Kniha jako zjevení

Občas daruji i knihu. Jen tak. Buď chci udělat někomu radost nebo přinést užitek. A nemám ani problém darovat někomu knihu ze své stávající knihovny. Včerejší „darovací akt“ mne ale dost překvapil.

Mám sousedy.

To by nebylo nic zvláštního, ty má dnes kde kdo. Ani není nic zvláštního na tom, že to jsou u nás již řadu let žijící cizinci. Žijí řádným spořádaným a pracovitým životem. Je tedy zřejmé, že nejsou u nás kvůli aktuálním světovým událostem – ani s nimi nejsou nějak spojeni nebo spříbuzněni.

Podstatné je to, že za tu dobu vychovali dvojčata. Před pěti lety to byli ještě školáci, dnes mládenci studující na specializované střední škole.

A právě s ní byl spojen můj dárek.

Ke knihám přistupuji již od raného dětství svobodomyslným způsobem. Jakmile pochopím, že se nechci a nebudu ke knize vracet – dám jí druhý život, aby udělala radost někomu jinému. A nebo mu přinesla potřebný užitek.

Jak víte, pohybuji se v médiích. I když jsem nyní pracovně neaktivní, neboli ve více než zaslouženém důchodu, mediální svět je pro mne stále svým způsobem koníčkem. Díky posledním aktivním 20 letům jsem se dokonce podílel i na tzv. medálním tréninku a média jsem dokonce několik semestrů přednášel na soukromé vysoké škole.

Ani k jednomu se už nehodlám vracet: tedy k tréniku či přednášení. Nicméně mi z oné doby „zbyla“ bohatá knihovna. Mnohajazyčná.

A jak vidíte, obsahově je knihovna velmi různorodá. Nicméně – toto je fotografie ze stavu jejího stěhování. Celá knihovna vypadá pochopitelně značně plněji, stejně jako její „sestra“, kterou vlastním na jiném místě.

Ano, přiznám se, že mediální základ knihovny pochází z doby cca před deseti lety – tedy z doby, kdy ještě dostupnost určitých oborových informací na internetu nebyla tak dostupná. A v jistých oblastech není dostupná dodnes a jediným možným zdrojem je – KNIHA.

Tady tedy neplatí „Za dobré vysvědčení knihu“ – jako to mnozí z vás znají přinejmenším z večerníčků O klukovi z plakátu.

Kdo chtěl kdysi vědět, musel si zapůjčit či koupit knihu na dané téma. Jako např. Dějiny umění - viz foto.

Z tohoto důvodu se ke mně dostala do knihovny i cizojazyčná kniha o reklamě. Ve své době to byla opravdu zvláštnost. Už nevím z jakého důvodu byla přidělena k prodeji jednomu knihkupectví, které se zabývalo sice také způsobem, jak získat zákazníky – ale to byla ezoretika. S profesionální reklamou a marketingem to nemělo nic společného.

Nicméně kniha zde na mne čekala a dostalo se jí v mé praxi hojného využití.

Teď tedy nastal čas, předat její vědění dál.

Oba mládenci naproti od sousedů se začali věnovat – jako jedni z mnoha – počítačovým oborům. A jejich kroky směřují právě ke grafice, k užitným oborům a médiím.

Nabídl jsem tedy jednomu z nich onu knihu. Pochopitelně zdarma.

(Čímž mimo jiné splácím pro změnu dobré skutky jiných směrem ke mně, když já býval student.)

Obdarovaný knihu chvíli převracel, hodnotil... a jak jsem posléze pochopil: v podstatě na ni zíral jako na zjevení. Evidetnně jejich škola pěstuje maximálně skripta, on-line texty a pdf soubory.

Taková kniha, to bylo pro dotyčného něco jako zjevení a po dlouhé době jsem někoho viděl takto vyvedeného z konceptu.

„To je cizojazyčná kniha,“ pronesl nevěřícně, jako by v ruce držel opravdu něco reálného a ne virtuálního.

Poděkoval, rozešli jsme se a já jsem pochopil jednu věc:

Tak jak pro moji generaci byly knihy něco hmatalelného, potřebného k životu a snad i k dýchání, dnešní mladí lidé žijí především ve virtuální realitě.

Vypněte jim internet a kde budou.

Berte to celé samozřejmě s humorem, ale jak vidno, zjevení mohou na sebe brát nejrůznější podobu – třeba ve formě knihy.

Foto: autor