Dnes existuje určitá agrese proti humanitním oborům, typicky třeba proti genderovým studiím. To je sice ideologický názor, ale není něco na tom, že nejsou humanitní obory vždy až tak kvalitní a nejsou zase tolik užitečné?
Humanitní obory jsou někdy "trochu" rozmazané, používají např. fuzzy logiku, tedy takovou, která obsahuje neurčitost. Je to dáno částečně objektivně, a to tím, že je jejich předmět velmi složitý, obsahuje mnoho prvků ve složitých vazbách, prvků, které nelze izolovat, abychom přitom jejich chování nezměnili. Příkladem může být sociologie zkoumající lidské skupiny a třeba i celou společnost. V podobných případech většinou opravdu nejde situaci až tak zjednodušit jako třeba ve fyzice, ve které můžeme třeba pozorované kyvadlo izolovat od mnoha proměnlivých vlivů, který, na rozdíl od sociologie, je jen pár. Pozorujeme jej v místnosti, kde se pochopitelně eliminuje vítr, který pohyb kyvadla zásadně ovlivňuje, dokonce můžeme kyvadlo umístit do vakuové komory, a tím vliv vzduchu zcela odstranit. Taky pohyb kyvadla nezkoumáme na houpající se lodi nebo v jedoucím autě, které umí s pohybem kyvadla divy. V sociologickém výzkumu také může nešikovně položená otázka výsledek výrazně ovlivnit. Stačí se třeba zeptat, je-li Rom, kterého se dotazujeme, romské národnosti, nebo se v ortodoxně věřící zemi tázat, kdo je ateista. V humanitních oborech jde jen málokdy dělat experiment a patřičné faktory izolovat tak, jako ve fyzice. Jak chcete třeba dělat pokusy s celou společností? Jak chcete její chování přesně měřit, když sám fakt měření jeho výsledek ovlivňuje? Je to jako byste chtěli objektivně zjistit, jestli vaše malé dítě spí. Ono ale uslyší vaše kroky a svůj stav okamžitě změní. :-)
Zdroje nekvality v humanitních oborech (ale i v exaktních) jsou též subjektivní. Lidé dělají v úvahách elementární chyby nebo dokonce používají spíše emoce než rozum. A v tomto ohledu jsou humanitní obor zranitelnější, neboť z výše uvedeného vyplývá, že nemají tak spolehlivou empirickou základnu jako obory exaktní a nemají tam přísná pravidla uvažování jako ony. To dává větší prostor pro chyby a omyly a pochopitelně to také více přitahuje lidi, kteří takové chyby dělají. Proto nelze nepřiznat, že kvalitativní úroveň humanitních oborů je nutně o něco nižší, ale tím jsou vlastně náročnější, protože badatele "méně vedou".
Asi proto je v humanitních oborech nashromážděno větší množství chyb a omylů už na špičkové vědecké úrovni, např. představa, že etika jsou pravidla boží. K tomu se navíc přidává i to, že nevědci cítí v těchto oblastech větší "svobodu" a větší šanci na to, že jejich omyly (které mají za správný názor) nebudou odhaleny. Dnes bych se chtěl věnovat jednomu základnímu tématu, a to vztahu filosofie a humanitních věd. A hned zkraje chci říci, že filosofie v podstatě není humanitní obor. Co vede k takovému názoru?
Je to prostá úvaha na téma, co filosofie vlastně je. Je to evidentně obor, který řeší ty nejobecnější otázky světa (míněno vesmíru, multivesmíru atd.). Ty nejobecnější problémy musí být pochopitelně společné pro všechny objekty (ve vesmíru). Například: Je vše spojité nebo diskrétní? Jaký je mezi těmito vlastnostmi vztah? Je vše v pohybu nebo pohyb vůbec neexistuje? Co je to čas, je reálný nebo zdánlivý? (Myšleny všechny časy, nejen fyzikální.) Je svět kolem nás konečný nebo nekonečný? Je svět náhodný nebo deterministický? A jaký je vztah mezi těmito dvěma entitami? (Kdyby to někoho zajímalo, rozebírá se to v článku Náhoda neexistuje, a přesto se jí nelze nikdy zbavit.)
