Cože? Vy neznáte jak je to dál? A vy nevíte, že kočka snáší vajíčka? Vážně jste o tom nikdy neslyšeli? Tak to čtěte dál...
Vždycky mne zajímalo, jak kočičky snášejí vajíčka.
Jsem ovšem typické městské dítě. Takže kočky jsem více méně znal buď jen z učebnic nebo z vesnice od tety. Jedné. Druhá měla psa, který mne pokousal. Co vám budu povídat, můj dětský vztah ke psům to poznamenalo dodnes.
Ani po přestěhování do Krušných hor jsem si v tomto směru nepolepšil. Kočky tam měli jen jedni vzdálení sousedi... A jednu kočku jsem viděl zraněnou na silnici. Raději nevzpomínat. I to je kočičí Osud.
Jinak jako předškolní dítě jsem měl kočičku nejen jako plyšáka, ale spolu s pejskem i jako maňáska.
První vlastní opravdovou kočku jsem dostal v nějakých 40 letech k narozeninám. Tak ke mně přišel Kryštof I. Dožil se 16 let a jsem rád, že jsem mu mohl poskytnout domov, který si po převzetí z útulku zasloužil.
Že byl snesl vajíčka, jsem ale u něj nezaregistroval. Respektive, nepoštěstilo se mi.
Jeho dva následovníci – Tomáš a Kryštof II. – se v tomto směru rovněž neprojevovali. Tomáš odešel snášet vajíčka před rokem za duhová oblaka. A tak to zbylo na Kryštofovi II.
Hlavní problém je totiž v tom, že nikdo nikdy neví, kam kočička vejce snese a kdy. Dokonce ani ta vajíčka nemusíte spatřit ani být v pravý okamžik na pravém místě. A ještě ke všemu, nikdo neví, jak vypadají kočičí vajíčka právě od jeho kočky.
Dlouho tedy nic, až dnes!
Kocour Kryštof II. snesl vajíčka a já jsem byl zrovna u toho!
A to je celé!
Inu, doufám, že se nezlobíte, že jsem si udělal tak trochu legraci.
Aspoň vám dopovím celé to přísloví:
Než kočička vejce snese,
všechno se ti zahojí!
Fotot: autor
