Existuje milující Bůh, když na světě je tolik zla a utrpení?

Tato úvaha má za cíl jen nastínit důležitý problém tak,  jak o něm přemýšlím na základě Písma, literatury i zkušenosti osobního života. Každá generace hledá složité odpovědi na tyto otázky. Jako bychom nabírali lžící mořskou vodu.

Inspirace - Obraz ženy s mrtvým dítětem v náručí, která vzhlížela k nebi a prosila o déšť....

- Bůh chce odstranit zlo, ale nemůže – je nemohoucí.  Bůh může odstranit zlo, ale nechce – je zlý?

- Bůh může a chce odstranit zlo. Proč tedy existuje zlo? (Epikuros). „Je jen stěží možné, aby Bůh existoval“ (David Hume)

Příklad : medvěd v pasti a lovec, který se rozhodl ze soucitu ho osvobodit. Jak bude medvěd reagovat a proč?

- Existují zde okolnosti, které hovoří v neprospěch Boha.  Bible nám charakterizuje Boha jako skrytého (potřeba víry). Pokud neexistuje Bůh, proč je na světě tolik dobra? - "Pokud existuje Bůh, proč je zde tolik zla"? (Augustin)

Zlo jako důkaz, který svědčí ve prospěch Boha

- Uvědoměním si zla připouštíme, že existuje objektivní měřítko (nejvyšší dobro – „Bůh“). Mnozí lidé prožívají větší utrpení, než my a přesto věří, považují život za úžasný dar. Víra životu dává hluboký smysl! Není možné mít svobodnou vůli a zároveň nemít možnost být eticky zlým.

Je Bůh Stvořitelem zla?

On vytvořil možnost zla, a lidé tu možnost realizují. Bůh stvořil svět dobrým, ale volba volit zlo musela být ponechána. Naprostá většina bolesti pramení z toho, že jsme se rozhodli být sobečtí, neposlechnout Boha.

Bůh je vševědoucí. Zná nejen nynější dobro a zlo, ale i budoucí. Ze zla někdy vznikne dobro. Život je jako příběh jehož konec neznáme. On ho zná. Můžeme mu důvěřovat (Golgota, zkušenosti trpících).

Bůh je dobrý. Proč nás někdy nezachrání? Dovolí utrpení pro větší cíl a smysl, který vidí on sám.

 - Děvčátko, které navléká niť do jehly, píchá se do prstu, ale otec jen přihlíží. Učitelé vůči žákům a rodiče vůči dětem, trenéři, lékaři. Potíže, bolest je něčím dobrým, slouží - li ke vzdělání, proměně charakteru, prohloubení vztahů, k naději, vytrvalosti.

 - Bolest jako příprava k většímu poslání, na věčnost. Bolest jako ochrana před rozmazleností, vyprázdněním života. Bolest jako kolébka pokladů lidské duše (kultura, umění...)

 Hra na Boha a vytvoření lepšího světa

- Zničit zlo sílou, ale odstranit svobodu volby. Vytvořit z lidi loutky, které postrádají schopnost svobodně se rozhodnout pro lásku. Vytvoření povrchního, prázdného světa. Je to utopie.

Bolest jako megafon

- Lidé neunikají odplatě. Odplata je odložená spravedlnost. Bůh oddaluje den soudu, protože nás miluje. Někteří jej stále hledají. „Bůh k nám mluví potichu uprostřed našich rozkoší v našem svědomí, ale nahlas křičí, cítíme – li bolest. Je to megafon, kterým burcuje hluchý svět“. (C. S. Lewis).

- Odpovědí je pokání. Výsledek této bolesti je velmi dobrý. Utrpení je slučitelné s Boží láskou. Potřeba Boží lásky „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní“

„Dobří“ lidé trpí někdy více, než „zlí“?

- Nikdo není dobrý. Ontologicky jsme dobří – neseme Boží obraz, ale morálně jsme naprosto zkaženi, jako "poskvrněný šat". 

„Nejsme nedokonalými lidmi, kteří potřebují růst, ale jsme rebely, kteří potřebují složit zbraně.“ (Lewis).  To poznání nás může dovést k poznání Krista.

- Každé zlo v sobě obsahuje potenciálně dobro. Zde vstupuje do hry svobodná lidská vůle. Dva vězni v koncentráku reagovali na stejné utrpení naprosto odlišným způsobem (svobodná vůle je určující...)

- Naprosto jinak budou reagovat jen diváci, filozofové, hodnotící z povzdálí, jak se věci mají. „Skeptici se rekrutují z diváků, kteří sedí pod ochozem a pozorují tragédii, nikoli z těch, kteří jsou v aréně a osobně trpí. Ti, kteří nejvíce trpěli, byli nejzářivějšími příklady nezlomné víry.“ (James Stewart). 

(Joni Erecksonn, chlapec bez rukou a nohou, Curie ten Boom…)

Jak může Bůh snášet celou tuto lidskou bídu a utrpení v dějinách?

- Tím, že sám utrpení snášel. Vstoupil do utrpení. Nesl ho s námi.  Nepřihlíží nečinně jako Buddha, nebo jiní bohové (zkřížené nohy, založené ruce, zavřené oči, náznak úsměvu kolem jeho úst, nepřítomný výraz ve tváři, odtažen od bolesti světa.

- Kristus má účast na utrpení a bolesti (probodené ruce a nohy na kříži, bolest ve tváři, prolitá krev za bolest světa, modlitba za odpuštění...). Činí to navíc místo nás a pro nás a sám se stává hříchem.

Otázky

- Proč Bůh dopouští chudobu, hlad, bezpráví, když s tím může něco udělat? On již udělal a dělá.

- Proč my lidé neděláme něco s bídou a utrpením, když s tím můžeme něco udělat? Udělejme něco dnes  pro tento svět!

Jób. Bůh nechal Jóba trpět, ne protože ho nemiloval, ale že ho velmi miloval. Neodpovídá na jeho otázky, ale sám se začíná ptát. Kdo jsi? Jsi Bůh? Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi?....Dává mu prožít moc své přítomností a lásky.

Závěr

- Každá lidská slza, je jeho slzou. Není zde správná filozofická, nebo teologická argumentace, ale Ježíš jako milující bytost. Je s námi v nejhorších chvílích života. Jsme v pohrdání i on byl. Jsme zlomeni. On je chlebem života za nás zlomeným. Jsme nemocní, „on byl plný bolesti a zkoušený nemocemi“. Sestupuje do naších soužení. „Nezáleží na tom jak jsme hluboko, on je vždy ještě hlouběji“ (Corrie ten Boom). On změnil význam všech malých smrtí, svým vzkříšením.

- Byl otráven plynem v Osvětimi, trpěl v politických procesech ve východní Evropě, ve Rwandě, je vysmíván v Severní Korei a Číně,  je zotročován  v Sýrii, Iráku, v Nigérii. Je ponižován v utečeneckých táborech na mnoha místech. Touží být s námi v našich bolestech a starostech. 

- Každá naše prolitá slza se stává jeho slzou.  Zatím je všechny nezastavuje, ale učiní to na věčnosti. „Na světě budete mít soužení a trápení, důvěřujte mi, já jsem přemohl svět“ (Ježíš).

- Když se náš život otřásá v základech spíše, než filosofii, potřebujeme živého Krista. On sám moc neodpovídá  na otázku utrpení, ale sám do utrpení vstupuje.

- Bůh nám poskytl jen částečnou odpověď na naše otázky. „Nyní vidíme jen v náznacích,                        ale pak tváří v tvář“ (apoštol Pavel).