Než kočička vejce snese...

Cože? Vy neznáte jak je to dál? A vy nevíte, že kočka snáší vajíčka? Vážně jste o tom nikdy neslyšeli? Tak to čtěte dál...

Vždycky mne zajímalo, jak kočičky snášejí vajíčka.

Jsem ovšem typické městské dítě. Takže kočky jsem více méně znal buď jen z učebnic nebo z vesnice od tety. Jedné. Druhá měla psa, který mne pokousal. Co vám budu povídat, můj dětský vztah ke psům to poznamenalo dodnes.

Ani po přestěhování do Krušných hor jsem si v tomto směru nepolepšil. Kočky tam měli jen jedni vzdálení sousedi... A jednu kočku jsem viděl zraněnou na silnici. Raději nevzpomínat. I to je kočičí Osud.

Jinak jako předškolní dítě jsem měl kočičku nejen jako plyšáka, ale spolu s pejskem i jako maňáska.

První vlastní opravdovou kočku jsem dostal v nějakých 40 letech k narozeninám. Tak ke mně přišel Kryštof I. Dožil se 16 let a jsem rád, že jsem mu mohl poskytnout domov, který si po převzetí z útulku zasloužil.

Že byl snesl vajíčka, jsem ale u něj nezaregistroval. Respektive, nepoštěstilo se mi.

Jeho dva následovníci – Tomáš a Kryštof II. – se v tomto směru rovněž neprojevovali. Tomáš odešel snášet vajíčka před rokem za duhová oblaka. A tak to zbylo na Kryštofovi II.

Hlavní problém je totiž v tom, že nikdo nikdy neví, kam kočička vejce snese a kdy. Dokonce ani ta vajíčka nemusíte spatřit ani být v pravý okamžik na pravém místě. A ještě ke všemu, nikdo neví, jak vypadají kočičí vajíčka právě od jeho kočky.

Dlouho tedy nic, až dnes!

Kocour Kryštof II. snesl vajíčka a já jsem byl zrovna u toho!

A to je celé!

Inu, doufám, že se nezlobíte, že jsem si udělal tak trochu legraci.

Aspoň vám dopovím celé to přísloví:

Než kočička vejce snese,

všechno se ti zahojí!

Fotot: autor