jsem se kolem sebe a dokonce lidem do očí. Proto všichni nabývali dojmu, že jim ustoupím. Dostalo se mi tedy rady, ať napříště kráčím rozhodně vpřed, neotáčím se napravo ani nalevo a mám pohled upřený jakoby do prázdna daleko před sebe. Připadalo mi to absurdní, ale rozhodla jsem se tuto doporučenou taktiku vyzkoušet. Fungovala hned napoprvé a naprosto dokonale. Jakmile nasadím rázný krok a nepřítomný výraz, davy se rozestupují. Mé iluze o francouzské galantnosti se po soužití s Pařížany velmi rychle rozplynuly. Pochopila jsem, že dávat přednost starším ročníkům či nastávajícím matkám se v Paříži příliš nenosí. Naopak je třeba si velmi rychle ukořistit své místo a už ho nepustit.V MHD se zásadně nastupuje i vystupuje současně. Věrna svému vychování jsem původně vždy čekala, až všichni vystoupí. Ale ouha. Setkala jsem se jen s nenávistnými pohledy lidí stojících za mnou a deroucích se hlava nehlava kupředu, aby si zajistili klidné místečko k sezení. Řidiči metra jsou patrně ze stejného těsta, protože dávají signál k zavření dveří ve chvíli, kdy ještě všichni ani nestačili vystoupit. Tak mi metro párkrát málem ujelo těsně před nosem. Čekat na další soupravu na nástupišti nemá žádný smysl, neboť situace se bude opakovat podle naprosto identického scénáře.

- Nenabízejte pomoc !

Bylo by to podezřelé a ještě by vás považovali za zločince.Několikrát jsem byla svědkem scény, kdy mladík (zjevně ne-Pařížan) nabízel pomoc starší paní vlekoucí tašku, pod jejíž tíhou se prohýbala, či mladé mamince potýkající se současně s kufrem, dítětem a kočárkem. Pokaždé se daný dobrodinec setkal s rázným odmítnutím a ustrašeným nebo podezřívavým pohledem. Bezohlednost a arogance budí méně pozornosti než nabídka pomoci. Paříž prostě žije na vlnách individualismu. O pomoc se tudíž ani nežádá ani se neposkytuje.

- Pohrdejte venkovany (rozuměj všemi, co nebydlí v Paříži) !

Pařížan považuje Paříž za pupek světa a pravidelně se podivuje nad tím, jak někdo může bydlet jinde, než v tomto « vyvoleném městě ». Venkov a příroda jsou vhodná místa k trávení víkendů, ale při představě dlouhodobého bydlení mimo Paříž, dostává Pařížan osypky. Přece se nezahrabe v nějakém zapadákově s pochybnou kulturní a společenskou úrovní.

- Tvařte se znuděně a nepřístupně ! Dělejte, že všechno víte nejlíp a živě diskutujte i o tématech, o nichž nemáte ani pojetí.

Pokud se na vás někdo obrátí s prosbou či žádostí o radu, dejte mu jasně najevo, že vás obtěžuje. Pokud vám někdo vypráví své zážitky, přebijte je něčím velkolepějším.

Blazeovaný výraz patří k Pařížanovi jako šikmá věž k Pise. Pařížan přeci všechno ví, všechno zná, všechno viděl, a i když to náhodou nebylo na vlastní oči, dokáže o tom velmi barvitě a zasvěceně hovořit. Je vám schopen doporučit « skvělou » restauraci tak, že máte pocit, že je jejím oblíbeným štamgastem, přitom později zjistíte, že do ní v životě ani nevrkročil. Dokáže s velkým zápalem kriticky diskutovat o představení, které nikdy neviděl, odsoudit volební program, z něhož nečetl ani řádku. Pařížan totiž bravurně ovládá umění konverzace. Dokáže hovořit hodiny o ničem s předstíranou nonšalancí, a styl má pro něj vetší význam než samotný obsah sdělení.

- Neustále si stěžujte !

Nadávejte na počasí, na hlučné sousedy, na rostoucí ceny cigaret, na pokles kupní síly, na neschopnost vlády, na vysoké daně, na bloumající turisty, na znečištěné životní prostředí, na dopravní zácpy… téma není důležité, řiďte se momentální inspirací. Hlavně to však dělejte se vší vervou a pravidelně !

Součástí pařížského bontonu je například spílat na « muzikanty » v metru. Uznávám, že kvalita jejich vystoupení má do profesionálního výkonu hodně daleko a občas i hraničí s poslouchatelností. Umělecký handicap se však snaží vyrovnat úsměvem a dobrou náladou. Na čež správný Pařížan reaguje útrpným povzdechnutím či kyselým obličejem. A po příchodu do kanceláře si z hloubky duše zanadává se svými stejně postiženými kolegy.

