Proč se vzdalujeme Bohu?

Postoje omezování přístupu k Pánu Bohu mívají nedozírné následky. Náš narušený vztah s Bohem se nutně projeví ve vztazích k jiným lidem.  Začneme používat stejné falešné představy ve vztahu k naším bližním.

 Pokud se začneme vzdalovat Bohu, nebudeme přijímat bez podmínek, budeme vybírat, testovat, posuzovat a odsuzovat. Zabráníme lidem, aby přistupovali k Bohu s radostí, nadějí a jistotou.Dnes můžeme nově prožít, že pro nás je chrámová opona roztržena až dolů. Přístup k živému svatému Bohu je otevřen.Židé se neodvážili ani vyslovit Boží jméno. My si s ním tykáme, naučil nás nazývat Boha „Abba“, což znamená" tatínku". Protože Ježíš vše učinil novým. Zaplatil za náš hřích, očistil nás, vykoupil, jsme jeho milované děti.Naučil nás, jak můžeme navazovat vztah s ním. Učil nás to ještě tehdy, když chodil po zemi. Často s lidmi sedával u stolu, povídal si s nimi. Dotýkal se jich, objímal je. Totéž dělal s jejich dětmi. Kladl na ně ruce, bral je na klín. Oslovoval je jménem a oni jeho. Vždy se snažil rušit překážky ve vztahu.Žena, která smáčela Kristovy nohy svými slzami, byla tak velmi blízko, až to bylo některým podezřelé. Byla ním přijata a pochválena. Další ženy přicházely a navazovaly s ním blízké, až důvěrné vztahy.Jan sklonil svoji hlavu na jeho hrudi. V podobenství o marnotratném synovi, otec syna při jeho návratu objal a políbil.Opravdu náš nebeský Otec a Ježíš chtějí mít s námi ten velmi blízký osobní kontakt. Víte proč? Abychom ho mohli opravdu milovat. Nemůžeme milovat, je- li mezi námi překážka, bariéra, opona, zeď. To nejde.Ta Ježíšova touha být velmi blízko se projevuje prakticky. „Tam kde jsou dva, neb tři v mém jménu, jsem uprostřed nich". Není vysoko, ani daleko, ale uprostřed, jako jeden z nás, jako náš nejlepší přítel. Ale on je ještě blíž. Skrze svého Ducha se rozhodl přebývat v nás, v našem nitru. To je nádhera. To je neuvěřitelné. Představte si ten paradox. Opona je roztržena, chrám je zbořen a chrám je vybudován v nás. V něm vládne Kristův Duch. Nejsou zde žádné překážky, žádné odcizení. Žádný těžký kámen. Jedinou překážkou je náš hřích. Ale ten může být během okamžiku vyznán, odpuštěn. Díky té Kristově prolité krvi. Díky jeho vzkříšení. Co bychom ještě chtěli víc? Vše je připraveno, vybojováno, je dokonáno.V pořadu „Pošta pro tebe“, se moderátorka často ptá, chcete, abychom odstranili tuto zeď? A většina chce proto, aby mohla navázat kontakt s lidmi na druhé straně, aby se mohli seznámit, obejmout, nebo si spolu poplakat.Ježíš roztrhl oponu, odvalil kámen, zbořil zeď mezi národy, odstraňuje překážky My můžeme dělat totéž. Vůči našim bližním, potřebným, národům. Abychom se mohli pochopit, přijmout, obejmout a sdílet mezi sebou.„Protože Ježíš obětoval svou krev, smíme se odvážit vejít do svatyně cestou novou a živou, kterou nám otevřel zrušením opony, to jest obětováním svého těla. Přistupujme před Boha s opravdovým srdcem a v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí…..Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům"."Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas“.