Černé mraky migračního paktu nad Českem - reakce na komentáře

Můj článek otevřel cestu k mnohým komentářům. Rozhodl jsem se napsat společnou odpověď. V ní se pokouším vysvětlit mé motivace a zkušenosti z této oblasti.

Dovolte mi otázku: „Kolik z Vás, kteří jste reagovali, jste měli nějaký kontakt s imigranty? Mluvili jste s někým, sdíleli jste s nimi své životy, nebo je vídáváte jen z autobusu a máte o nich jen předsudky? Možná jen ty informace z médii a sociálních sítí, jako katastrofické scénáře. A možná především od členů populistických stran? Dovolujete, aby vás plnili strachem, nenávistí a obavou především o svou dosavadní bezpečnost.

V komentářích jste se obraceli na mně osobně, tak si dovolím Vám nastínit něco z mého vztahu a z motivace, která mně vede k tomu, proč píšu o této oblasti takovým způsobem.

Od roku 2013 až do Covidu 19 společně s mými přáteli v církvi navazujeme kontakty s legálními imigranty, kteří žijí v Ubytovacím středisku v Havířově. Měli jsme možnost setkání s cizinci asi ze 36 - ti zemí (severní Afrika, blízký východ…). Chodili jsme s nimi na bowling, do přírody a zvali jsme je do církve a do některých rodin. Grilovali jsme spolu a u stolu jsme sdíleli naše životy a kulturní způsoby i náboženství. Hráli jsme si s jejich dětmi a učili je i dospělé českému jazyku. Skupina čínských křesťanů měla v naši církvi asi dva a půl roku určité zázemí.

Někteří z těchto imigrantů se stali našimi přáteli. Někteří z nich se integrovali do naší společnosti, našli si práci a jsou naší součástí. Ve svých zemích byli učiteli, lékaři, soudci takže s hledáním zaměstnání to měli docela složité. Ale časem se to podařilo, i když ne vždy podle jejich představ. Byli spokojeni s možností pracovat a žít v naší zemi. Jiní se vrátili do své země, ale často vzpomínali na naše společné aktivity.

Zároveň již několik let navštěvujeme na pozvání Ministerstva vnitra detenční zařízení pro ilegální uprchlíky. Nabízíme jim Nové zákony v jejich jazycích a hovoříme o jejich problémech. Navzdory jejich jiné víře se někteří chtějí modlit a jsou vděčni za tyto možnosti. Pokud nám je známo, tak většina z těchto osob nezůstává v Česku, ale hledají si azyl v sousedních západních zemích.

Pro vysvětlení těm, kteří mi doporučovali, abych si vzal migranty domů je vysvětlení, že není možné podle našich zákonů ubytovat cizince. Stát má tuto povinnost poskytnout ubytování a zajistit základní potřeby.

Jsme moc rádi, že naše policie, soudy a jiné instituce jsou zodpovědné za naše bezpečí. Oni zjišťují, zda mezi nimi nejsou lidé nebezpeční, případní teroristé. Tento proces není snadný, ale je zárukou, že se částečně daří eliminace zločinnosti.

Někteří se zajímali o mé děti. Tak jen krátce. Oba synové pracovali asi šest let do pandemie mezi imigranty. Jeden na Lesbosu v Řecku, druhý v Kurdistánu. I dcera žijící v USA společně s manželem podporují potřebné sirotky v Indii. Další dcera s manželem od začátku války na Ukrajině přijímali do svého domu mnohé jednotlivce i rodiny z Ukrajiny, především z Mariupolu, než se podařilo zajistit pro ně bydlení. Již mnohokrát cestovali s humanitární pomocí na území sužované válkou.

Naše církev těmto utečencům poskytuje zázemí pro jejich náboženské vyžití a mladým k trávení volného času. Tito lidé jsou taky pro nás povzbuzením a obohacením.

Nepíšu tyto řádky, abych se chlubil před vámi, ale proto, abyste mohli pochopit, proč nám je tato oblast velmi blízká. Mohu Vás ujistit, že za ta léta kontaktů s cizinci nás neokradli, nezneužili nás ani nám neublížili. A věřím, že i vy občas využijete jejich služeb. Mnozí z nás navštěvují vietnamské, čínské a indické restaurace, nebo kebaby. Přece většinou v nich pracují tito některými opovrhovaní lidé. Mějte odvahu s těmito lidmi promluvit, zeptat se na děti a na jejich potřeby. Přibližte se k nim a oni se přiblíží k Vám.

To, co mně velmi znepokojuje je Vaše „dehonestace“ neziskových organizaci. V mnoha případech jejich nepřítomnost by znamenala humanitární katastrofy velkých rozsahů. V mnoha případech „suplují“ neschopnost státních institucí.

Proč s jistotou tvrdíte, že jsem členem neziskovky? Jsem již pět let v důchodu. A co, kdybych byl stále členem neziskové organizace? Skvělé, ne?

To, co mně vůbec nejvíce znepokojuje, jsou ta ponižující slova a nadávky, jako had, nebo hořící strom, který zapálí další. Srovnávání lidí a určování, kdo je lepší a kdo horší zavání rasismem a nacionalismem. Myslíte si, že my jsme dobří, lepší, než jiné národy? Že jsme si zasloužili to, že žijeme v této bohaté a pokojné části světa? Odkud máte jistotu, že nikdy nebudeme muset utíkat před válkou do jiné země? Dovedete si to představit? S igelitkou a mobilem, s dětmi za ruku opustit své bydlení a hledat azyl.

Opravdu si myslíte, že se tito lidé jen tak probudili jednoho dne a z rozmaru se rozhodli, že se půjdou podívat do světa za lepším.

Snad jste nezapomněli, jak stovky tisíc našich občanů opouštěly své domovy a pospíchaly na západ v nedávné historii. Většina z nich byli ekonomickými migranty. Taky jste je odsuzovali? Naší sousedé otevřeli svou náruč a darovali jim možnost žít v jejich zemích. Že byli přizpůsobiví a hodní? I my máme své „roupy“. Nejen imigranti na západě. Víte, kolik našich mužů dělá násilí na ženách a dětech u nás doma? To Vás neznepokojuje? Statistiky hovoří jasně.

Docela mně mrzí, když jsem vyzýván, abych se vystěhoval na západ. Kvůli tomu, že mám své názory. To se Vám jeví, že je demokratické?

Rád bych Vás povzbudil, abyste zvedli hlavy a nebáli se. Máme na to, abychom se projevili jako lidé solidární, srdeční, kteří vědí, jakou mají hodnotu. Nenechte se prosím zviklat populisty, kterým nejde o člověka, ale jen o své zájmy a hlasy ve volbách.

Upozornění, že jsem napsal místo Vondráček jen Ondráček je správné. Spletl jsem se a omlouvám se.