Malý "Dakar" startuje
Každoročně, už deset let, pořádá parta Maďarů vlastní Dakar. Menší, pro normální lidi, s normálními auty. Bez televizních štábů, bez vrtulníků, bez kamer a bez velké publicity, vyráží rok co rok z Budapešti na dvoutýdenní maraton kolem západní části Sahary, do malijského Bamaka, případně do jiných cílů v okolních zemích, pokud je bezpečnostní situace v Mali zrovna nestabilní.
A na účast v takovém závodě nejsou třeba milióny. Pokud máte auto, můžete za nezapomenutelný zážitek zaplatit řekněme sto tisíc celkem - za dva lidi, řidiče a navigátora. A na to se dá našetřit. Pokud auto nemáte, musíte si nějaké sehnat. Pokud chcete brát závod vážně, je fajn sehnat si čtyřkolku, nějaký ten Landrover, Jeep, nebo alespoň Ladu Nivu. Dát auto dohromady sice stojí peníze, ale pořád se jedná o řádově nižší částky než v případě Dakaru.
Pokud ale nechcete závodit, trmácet se dunami a riskovat, protože i u Rally Budapešt-Bamako může jít o život, můžete se účastnit nezávodní kategorie. Vzít normální auto, vyspravit oktávku, naleštit hjondé, a jet si svým tempem. Po okreskách místo dun, po asfaltu místo udusaných pist, po mostech místo brodů.
A pokud nechcete svého plechového miláčka trápit, můžete to udělat jako my. Koupit starou rachotinu, dát ji trochu do pucu, na střechu plácnout dálková světla, abyste se mohli cítit drsňácky, a třeba i vám pořadatelé odpustí startovné. A třeba taky ne. Ale je škoda to nezkusit. Koukat celý život na rally v televizi a jednou za uherský rok vyrazit na erzetu Barumky je pro nás málo. Pro nás, kteří pofrčíme Afrikou v bílém Favoritu, vykoupeném za sto euro těsně před jeho poslední cestou, cestou na porážku.
Závod má svá pravidla, své vítěze, ale mezi těmi, kteří dojedou do cíle, není poražených. Pravidla jsou dlouhá a komplikovaná, pro nás nadšence ale nejsou až tak důležitá. Hlavní pravidlo je dojet na start v Budapešti, a pak protnout pomyslnou pásku v Bamaku. A to je náš cíl. Jeden z cílů. Dalším je natočit o celém závodě krátký film. A udělat radost dětem v nějaké škole nebo nemocnici - dostali jsme od jednoho z fanoušků pytel plyšáků, a třeba i někomu pomoci přímo autem, které chceme v cíli nechat.
Letos se závodu účastní na dvě stovky posádek ze třiceti zemí. Říká se, že je to největší amatérská rally světa. A dost možná to tak i bude. Nejvíc je samozřejmě Maďarů, ale i pod českou vlajkou pojedou tři týmy, mezi nimi ten náš. A další pod slovenskou. Polskou. Ruskou. Americkou. Pojedou šílenci, šílenci v nejlepším slova smyslu, s americkým školním autobusem. S hasičským vozem. A to jsou jen ti, o kterých víme. Jaká vozítka se nakonec představí 16. ledna na startu můžeme jenom tušit.
Abyste mohli reprezentovat svou vlast, obvykle musíte být v něčem nejlepší. Nebo alespoň lepší, než tisíce dalších. A my nejlepší rozhodně nejsme. Máme zkušenosti s řízením a navigací, ale ani jeden z nás není mechanik. Říkali nám, že stačí chtít. Vyvěsit na auto českou vlajku, a předvést co nejlepší výkon. Dojet do cíle. A proto jsme se začali připravovat už před rokem. Založili jsme webové stránky, sbírali fanoušky na Facebooku, koupili postaršího Favorita, a začali na něm pracovat. Auto za dva a půl tisíce nebylo v ideálním stavu. Pořád bylo třeba něco opravovat. Ale našli jsme šikovné mechaniky, kteří s námi jsou na jedné vlně. Další fanoušci nám pomohli finančně. Podpořilo nás i několik firem.
Dostali jsme třeba i kameru, a tak se zrodil nápad natočit krátký film. Nejsme si jistí, jak na tom budeme s časem, přecijen musíme najet přes pět stovek kilometrů denně. Máme ale kameru, stativ, držák do auta, a to je tak všechno. Minimum zkušeností. Já, byť z pozice navigátora, jsem se pasoval do role režiséra filmu a kameramana v jedné osobě. Měl jsem neuvěřitelné štěstí, že se mi před Vánoci podařilo za malý peníz dostat na Fuerteventuru, ostrov u afrických břehů s podobnými podmínkami, které nás čekají na Sahaře.
A tak, byť ještě bez stativu a držáku, jenom z ruky, jsem kameru otestoval a sestříhal krátký film pro naše fanoušky jako dárek k Vánocům. Třeba se vám taky bude líbit. Tak pojeďte s námi. Teď na Fuerteventuru, v pátek do Afriky. Můžete se stát součástí týmu! Pokud se vám náš projekt líbí a chtěli byste finančně pomoci, počkejte si na konec videa, nebo se podívejte na náš web. Start je už 16. ledna!
Aleš Gill
První roadtrip elektrickým autem
Nemám auto. Nepotřebuju ho. Ale zbožňuju roadtripy a rád si auto vypůjčím. V Praze, v Indonésii, nebo třeba USA. Obvykle s benzínovým nebo dieslovým motorem, dříve i s pohonem na zemní plyn. A teď poprvé elektrika. A rovnou Tesla.
Aleš Gill
Neznámá místa 16: Největší benzínka na světě
Asi to znáte. Platíte na kase za benzín a říkáte číslo stojanu. Čtyři, šest, jedenáct. Říkali už jste ale někdy číslo vyšší než sto? Já tedy ne. Přesto několik takových benzínek existuje. V Texasu.
Aleš Gill
Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru
Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.
Aleš Gill
Neznámá místa 15: Hitlerův hrad
Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.
Aleš Gill
Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?
Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.
Další články autora |
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Turisté si zajeli do Afghánistánu. Střelci část Evropanů povraždili i s průvodci
Neznámí ozbrojenci v pátek večer v provincii Bámján v centrální části Afghánistánu zabili tři...
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
Zubař si roky vymýšlel úkony a okradl pojišťovny o miliony. Dohodl si podmínku
Stomatolog z Mostecka posílal několik let zdravotním pojišťovnám účty za zákroky, které však nikdy...
V Indii po výbuchu chemičky zahynulo devět lidí, zraněných jsou desítky
Nejméně devět lidí zahynulo při výbuchu a požáru v chemické továrně v západní části Indie ve státě...
Na Mallorce se zřítila restaurace. Čtyři mrtví, dalších šestnáct lidí se zranilo
Po pádu části budovy přímořské restaurace ve městě Palma na španělském ostrově Mallorca večer...
Policisté na univerzitě v Oxfordu zatkli 16 propalestinských demonstrantů
Na německé Humboldtově univerzitě i britské Oxfordské univerzitě ve čtvrtek zasahovala policie...
Vyhrajte rodinné vstupné do BRuNO family parku
Jestliže vás trápí proměnlivé jarní počasí, máme pro vás tip, kam vyrazit, když počasí zrovna nepřeje. BRuNO Family Park v Brně se postará o zábavu...
- Počet článků 246
- Celková karma 14,69
- Průměrná čtenost 1420x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.