Sebeukájení na blogu a nanicovatost přispívajících

Může to být již 3 měsíce, co jsem se stal blogerem a bylo mi tím umožněno rozdávat moudra na všechny strany. Stal jsem se ale také terčem různých individuí, která v anonymní nevědomosti naplno pohrdají svou možností kohokoli přesvědčit o své pravdě.

Jeden můj kamarád docela trefně poznamenal, že diskuze jsou asi tím nejzajímavějším, co internet poskytuje. A tím nemyslel jen blog, ale i diskuze pod běžnými zpravodajskými články a dalšími. Není se čemu divit - v poslední době často není třeba ani pokračovat přes nadpis směrem k obsahu článku. Někdy je nadpis natolik výmluvný, že se časově vůbec nerentuje procházet celý článek.

Naopak když se poštěstí, diskuze přinese velké množství doplňujících informací a kolikrát i uspokojení z gramotnosti spoluobčanů. Troufám si říci, že i přes svou anonymitu přinášejí obrázek o stavu a povaze velké části populace.

K mému smutku se jen vyjímečně v diskuzi pod články na blogu setkávám s člověkem, který dokáže naplnit smysl slova "diskuze". Přitom bych řekl, že plodná a bohatá diskuze svědčí více o kvalitě článku než karma. Kliknutím na karmu člověk "ztratí" možná 2 vteřiny, do napsání příspěvku je již třeba investovat více ze svého času.

S čím se tedy může člověk setkat? Často je možno číst osobní urážky blogerů, typu "co to kecáš, ty tlustý prase", "ty musíš být úplný vůl" a jedna moje oblíbená "Doufám autore,že tě srazí auto nebo se ti narodí dítě s vrozenou alergií či mozkovou debilitou..." Některé mířily na mě, některé na jiné blogery.

Nemá smysl uvádět nicneříkající přezdívky těchto polointeligentních přispěvatelů, slova mluví za ně. Říkám tomu testosteronová anonymita. Jednak proto, že pod nickem xxx se často skrývá muž (vlastním pozorováním bych řekl, že mnohem častěji než žena) a také proto, že nejen rychlá jízda v autě, ale i vulgarita v diskuzích prý prodlužují penis. Oboje to jsou činnosti vesměs anonymní.

Ale já to již možná chápu. Velkou odměnou pro blogera je kvalitní reakce na článek, ať negativní či poztivní. A někteří se nás snaží svými vulgárními příspěvky potrestat za přílišnou opovážlivost a neznalost. Věřím tomu, že až se přispěvatelé zbaví těchto dětských nešvarů, budou schopni přispět společnosti i mně.

Někteří blogeři se brání tím, že nechávají diskuzi zablokovanou. To je ale škoda, nadávání může vést k zamyšlení, ale určitě ne ke vzteku. Sám jsem zvědav, kteří se sem zase slétnou.

PS: Nezapomeňte - pište tak, jako byste mluvili s člověkem z očí do očí. Takto to omylem vypadá, že jsme národem hrdinů.