- Neusmívejte se, ale vysmívejte se !

Úsměv se v Paříži nenosí. Je podezřelý. Život v hlavním městě přeci není žádné peříčko (odvíjí se dle pařížského pořekadla v dimenzích « metro-boulot-dodo », tzn. metro-práce-spánek), tak proč se usmívat ? A ještě k tomu na své spoluobčany, kterých je tu zbytečně moc. Paříž bez Pařížanů je snem každého správného Pařížana.

V tom neustálém shonu a stresu se můžou smát jen blázni. Zato vysmívání je tu téměř národním sportem. Platí jedna zásada : utahovat si můžete ze všeho kromě sebe samého. Nějaký důvod se vždycky najde, každá odlišnost je skvělou příležitostí k trošce sarkasmu.

- Dbejte na svůj zevnějšek a buďte elegantní!

Zapomeňte na výrazné, ba dokonce křiklavé barvy. Pařížané si potrpí na tlumené a neutrální tóny. S černou, šedou, tmavě hnědou a tmavě modrou nemůžete šlápnout vedle. Nejrůznější šály a šátky jsou stále v kurzu a dodávají šmrnc. Boty musí být vždy čisté a u dam ladit s kabelkou. Hluboké dekolty a příliš krátké sukně jsou obdobně jako vyrazné barvy považovány za vulgární. Neověšujte se zlatem, se šperky zacházejte jako s vzácným kořením, mají váš celkový vzhled jen ozvláštnit či oživit, ne vás proměnit ve výkladní skříň klenotnictví. Líčení je nezbytné, nicméně musí zůstat přirozené a decentní. Sportovní oblečení a obuv jsou v Paříži atributem chudých vrstev z předměstí a nekultivovaných turistů. Pařížan jimi opovrhuje a volí ležérní eleganci.

- Pořiďte si čtyřnohého miláčka a zamořujte chodníky jeho výkaly!

Když jsem se z Anglie stěhovala do Francie, uspořádala jsem pro své známé party na rozloučenou nazvanou « Sbohem dešti a šedým mrakům ». Jeden Angličan mi vtipně odpověděl : « Bonjour výkalům na chodnících ! » A měl pravdu. Nedílnou součástí pařížských chodníků jsou hůatatelné, mazlavé « pachové stopy » čtyřnohých přátel člověka.

Nutno podotknout, že psí mazlíčci jsou velmi obíibení zejména u postarších dam a ty , jak známo, často trpí artrózou a jinými neduhy. Jak by se tedy mohly zohýbat k « pokladům» vyprodukovaných jejich miláčky ? Pejsci bývají také skvělým « módním » doplňkem načančaných slečinek. K těm se ale sbírání hovínek taky příliš nehodí. Tak si pařížská radnice musí nějak poradit sama ! Prozatím vynalezla 2 zbraně : vysoké pokuty pro nezodpovědné pejskaře a armádu vysavačů psích exkrementů. Díky těmto opatřením se situace výrazně zlepšila, ale do ideálu má, zejména v některých čtvrtích, prozatím ještě daleko.

- Mějte své « dobré adresy »!

Máte chuť na dobře uleželý francouzský sýr ? Nadýchanou bagetku ? Máslový croissant ? Toužíte povečeřet v restauraci s nádherným výhledem, vybranou kuchyní, rychlou a příjemnou obsluhou ? Jste blázen do kvalitních bot, sexy prádla a originálních oděvů z dílny pařížských módních návrhářu ? Každý Pařížan vám může doporučit ta zaručeně nejlepší místa, kam se obrátit. Své oblibené adresy pečlivč sbírá a střeží jako oko v hlavě. Bez svého oblíbeného pekaře, cukráře, zelináře, květináře, psychologa, kadeřníka, módního návrhář a šéfkuchaře si nedokáže svůj život téměř představit. Mají-li náhodou v jeho oblíbenem obchůdku zavřeno a on musí « svůj » chleba nahradit výrobkem od neprozkoumané a neověřené konkurence, dokáže mu to pěkně zkazit náladu. Jako každý správný sběratel o svých oblíbených adresách velmi rád diskutuje, porovnává je, obnovuje a postupně svou sbírku rozšiřuje. Čím více adres můžete nabídnout k výměně, tím věrohodnějším budete Pařížanem.

Na závěr jen dodávám, že mám mezi Pařížany dobré přátele, z pařížského davu příliš nevybočuji a bývám (ke svému údivu) za Pařížanku často považována ;-)