Celebrito, zatlem se, sakra!
To jsou fotografové. A pak jsou sběratelé podpisů.
Mohl bych poprosit o podpis? Sakra, kam to píšeš, debile?! Copak nevidíš, že mám na to extra cedulky?! Proč to píšeš do rohu?! Proboha, a proč tam píše datum?! Říkal mu někdo o datum?! Děkuju mistře, děkuju... jste velice laskav!
Nemám nic proti fotografům. Živí se fotografováním a musí přinést do redakce odpovídající úlovek. Že mají někteří nejradši snímky, na kterých "jejich" celebrity padají, fackují se, jsou opilí, na to jsme si už zvykli. Prý to čtenáři chtějí. Asi ano, ale nemyslím si, že to chce většina.
Nemám nic ani proti sběratelům podpisů. Znám jich dost nadšených, pokorných, laskavých, vděčných. Ale pak jsou podpisoví "houbaři", kteři v lese rozkopávají všechny houby, kromě hřibů. Oni prostě sbírají jenom hřiby.
Na jedné akci jsem několikrát po sobě podobné "houbaře", zažila. Přišli, přehledli přítomné znaleckým pohledem a pak se po sobě s úsměškem podívali. "Tady je dneska jenom póvl," četla jsem z jejich pohledů, než rychle zmizeli ve dveřích. Urazilo mě to za mé známé a kamarády, kteří dokázali víc než dvacet podobných sběratelů, a už jsem na tuto akci nikdy nešla.
V Činoherním klubu napovídám od roku 1994 a nikdy mě nelákalo, poprosit kolegy o podpis. Proč? K čemu by mi byl podpis například Jirky Zahajského, když mám od něho historky? Například tu o jeho mamince.
"Jiříku, lítá mi v pokoji vlašťovka."
"Ale, maminko, je hluboká zima. Vlašťovky odletěly."
"Aha. Tak to bude asi mol."
A když mě někdo ze známých poprosil, abych si řekla o podpis, zjistila jsem, že mi je nepříjemné přijít do pánské šatny a jít za jedním kolegou a toho poprosit o podpis, když vedle sedí pět dalších. Zjistila jsem, že mi je nepříjemné, jít s prosbou o podpis za kolegou, který je známý, a nejít za mladými, neznámými, ale stejně dobrými kolegy. Omezila jsem tedy žádosti o podpisy na minimum.
Nedávno jsme se v Činoherním klubu všichni fotografovali na společnou fotografii, do knihy o Činoherním klubu, která vyjde v roce 2015, k 50. výročí ČK. Přítelkyně mého synovce je velká sběratelka podpisů, a já jí slibuju už hodně dlouho, že jí nějaké seženu. Využila jsem tedy toto fotografování, připravila jsem si spoustu bílých kartiček, a obcházela jsem všechny, kteří se na fotografování sešli.
Obcházela jsem všechny! A usmívám se ještě teď, protože když jsem od Petra Nárožného přešla k mladé, začínající kolegyni a poprosila ji o podpis také, měla jsem radost z její radosti. A uvědomila jsem si, že mi selekce ze strany fotografů a sběratelů podpisů, přijde až zvrhlá. Nespravedlivá. Zlá. Myslím si dokonce, že touto selekcí nutně musí vznikat zlo, negativní pocity, smutek, komplexy.
A v lepším případě ironické úsměvy. Jako 8. prosince 2014, v Senátu České republiky, kde byli přijímáni noví členové Obce spisovatelů. Byla jsem mezi nimi. http://www.obecspisovatelu.cz/
Seděly jsme s dcerou v sále půl hodiny před začátkem a pozorovaly "cvrkot". Do sálu přicházelo mnoho mužů a žen, ale fotografy, kteří stáli u vchodu, nezaujali. Až když do sálu vešel elegantní, příjemný starší pán, probrali se. Vrhli se k němu, on pózoval, usmíval se, fotil se se členy Rady a já si celou dobu říkala, odkud ho znám? Kdo to je? A pak jsem si vzpomněla. Byl to zpěvák Milan Drobný. Aha, asi tady bude zpívat, napadlo mě, ale nezpíval. Byl tam za spisovatele. Vydal už skoro deset knih, což jsem nevěděla.
Víte, vsadím se, že tam bylo minimálně dvacet spisovatelů, kteří by si zasloužili také vyfotografovat. Ale neprošli selekcí. A tak jsme my, kteří jsme seděli poblíž, vysílali kolem sebe ironické úsměvy, které vůbec nebyly proti Milanovi Drobnému - naše ironické úsměvy se týkaly zvrhlé selekce fotografů.
