Thajsko a Malajsko - tři týdny ve střehu 10

Konečně! se přiblížil závěr třítýdenní cesty Thajsko-Malajsie. Finále v Kuala Lumpur. Teprve závěr našeho pobytu se pro mne jakž takž vydařil a vylepšil celkový dojem mé v podstatě „průvodcovské“ účasti.

„Ahoj, prosím tě, neřekl bys mi, kde jsme?“ ozvalo se, když jsem zvedl telefon.

„No, jste přeci v nějaké sauně, ne?“ a pomyslel jsem si v duchu, zda to známí s tím alkoholem někde nepřepískli. (Což je v Malajsii možné jen na vybraných místech.)

„Ale ne, my se potřebujeme dostat do hotelu a nevíme jak tu adresu zadat do mobilu pro objednávku taxi a tady nám chce někdo pomoci.“

Tak to je, prosím, obrázek digitální gramotnosti v kostce.

Samozřejmě to dopadlo, ale já jsem se v duchu křižoval, aby všichni tři – neb poloslepý přítel byl s nimi – se dostali v pořádku na hotel. Stmivalo se. Dostali.

Další den dostali známí volno, ale mne s přítelem čekaly jeho rodinné povinnosti.

V okrajové čtvrti Kuala Lumpur

Dopoledne jsme vyrazili asi 100 kilometrů za Kuala Lumpur. Tuhle rodinu jsem už znal z loňska – paní domu, mladá pětatřicetiletá žena byla pohužel postižena nádorem na mozku. Ale na její životní vitalitě se to nepodepsalo. A zajímavé bylo, že starší syn a jedina dcera studovali „bohoslovectví“, aby po studiích působili jako „kaplani“. – Setkání to bylo milé jako vloni a odjížděli jsme proti plánu docela pozdě.

K dalšímu bratrovi a jeho rodině, na okaji Kuala Lumpur, jsme se dostali až navečer. A u něho si to přítel užil. Dostal totiž k večeři svou milovanou rybí laksu. A pro tu já nehoruji. Okusil jsem ji asi dvakrát v životě. Nejenže je rybí, což já nemusím, ale i pálivá a navíc s nudlemi, které připomínají dlouhé bílé červy.

Přítel si dal dvakrát.

No a pak už jen cesta zpátky na hotel.

Tím byly prakticky splněny všechny přítelovy rodinné povinnosti a čekaly nás už jen necelé tři dny (včetně odletu „následující den“ krátce po půlnoci).

Před-předposlední den jsem na hotelu také konečně dohnal vyprané prádlo. Objednal jsem pár dní před tím vyprání docela slušné hory prádla a levné to také nebylo. Nicméně, nějak na to asi v prádelně zapomněli, kdoví co a jak kdy prali, také jsme se nemohli sladit časově na předání... což se nakonec podařilo.

A pak nás čekalo příjemné setkání s naším letitým kamarádem Hersonem – čínským Malajcem. Dokonce několik let žil v Česku. Setkání se konalo v jednom obchodním centru a mně se zde konečně podařilo zakoupit i vytoužené dárky – firemní hrníčky, včetně toho s nápisem Malaysia, který jsem nutně potřeboval jako dárek.

Dali jsme si k jídlu nejen pěkně pálivý hamburger, ale později s oním kamarádem i celou večeři na japonský způsob. Kamarád, nikoli to jídlo, nám bude chybět – je s ním vždycky zábava a máme spoustu společných vzpomínek.

Poslední den před odletem.

Z celého mého přání, vykoupat se v hotelovém střešním bazénu, zbyla jen tato fotrografie, i když si myslím, že se opravdu povedla.

Namísto koupání jsme zrealizovali ještě jedno setkání v hotelu s dalším známým a také: zúčastnili jsme se jako diváci dvou hotelových oslav.

Především, hotel měl ve vstupní hale instalované prostory pro slavnostní fotografie – kdo tedy chtěl mít památku na čínský nový rok.

Zde jsme exkluzivně zažili svatební oslavu.

A pak přišlo na závěr to hlavní – hotelová oslava čínského nového roku. V takové chvíli se hotel musí řádně ukázat! A tak kromě samozřejmě VIP rautu měli pozván přímo taneční ansámbl, který nový rok jaksepatří oslavil a popřál hotelu prosperitu.

A já jsem pochopitelně fotil a fotil, včetně vedení hotelu.

A protože, než celá show začala, fotili se s umělci v kostýmech prakticky všichni, neodolal jsem a pořídil si „selfíčko“ i já sám. A pohladil jsem si draka pro štěstí, jako bych tušil, že to po návratu domů budu jaskepatří potřebovat.

Pak začala ve foyeeru slavnostní show, kterou jsem skvěle natočil na video. Pronásledoval jsem celou slavnost prakticky i výtahem až ke vstupu do rautu...

Mělo to celé jednu drobnou vadu: nestiskl jsem spoušť na natáčení videa! Ale jinak jsem to fakt natočil výborně!

No a už jen letadlem domů. Opakovaly se radosti z cesty tam. Opět s komplikacemi kolem check-in v mobilech, s cetováním atd. atd. Část cesty jsem prospal – naštěstí pro mne se to tentokrát obešlo bez nehod s jídlem.

A doma? Doma to znáte!

Rozloučili jsme uprostřed Prahy s našimi dvěma známými, kteří se – navzdory digitální nepoblíbenosti – ukázali jako fajn společníci.

Pak už tedy opravdu jen domů. Vše jsme museli pochopitelně vybalit, vykoupat se, najíst se a vyspat. A roztřídit dárky, vybrat fotografie, posléze napsat všechny blogy... a další den vyzvednout kocoura od známých, kde byl rovněž na výletě. Tady máte ukázku několika málo dárků. Na prostředné fotografii jsou šátky z Thajska. Poctivě jsem je rozdal, až na ten oranžový, který mi zůstal a používám jej jako součást pozadí pro některé mé vlogy.

A my s přítelem jsme pomalu začali pánovat věci příští.

Ale nejen cestováním žije člověk. Nastaly všední dny... zejména zubařského charakteru, a jiné a jiné... Ale to už jsou jiné příběhy, jiná vyprávění a protože jsou velmi často osobní, tak se omlouvám, ale zůstanou jako soukromé.

Na závěr tedy ještě jeden „malajský“ pozdrav.

Všechna foto: autor