Z této úvahy je ale patrné, že záležitosti lidské psychiky, sociologie, etiky, politologie nejsou dostatečně obecné na to, aby byly filosofií. Tyto lidské problémy se vyskytují jen na jediné nepatrné modré tečce u jedné z více než 100 miliard hvězd v Mléčné dráze. A takových galaxií jako je ona, je též nejméně 100 miliard. Humanitní obory se tak jeví pro filosofii nepodstatné. Filosofie zřejmě není vůbec humanitní disciplína, neboť se specifikou lidské rady nezabývá. V humanitních oborech lze jistě pozorovat řešení filosofických otázek (Co je to psychologický čas? Existuje svobodná vůle nebo je vše determinováno? atd.) a máme je velmi blízko, abychom je zkoumali, takže užitečné svou odlišností od exaktních oborů jistě jsou. Poskytují ale spíše jen materiál ke zkoumání, než že by byly filosofií samou. Podobně fyzika poskytuje filosofii empirický materiál, i když filosofií není.
Jedinou výjimkou je noetika, tedy teorie poznání. Ta spočívá v pochopení lidských deformací při poznávání (vidíme třeba jen úzkou část elektromagnetického spektra, ze své polohy na Zemi nejde bezprostředně pochopit bez dalšího zkoumání, že Země není středem světa a že se Slunce kolem ní neotáčí atd.). Ale toto pochopení lidských mechanismů poznání a zejména jejich chyb směřuje především k odstranění takovýchto chyb a otevření dalších oken poznání. V tomto smyslu je noetika vlastně "negativní", člověk je jaksi problém, který je třeba odstranit, deformace informací o světě, kterou je vhodné eliminovat. To se děje už srovnáváním poznatků jednotlivých lidí ve snaze objektivizovat pozorované.
Navíc noetika není jen lidským oborem, neboť své okolí registrují už i bakterie (nechceme-li mluvit už o zvířatech) nebo dokonce bláto. Tím mohl projít dinosaurus a zanechat v něm své stopy, čímž se vlastně bláto o tom zvířeti něco "dozvědělo" (částečně jaké má nohy), což může následně použít k poznání paleontolog. Noetika je tak obecně věda o interakci mezi objektem a jeho okolím, a o stopách/změnách, které okolí v objektu zanechá.
Pro začlenění etiky (a humanitních oborů vůbec) do filosofie nelze argumentovat tím, že Platón jako filosof rozebíral hojně lidské záležitosti, neboť když filosof jde například nakupovat, asi těžko je jeho činnost filosofií. :-) Tedy ne vše, co filosof dělá, je filosofie. V Platónově době také filosofie zahrnovala všechny obory, neboť poznatků bylo relativně málo na oddělení speciálních oborů, a od jiných typů lidských činností se odlišovala především rozumovým přístupem. Dnes už na filosofii zbyly jen ty nejobecnější otázky, protože pro ty specifické matka filosofie "porodila" stovky speciálních oborů. Ani to, že se Kant zabýval i mravním zákonem, tedy etikou, neznamená, že je dnes etika součástí filosofie. Etika je především oborem řešící pravidla chování mezi lidmi nebo vztahu lidí k prostředí. A vztahy mezi lidmi pochopitelně zkoumá sociologie a vztahy s životním prostředím environmentalistika, ne filosofie. A etika nemůže patřit do oborů dvou úrovní obecnosti současně. V době Kantově pak ještě sociologie neexistovala, a tak etika mohla do filosofie ještě patřit. Slovo sociologie poprvé použil v roce 1838 August Comt a Kant zemřel v roce 1804. Dnes už jsou ale otázky morálky mimo filosofii, přestože jsou extrémně důležité (pro lidi). Nejsou ale dostatečně obecné (ve vesmíru).
Proč ale lidé tedy lidské záležitosti tlačí do filosofie, i když tam v podstatě nepatří? Je to proto, že filosofie má zvuk a prestiž, charisma moudrosti, takže když člověk nazve to, co dělá, filosofií, hned má lepší dojem. Spíše ale svým úvahám prestiže nedodá, a tak jen špiní dobré jméno filosofie. :-) Filosofie je nejobecnější disciplína, která se zabývá tak obecnými otázkami, které se dají uplatnit u všech objektů, tedy nejen u živých nebo nejen u myslících, nezkoumání specificky myslící organismy (kromě noetiky). Filosofie tak není humanitní, ale téměř čistě vědecký obor, který se musí opírat o empirii, a to empirii konkrétních věd (zejména fyziky), ale také o logicky konzistentní uvažování (podobně jako matematika).
