Na Rock For People aneb: Greenpeasáci a o čem jsme mluvili
Nemohl jsem totiž odolat stánku s letáky. Třeba dostanu tričko, pomyslel jsem si. K nápisu „Ne radaru“ bych napsal ještě jedno ne. Můj postoj tedy znáte.
„Můžu se zeptat, proč nechceš radar?“, vyslovil jsem s úsměvem po pozdravu.
„No, hm, ty rakety totiž neexistují, tak na co ho potřebujeme?“
Aha, pomyslel jsem si, reakce přišla okamžitě: „A co ti říká rok 1935“. Ticho. „Hele, já v tom totiž vidím paralelu“, vysvětlil jsem, „začali jsme stavět opevnění až když nám nebezpečí bušilo na dveře. Nebylo by lepší poučit se z historie a pro jistotu se připravit?“
„No, ale to začne závody ve zbrojení“
„Myslíš, jako že bude na světě ještě víc jaderných zbraní? Že místo toho, že dokážeme planetu zničit sedmnáctkrát, nás ohrozí to, že ji budem moci zničit třicetkrát?“
„Nám ale spíš vadí, že to neměl nikdo ve volebním programu. Že Česká vláda poprosila USA, aby požadavek na radar zveřejnila až po volbách.“
„Aha, takže vy jste pro referendum.“
„Já osobně ne. Podle mě nemáme přístup ke všem informacím, které k tomu potřebujeme, protože jde o bezpečnost státu.“
„Ale jak bys teda chtěla fundovaně volit?“
Greenpeace a Strana zelených (nezaměňuji je) mě krutě točí. Jednak nevědí co chtějí, ale především: Říkají, co se dělat nemá, ale řešení situace nenavrhují. Zvláště z událostí posledních dní se mi zvedá tlak – hrozí energetický nedostatek a místo toho, abychom už dávno stavěli dalších minimálně pět jaderných reaktorů, řešíme, jestli se rozpadne koalice proto, že Pačes&Co. konečně veděcky podpořili realitu, která z logiky vyplývá už léta: Dokud není aplikovatelná termojaderná fúze, je jádro nejčistší zdroj. Ale Bursík se iracionálně brání dál, seč mu síly stačí. Věřím, že jaderný odpad je možno uložit dostatečně bezpečně pod zem, není tedy co řešit. Ale ne. Zvykem Čechů je hlavně tolerovat každý názor a nedělat nic, abychom nezranili něčí ekologické pocity. A jak už to tak bývá, situaci budeme řešit, až budeme stát pokolena ve … a budeme si svítit svíčkami.
Filip Svoboda
Hozené vejce není agrese, ale beznaděj.
Stejně, jako naši rodiče cinkali klíči během Štěpánova projevu, házíme my vejce na prázdného populistu. Vržené vejce, jako vyjádření názoru v předvolební kampani není standardní a opravdu se v Evropě nikde neděje – jenže stejně tak není běžný současný styl klání předvolebních stran, a proto považuji hozené vajíčko za legitimní, možná nezbytné.
Filip Svoboda
Poloprávně polopatě o ratifikaci Lisabonské smlouvy prezidentem
Novináři mě baví. Jsou to laici, kteří jsou vlastně odborníci na všechno z titulu své profese. A jejich práce tak je vnucování pseudoproblémů, které zhusta přikrmují názory politiků, neodborníků snad ve státě největších, právní vědomí většiny zástupců netřeba zmiňovat. A tak se řeší, jestli prezident může neratifikovat Lisabonskou smlouvu, na níž je odpověď zcela jasná, vyjádřitelná jednou větou.
Filip Svoboda
Pandemie frčí aneb: Jaký název chřipky zvedne náklad?
Nezávidím novinářům. Dělat z mnoha běžných věcí aféru musí být vážně fuška. Ale žurnalistům se zatím kontinuálně daří. Daří se jim nás děsit už několik desetiletí, aniž bychom dostali chvilku oddechu od stálé masáže. Dojde uhlí, spálí nás ozónová díra, šílené krávy bučí o sto šest, všude číhají teroristi, války v Afghánistánu a Iráku nekončí, vypuká SARS, řádí Ptačí chřipka, začíná globální oteplování, prožíváme ekonomickou krizi a teď konečně pandemie! Co víc si může novinář přát?
Filip Svoboda
Jezuita ďáblem, Paroubek světcem, aneb kde je reálno.
To, že je určitá část politiků hloupá, mě nepřekvapuje. Vždyť i pitomci musí mít v řízení státu zastoupení, kdo jiný než blb by hájil jejich práva. Nechci se samozřejmě nikoho dotknout, každý ať volí podle svého názoru. Vědomosti některých našich zástupců jsou ale kromobyčejně mělké či povrchní.
Filip Svoboda
Fitna - když existující realita není pravdivá
Není lepší a především levnější reklamy, než všeobecné kritiky ze strany médií. Abych nebyl popřel pravdivost tohoto výroku, zagooglil jsem slovo Fitna a vyšetřil jsem předrahých patnáct minut na shlédnutí této filmařské prvotiny nizozemského xenofoba.
| Další články autora |
Poznejte český film podle obrázku
České filmy jsou plné nezapomenutelných hlášek, legendárních postav a scén, které známe snad...
Tesco může v Česku změnit majitele. Ve hře je i polská Biedronka, ta ale míří jinam
Britští vlastníci Tesca zvažují prodej svých aktivit ve střední Evropě. Pokud by k němu skutečně...
Dům jako chalupa v Mrazíkovi? V Podolí vyřešili slunce nečekaně jednoduchým trikem
Plánovači budoucnosti už v 60. letech přemýšleli o městech, kde se nejen rodinné domy, ale celé...
Z Karlína je Raccoon City. Zombie apokalypsa se odehraje přímo pod Negrelliho viaduktem
Praha se na několik týdnů proměnila v dějiště zombie apokalypsy. Nový film Resident Evil, který...
Na pražskou náplavku míří Nomad Beer Festival. Ochutnáte piva, která jinde nenajdete
Již popáté se bude konat Nomad Beer Festival – jediná akce v Česku věnovaná výhradně létajícím...
Kobylisy? Rudé armády! Podívejte se, jaké bizarnosti „hrozily“ stanicím metra
Chodov byl Budovatelů, Háje Kosmonautů a dnešní Dejvická Leninova. Pražské metro dodnes ukrývá...
Ve Veselí nad Moravou po 15 letech skončila obnova náměstí Míru
Ve Veselí nad Moravou na Hodonínsku skončila obnova náměstí Míru, město na ni postupně pracovalo 15...
Bezbariérovost? Rozkopané náměstí zatím připomíná past, vozíčkáři neprojedou
Na Strossmayerově náměstí v pražských Holešovicích opět pracují dělníci. Počátkem týdne tu začali...
Ostravské Radvanice mají nový park inspirovaný Ladovými obrázky
Obyvatelé ostravských Radvanic mohou nově využívat park, který vznikl revitalizací dosud obtížně...

Původní rodinný dům s rozlehlým pozemkem 4.430 m2
Chotěšice, okres Nymburk
4 690 000 Kč



















