"Pandemie Svědků Jehovových" (Mezináboženský dialog)

Všimli jste si, kromě těch mnoha důležitých, možná i nesmyslných změn v době pandemie, jednoho fenoménu? Z našich měst, vesnic, ulic a náměstí se ztratili Svědkové Jehovovi. Je to docela zvláštní změna. 

Viděli jsme je téměř každý den a stali se kulturní i náboženskou součástí, jakýmsi „folklórem naší společnosti a lze říci, že jsme si na ně docela zvykli. Jsou to lidé usměvaví, s přirozeným stylem oblečení. Zdá se, že pro některé jsou podivíni, pro jiné docela obdivováni za věrnost a způsob hlásání víry. Ještě jiným jsou úplně „ukradeni“ a zcela lhostejní.

V mnoha rozhovorech jsem dříve slyšel jejich motivaci, proč dělají, co dělají? Odpovědi byly vždy stejné. „Hlásáme Jehovovo jméno, jeho evangelium a příchod Armagedonu. Sdílením naší jediné pravdy a víry chceme zachránit i jiné osoby“. Armagedon je údajně opět blízko, tak je potřeba napínat síly, rozšiřovat čas a hodně makat. Málo přemýšlet, bezpodmínečně poslouchat a být loajální, vůči organizaci. Tak jsem si to párkrát uvědomil, že to funguje přesně jako kdysi na vojně. „Držet hubu a krok, držet fazónu. A ještě jednu frázi si dovolím připomenout s láskou: „Když ptáčka chytali, tak mu pěkně hráli.“ Vím, je to trošičku úsměvná charakteristika, ale výstižná pro naše bratry a sestry v Jehovově Jménu.

Naskýtá se důležitá otázka, proč stále i nyní SJ neslouží? Proč zahodili „flintu do žita? V době, kdy téměř všechny církve se již několik týdnů scházejí na shromážděních, dělají mnohé misijní aktivity, programy pro všechny generace, pomáhají jiným nevěřícím, SJ mají nařízeno zůstávat ve svých domech. Jsem hodně překvapen jejich postojem. Zdálo se mi, že by oni první, pokud to bylo možné, vyskočí na ulice se stojánky a naléhavě budou vzývat naše občany k pokání a k návratu k Jehovovi. Vždyť na začátku této krize jeden z vedoucích, řekl asi toto: „Žijeme v posledním z nejposlednějších časů“ (Stephen Lett). Zdálo by se, že SJ napnou veškeré síly, vyřítí se na ulice, jako kobylky a budou naléhavě prosit, žádat, napomínat, varovat před zahynutím v Armagedonem. Oni zůstali doma i když nemusí. Je to možná jejich interní záležitost, ale nejen jejich. Ukázalo se totiž, na čem opravdu záleží. Motivace a cíle služby jsou někde v nedohlednu. Jsou frustrováni, unaveni, dezorientováni, nebo jim začal vyhovovat jiný jednodušší způsob života? Samozřejmě musí poslouchat, co zazní z Warwick.

Zaznělo, že: „SJ mají rádi lidi, pečují o ně, mají strach, aby se nenakazili, tak jsou doma“. Nechci být drsný, ale přece ta poznámka zde potřebuje zaznít. Ano oni milují lidí, ale jen ty své, ty z organizace a jediné pravdy na světě. Jen ty loajální, poslušné a oddané. Ty, kteří nepatří k nim nemilují a nepomáhají jim nijak v jejich potřebách. Ty další ze světa považují, podle dřívější literatury za „palivo“ do Armagedonu. A ty, kteří byli vyloučení, sami odešli, jsou jako bláto, nehodni pozdravu, slovíčka, pozornosti. Dcera, která se vzdálila organizaci, když prohlédla na oči, propadla hluboko v očích matky až na dno. Je odpadlíkem nehodným vpuštění do domu, a komunikace. To není láska, to je nenávist jako řemen.

Pokud SJ milují jiné lidí, proč dovolují, aby rodiče nechali umřít své dítě, kvůli falešnému výkladu Písma a zvláštním choutkám pánů z VRO? Podle statistik zemřelo takto zbytečně mnoho set dětí i dospělých. Pokud tady SJ hovoří, hlásají a píší, že milují lidí a nechtějí je nakazit koronavirem, tak to je potřeba chápat v tomto kontextu.

Mluvčí Svědků také řekl, že jsou doma, protože respektují rozhodnutí Jehovy a vlády, úřadů. To je pro nezasvěcené opravdu šok. Kdy v dějinách se SJ řídili nařízením vlády, kdy ji zcela respektovali? Vždy se stavěli proti volbám, obraně vlasti, vyjádření úcty vlastní zemi a to vše je spojeno s uznáváním a respektem vůči vládě. Jen oni znají tento radikální obrat a pravý důvod loajality a poslušnosti ve věci koronaviru.

Mluvčí také potvrdil, že budou doma tak dlouho, až situace bude úplně vhodná, covid ustoupí a oni zřejmě nastoupí na svá stanoviště a do našich domovů.

Myslím, že po těchto postojích jejich autorita a důvěra bude nalomena. Lidé nebudou věřit, že jim jde o záchranu před Armagedonem, jak to vždy proklamovali. Lhali? Co, kdyby opravdu v tomto uplynulém období nastal a oni byli doma. To by byla hrůza a děs. Očekává se, že když hoří, je povodeň, tak záchranáři udělají vše, ve dne v noci, aby zachránili, co lze. SJ již delší dobu nezachraňují. Sami vědí, že způsoby, které nyní používají (telefonáty a dopisy, jsou jen náhražkou záchrany). Tak se zdá, že opět zasvítilo nové světlo. Již to není poslední den z nejposlednějších, jak to řekl vedoucí z řídicího sboru. Času, jak se zdá je dost. Situace z minulosti se opakuje, jako přes kopírák. Lidé kolem si za tuto dobu již zvykli.

Jistě pamatujete na situace, kdy Evropu sužovaly různé druhy chřipky, žloutenky, tyfus a jiné. Jsou známy případy, když lidé s nasazením svých životů se vrhli a zachraňovali nakažené. Někteří onemocněli, mnozí umřeli. Vím, že to byli křesťané i nevěřící. Tito lidé milovali jiné nezištnou láskou. Zdá se, že v tomto období SJ zůstali jen u dřívějších slov. Jsou ustrašeni, nezáleží jim na situaci, jiných lidech, jen na sobě. Přesto věřím, že to nejsou postoje běžných SJ, ale jejich vedení, těch kteří směrují, zotročují,  znevažují.

Moc bych SJ přál, aby se postavili na vlastní nohy, začali přemýšlet svým rozumem, začali se modlit, vyšli s novým odhodláním do ulic a na náměstí. Aby začali následovat Pána Ježíše, kterého postupně vytlačili ze svého života i učení. A společně s jinými lidmi přijali a využívali lítost, soucit, touhu pomoci komukoli, lásku. Aby pochopili, oč opravdu v našem životě jde? To se většinou ukáže v době krize ve společnosti, v rodině, v osobním životě. Přesně tak, jak se to stalo Svědkům nyní.

https://www.youtube.com/watch?v=UOstmDgVF8k&feature=share&fbclid=IwAR1yhI3qyHfC9Y6ei-ygyd3vU0wK3eB8pUyDnggACqRGFWkFIsM02hQTqTY