Rally Dakar je pro fandy motorsportu jedna z událostí roku, to je bez debat. Hezky se na to dívá, ale je to něco jako Formule 1. Něco vzdáleného, něco nedostupného. Bez podpory automobilky nebo silného finančního zázemí si o účasti můžeme nechat jenom zdát. Nebo ne?
Každoročně, už deset let, pořádá parta Maďarů vlastní Dakar. Menší, pro normální lidi, s normálními auty. Bez televizních štábů, bez vrtulníků, bez kamer a bez velké publicity, vyráží rok co rok z Budapešti na dvoutýdenní maraton kolem západní části Sahary, do malijského Bamaka, případně do jiných cílů v okolních zemích, pokud je bezpečnostní situace v Mali zrovna nestabilní.
A na účast v takovém závodě nejsou třeba milióny. Pokud máte auto, můžete za nezapomenutelný zážitek zaplatit řekněme sto tisíc celkem - za dva lidi, řidiče a navigátora. A na to se dá našetřit. Pokud auto nemáte, musíte si nějaké sehnat. Pokud chcete brát závod vážně, je fajn sehnat si čtyřkolku, nějaký ten Landrover, Jeep, nebo alespoň Ladu Nivu. Dát auto dohromady sice stojí peníze, ale pořád se jedná o řádově nižší částky než v případě Dakaru.
Pokud ale nechcete závodit, trmácet se dunami a riskovat, protože i u Rally Budapešt-Bamako může jít o život, můžete se účastnit nezávodní kategorie. Vzít normální auto, vyspravit oktávku, naleštit hjondé, a jet si svým tempem. Po okreskách místo dun, po asfaltu místo udusaných pist, po mostech místo brodů.
A pokud nechcete svého plechového miláčka trápit, můžete to udělat jako my. Koupit starou rachotinu, dát ji trochu do pucu, na střechu plácnout dálková světla, abyste se mohli cítit drsňácky, a třeba i vám pořadatelé odpustí startovné. A třeba taky ne. Ale je škoda to nezkusit. Koukat celý život na rally v televizi a jednou za uherský rok vyrazit na erzetu Barumky je pro nás málo. Pro nás, kteří pofrčíme Afrikou v bílém Favoritu, vykoupeném za sto euro těsně před jeho poslední cestou, cestou na porážku.
Závod má svá pravidla, své vítěze, ale mezi těmi, kteří dojedou do cíle, není poražených. Pravidla jsou dlouhá a komplikovaná, pro nás nadšence ale nejsou až tak důležitá. Hlavní pravidlo je dojet na start v Budapešti, a pak protnout pomyslnou pásku v Bamaku. A to je náš cíl. Jeden z cílů. Dalším je natočit o celém závodě krátký film. A udělat radost dětem v nějaké škole nebo nemocnici - dostali jsme od jednoho z fanoušků pytel plyšáků, a třeba i někomu pomoci přímo autem, které chceme v cíli nechat.
Letos se závodu účastní na dvě stovky posádek ze třiceti zemí. Říká se, že je to největší amatérská rally světa. A dost možná to tak i bude. Nejvíc je samozřejmě Maďarů, ale i pod českou vlajkou pojedou tři týmy, mezi nimi ten náš. A další pod slovenskou. Polskou. Ruskou. Americkou. Pojedou šílenci, šílenci v nejlepším slova smyslu, s americkým školním autobusem. S hasičským vozem. A to jsou jen ti, o kterých víme. Jaká vozítka se nakonec představí 16. ledna na startu můžeme jenom tušit.
Abyste mohli reprezentovat svou vlast, obvykle musíte být v něčem nejlepší. Nebo alespoň lepší, než tisíce dalších. A my nejlepší rozhodně nejsme. Máme zkušenosti s řízením a navigací, ale ani jeden z nás není mechanik. Říkali nám, že stačí chtít. Vyvěsit na auto českou vlajku, a předvést co nejlepší výkon. Dojet do cíle. A proto jsme se začali připravovat už před rokem. Založili jsme webové stránky, sbírali fanoušky na Facebooku, koupili postaršího Favorita, a začali na něm pracovat. Auto za dva a půl tisíce nebylo v ideálním stavu. Pořád bylo třeba něco opravovat. Ale našli jsme šikovné mechaniky, kteří s námi jsou na jedné vlně. Další fanoušci nám pomohli finančně. Podpořilo nás i několik firem.
Dostali jsme třeba i kameru, a tak se zrodil nápad natočit krátký film. Nejsme si jistí, jak na tom budeme s časem, přecijen musíme najet přes pět stovek kilometrů denně. Máme ale kameru, stativ, držák do auta, a to je tak všechno. Minimum zkušeností. Já, byť z pozice navigátora, jsem se pasoval do role režiséra filmu a kameramana v jedné osobě. Měl jsem neuvěřitelné štěstí, že se mi před Vánoci podařilo za malý peníz dostat na Fuerteventuru, ostrov u afrických břehů s podobnými podmínkami, které nás čekají na Sahaře.
A tak, byť ještě bez stativu a držáku, jenom z ruky, jsem kameru otestoval a sestříhal krátký film pro naše fanoušky jako dárek k Vánocům. Třeba se vám taky bude líbit. Tak pojeďte s námi. Teď na Fuerteventuru, v pátek do Afriky. Můžete se stát součástí týmu! Pokud se vám náš projekt líbí a chtěli byste finančně pomoci, počkejte si na konec videa, nebo se podívejte na náš web. Start je už 16. ledna!
www.favoritemdoafriky.czwww.facebook.com/favoritemdoafriky
