Thajsko a Malajsko - tři týdny ve střehu 9

Když máte během 3 týdnů dovolené 3 dny volna konečně jen pro sebe, snažíte se je využít na maximum. Tak jsem se do toho dal!

Pro nezávislé čtenáře, kteří sem zavítali po prvé, uvedu, že jsem byl v únoru na třítýdenní dovolené. Thajsko a Malajsie. Nebyl jsem sám, ale nejen s poloslepým přítelem, nýbrž také se dvěma individuálním cestováním a angličtinou nepolíbenými známými.

Můj úkol spočíval v tom, to všechno ukočírovat. Vzhledem k tomu, že dotyční známí byli pouze „běžnými“ uživateli chytrých telefonů, chytal jsem se chvílemi za hlavu. Už jen dostat boarding pasy do mobilu byl pro ně nadlidský problém; že by se sami dokázali přepravit od někud někam za pomoci aplikace – na to zapomeňte.

No, ale teď jsem „sladce“ tři dny odpočíval, neb ostatní odjeli na sever Malajsie, kde už jsem několikrát byl. A já jsem, přesněji řečeno, doháněl to, nač jsem s touto partou dosud neměl čas: čas sám pro sebe.

Jsme tedy v Malajsii. První den volna jsem věnoval „návštěvě“ jednoho z největších obchodních center v Kuala Lumpur. Důvod to mělo prostý a více se dočtete v předchozím pokračování.

Mimo jiné jsem také konečně pořídil fotografie hotelu, ranní výhled z okna pokoje a foto okolí, včetně dárku od známých Ono foto jsem musel jaksi zkombinovat vzhledem k malé hloubce ostrosti. Zázraky ale nečekejte. Photoshop nemám a ani ho neovládám.

Nuže, druhý den volna mé další kroky směrovaly k tomu, abych dokončil včerejší nákup. Když mi nepomohlo obchodní centrum, další možným řešením je LowYat Plaza. Obchodní dům určený výhradně pro techniku. A připojil se ke mně známý, který se zde vyznal.

Upřímně řečeno, byl jsem v tomto obchodní domě již po několikáté. Vždycky jsem se tam těšil. Tentokrát jsem naopak zažíval smutek z toho, co jsem viděl. Covid se nemilosrdně podepsal na nabídce: na prodeji, prodavačích a tím pádem i zákaznících. Přímo ukázkový případ toho, jak nevhodnou obchodní politikou likvidovat trh a paralela s Českem mi nemilosrdně vytanula na mysli.

Oč jde? Pokud odněkud odejdou prestižní firmy, už se sem nevrátí. Tím pádem sem přestanou chodit i prestižní zákazníci.

A přilákat všechy zpět je nadlidský úkon, pokud vám o to jde.

2007

2024

Můžete si porovnat Low Yat Plaza 2007 a letošní. A dodám k tomu jedinou věc: nenechte se zmást přítomností prestižních značek. Ano jsou, ale hlavně jako nástěnná reklama. Prodejci tu vedle několika málo povinných výrobků známé značky hlavně nabízejí – především v doplňcích – výhradně neznačkové „kompatibilní“ výrobky. Pochopitelně především z Číny. Což nedokážu odhadnout nakolik je dané zboží kvalitní.

I když jsem ve finále neznačkově neodolal a koupil jsem si aspoň BT/Wifi klávesnici. Píše se na ní dobře. A snad i nějaký čas vydrží.

Skutečně jsem potřeboval koupit něco zcela jiného. Sklíčko k Apple Watch. Se známým jsme prošli všechna patra – což bylo po všech stránkách únavné. A nejotravnější zde byli stánkoví prodavači (zasklený pultík či prodejní kout), kteří na vás nepřetržitě pokřikovali, kdykoli jsme šli kolem. Nakonec jsem uspěl. A víte kde? Ve značkové prodejně. Přesně v té, kde jsem tady v r. 2007 zakoupil svůj první iPhone 5S! Jak se říká, že mne to nenapadlo hned na začátku. Mohl jsem si ušetřit štrapáci po celém obchodním domě.

Možná si řeknete, že je to mnoho povyku pro nic. Ale já se o svoji techniku všeho druhu pečlivě starám a proto nekupuji levné věci; pokud na to přijde.

Čekal mne i další úkol. Potřeboval jsem koupit hojivou mast. Rovněž čínskou. Osvědčený přípravek, který vynikajícím způsobem pomáhá při popáleninách. Bohužel, měl jsem smůlu. Přípravek se dostal jednou z ingrediencí na seznam s látkami, které mohou ve větším množství způsobit nějaké problémy... a tím padem se stal neprodejným i v Asii.

Nicméně TO jsem se dozvěděl, až poté, co jsem navštívil malou čínskou čtvrť v Kuala Lumpur. Byl jsem zde po prvé v životě. Příliš mne ale neuchvátila. Byla to pozastrčená ulička s krámky. Zboží v nich jste mohli koupit prakticky kdekoli a za podobné peníze. Nestálo to za to se hnát až sem.

Cesta sem vedla kolem různorodé směsi budov a já jsem pilně fotil z auta, protože ta architektura byla na pohled zajímavá.

Samotná čínská čtvrť vypadala takto.

Najít tady onu vyhlášenou čínskou lékárnu bylo opravdu umění. Posuďte sami.

Uvnitř to bylo ale poněkud zklamání. Oči se mi rozzářily nad tou „zázračnou“ čínskou medicínou marně. Snad se prodavač bál Evropana, snad se domníval že spolu s malajským známým jsme tajná ministerská kontrola...

Vyslechl si mé přání a převedl mne z čínské sekce do celosvětové. Tady mi nabídl jakýsi standardní desinfekční krém jako, že „na popáleniny“. A pak také jeden léčivý přípravek, který jsem ještě potřeboval.

Prodavač byl pekvapen jen v jednom momentu, když jsme probírali jaký typ krému potřebuji koupit:

„U vás se nedají koupit anitbiotika jen tak?“

„Ne. V Česku jsou přísně na předpis.“

Raději jsem pak zvolil krém bez antibiotik. A tímto skončilo.

Poněkud otrávený jsem odcházel. Jak mi později někdo řekl, měl jsem požádat o koupi nějakého Číňana. Inu, pozdě bycha honit. Snad příště.

Nakonec jsme šli do zdejší vyhlášené „nudlárny“. I tady jsem byl prvně v životě. Neměl jsem nikdy důvod do těchto míst cestovat. Naštěstí pro mne – mohl jsem si objednat nepálivou variantu nudlí. Nu, chuťově to bylo spíše průměrné.

A to bylo ten den prakticky všechno.

Další den jsem zahájil snídaní v hotelové restauraci. Co na tom bylo poněkud nepříjemné, že se snídaně platila; nedala se koupit předem v rámci hotelových služeb. A protože byla stylem „all you can eat“ nestyděl jsem se za ty peníze se najíst.

A těšil jsem se, co se zase semele, až známí s přítelem ten den přijedou a co zase vyvedou. Že mne předtucha nezkalmala, na to můžete vzít jed.

Všechna foto: autor