P. S.
Vás, kteří si myslíte, že jsem tenhle blog napsala ze závisti, že mě nikdo nefotí, vyvedu z omylu. Zhruba osm let netoužím po podobném fotografování. Do té doby jsem dělala křty mých knih a zvala si do Kolína své kolegy z Činoherního klubu. Byl tam Petr Nárožný, Bára Hrzánová, Radek Holub a několikrát Ondřej Vetchý. Pokaždé jsem tam pozvala fotografa a nechala si udělat spoustu fotografií, které jsem dávala do redakcí, se kterými jsem tehdy spolupracovala. Jednou jsem redaktorce přinesla fotografii, na které jsem s Ondřejem Vetchým křtila svou dvanáctou knihu.
"Tady jsem s panem Vetchým," řekla jsem jí a ta dívenka, která v životě nic nenapsala a nenapíše, se na fotografii podívala a přikývla.
"To nevadí. Vás odstřihnu."
Irena Fuchsová
Včera jste mě mohli asi desetkrát zranit nebo i zabít
Silnice přes starý kolínský most je plná aut, tak chápu, že cyklisté a koloběžkáři používají chodník, i když správně mají použít silnici, na které je i „jejich“ značka v obou směrech. Chápu je, ale proč NIKDY nepoužijí zvonek?
Irena Fuchsová
To tedy nechci. Jsou trapný...
... řekla dívka v autobuse, když jsem si k ní přisedla a zeptala se, jestli nechce, aby si k ní sedl některý ze tří kluků, kteří se po ní otáčeli ze sedadel o kus dál. Pohrdavě se usmála. „To tedy nechci. Jsou trapný...“
Irena Fuchsová
Setkání v metru
Byla jsem -náctiletá, když jsem se dočetla, že každý máme na světě své dvojče. Někoho, kdo je jako my. Někoho, o kom budeme na první pohled vědět, že je to on. S kým si budeme rozumět beze slov. Pokud se potkáme. A my se potkali.
Irena Fuchsová
Můj život s Kukurou
V květnu 2011 se měla začít v Činoherním klubu zkoušet hra Kukura, ve které Juraj bilancuje svůj život. Těšila jsem se, protože ji napsal Martin Čičvák, který ji měl i režírovat. Jsem v ČK jedna nápověda, napovídat tedy budu já.
Irena Fuchsová
Kolínské ráno s kanalizací
Když jsem dneska nastoupila na Zálabí do autobusu, kterým jezdím na nádraží, netušila jsem, co mě čeká. Autobus se rozjel a já vzápětí zaregistrovala, že vzadu telefonuje "kanalizace". Nebyla to žena. Byla to kanalizace.
Další články autora |
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Turisté si zajeli do Afghánistánu. Střelci část Evropanů povraždili i s průvodci
Neznámí ozbrojenci v pátek večer v provincii Bámján v centrální části Afghánistánu zabili tři...
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
ANALÝZA: Terorismus se vyplácí, vzkázali Palestincům. Gesto ve špatnou dobu
Premium Od spolupracovnice MF DNES v Izraeli Je to vzácnost, když Izraelci od rána vědí, co je ten den čeká. Ve středu to tak bylo. Od rána byly...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Rozhodněte o vítězi ankety Bloger roku 2023, hlasujte do konce května
Anketa Bloger roku 2023 je ve finále a o vítězi se rozhodne do konce května. Právě do posledního...
Na Mallorce se zřítila restaurace. Nejméně čtyři lidé zemřeli, desítky zraněných
Po pádu části budovy přímořské restaurace ve městě Palma na španělském ostrově Mallorca večer...
Prodej rodinného domu, Tylov
Lomnice - Tylov, okres Bruntál
2 190 000 Kč
- Počet článků 748
- Celková karma 31,16
- Průměrná čtenost 2345x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- Činoherní klub
- Moje rodné město
- Moje knihy
- 17.6.2005 Uvolněte se, prosím!
- Facebook mě už taky dostal...
- Pošta pre teba - 10.3.2012
- Beseda v Klimkovicích
- Moje webovky
- Fuchsová s cigaretou
- Kde vydávám
- Rozhovor na konci roku 2013
- Tady ráda brouzdám
- Návštěva v mé pracovně
- Moje e-knihy
- Fuchsová na růžovém slonu
- Moje první kniha pro děti
Co právě poslouchám
- Irenu Fuchsovou na ČRo
- Nový rok 2014 a spisovatelky
- Když Richard Gere (Bedřich Mašek) zpívá
- I. Fuchsová 3. dubna 2014
- Když vypráví nápověda