Eva Hölzelová
- Počet článků 22
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2663x
Seznam rubrik
Eva Hölzelová
Dějiny prodejné lásky - Starověké Řecko
Ženy, které poskytují sexuální služby za odměnu, či za nějaké výhody. Byly tu vždycky, již od pravěku. Nazývají se různě.
Eva Hölzelová
Pijačky nebo píčky?
V textech, jež překládám z němčiny, si už nikdo nedovolí opomíjet ženy či je uvádět na druhém místě za muži. Genderová rovnoprávnost to tak vyžaduje a dámy mají přednost.
Eva Hölzelová
Na železnici dějou se věci
Stejně jako Sheldon Cooper neumím moc řídit auto, a když někam potřebuji svézt, musím otravovat druhé. A stejně jako Sheldon Cooper strašně ráda jezdím vlakem.
Eva Hölzelová
Afroevropan ulovil lautr kulový...
Pořád se vedou diskuse, jestli Máma má mísu, či Táta má mísu, a jestli by nebylo nejvhodnější napsat, že Rodič má mísu, abychom učinili zadost genderové spravedlnosti. Já říkám, že ne.
Eva Hölzelová
Indie - vroucí kotel světových náboženství - 2. část
Vipašjana je meditační technika používaná v barmských buddhistických klášterech a jejím šiřitelem po Indii se stal guru S.N. Goenko. Narodil se v indické hinduistické rodině a vypracoval se v barmského průmyslníka.
Eva Hölzelová
Indie - vroucí kotel světových náboženství - 1. část
Děj knihy Posvátná kráva je situován do Indie na začátku tohoto století. Autorkou je Sarah Macdonaldová, novinářka, moderátorka a reportérka australské televizní stanice ABC.
Eva Hölzelová
Nemocnice Na Pleši: Plusy a minusy
Touto dobou už mívám za sebou nějaký cyklistický zájezd, na který každoročně vyrážíme o Velikonocích, další cyklovýlet před sebou, neboť květnové svátky obvykle trávíme na kolech.
Eva Hölzelová
Živnostníci neodvádějí méně
Živnostníci odvádějí do státní kasy za sociální a zdravotní pojištění mnohem méně než zaměstnanci, proto je potřeba jim zvýšit odvody. Věčný evergreen socialistů.
Eva Hölzelová
Pan Brouček
Pan Brouček ztěžka usedl na toaletu. Právě přišel z hospody, měl v sobě pět panáků a osm piv, tak se ani nepokoušel čurat vestoje, aby mu manželka zase nenadávala, že se netrefil do mísy.
Eva Hölzelová
Jak jsem prodávala knihy
Obesílala jsem mailem knižní distribuce s nabídkou knih, které jsem vydala v listopadu minulého roku. Šéf jedné menší distribuce, dejme mu pracovní jméno Jan Novák a jeho firmě Distribuce knih, mi odepsal, že se mu knihy líbí, ale že od malých vydavatelů knihy neberou, jelikož jim sklad praská ve švech.
Eva Hölzelová
Jak jsem se nestala obchodnicí s diamanty
Oslovila mě jedna překladatelská agentura, říkejme jí třeba Jouda-Trans, pro niž jsem kdysi překládala, a která se, nevím z jakého důvodu, odmlčela. Prý zase obnovili činnost, získali velmi atraktivní překladatelský projekt a dávají dohromady překladatele, kteří by se na něm účastnili. Chtějí nám jej však představit osobně a byli by rádi, kdybychom vše přijeli prodiskutovat do Prahy.
Eva Hölzelová
Jak jsem nakupovala vemeno
"Paní Hölzelová, vy máte toho psa, nechcete nějaký maso?“ volala na mě řeznice, která stála před masnou. „Tak, jo,“ souhlasně kývnu a následuji ji do krámu. Pejskovi kromě granulí dáváme také maso, ale jen vařené. Uvaříme ho s těstovinami, a jak mu šmakuje. Mnohdy se granulí ani nedotkne a čeká na něco lepšího. Vydrží takto hladovět celý den.
Eva Hölzelová
Drávská stezka
Pokud do zahraničí, tak jedině na kole. Povalování u moře mě nebaví, v horách se bojím výšek a nejhorší ze všeho snad můžou být procházky po městě a očumování výkladních skříní (a lízání zmrzliny k tomu). A protože mám kamarádky a kamarády, kteří jsou taky praštěný do kola, mám aspoň s kým jezdit.
Eva Hölzelová
Z deníku infantilní matky
Milé děti, vašeho tatínka jsem poprvé spatřila v hospodě Na Špejchaře. Okamžitě mě zaujal, neboť měl na sobě dlouhou košili po dědečkovi, rozedrané džíny a toto ležérní oblečení doplňovaly roztrhané kecky. No prostě týpek, který jsem v tý době zbožňovala.
Eva Hölzelová
Válím se doma a dělám kulový
Ivan Kraus žije v Německu a jako spisovatel je na volné noze. V jedné své povídce popisuje, jak na něho pošťák divně kouká, když jde kolem půl deváté otevřít v pyžamu. Já v tuto dobu ani neotvírám, protože když blbě čumí německý pošťák, nedovedu si představit, jak by se asi tvářil ten český, až by mě uviděl v županu, rozespalou se zalepenýma očima, vlasy trčícími na všechny strany a vražedným pohledem, který signalizuje Který debil otravuje už po ránu? Nota bene, ještě u nás na malém městě. To by si zas místní drbny měly o čem povídat.
Eva Hölzelová
Blbý návyky
Taky vám jdou některé návyky partnera, rodičů či přátel na nervy? Mnohdy musíte radši odejít, abyste nevybuchli, přestože dotyčný nic tak hrozného nedělá? Jen opakuje svůj „blbý návyk“. Nic si z toho nedělejte, nejste sami.
Eva Hölzelová
Třpytkaři
Třpytkaři jsou chlapi, kteří neustále nahazují třpytky a čekají, kdo se chytne. Házet třpytky mohou třeba oblézáním úřadů a vyžadovat tam výhody či dávky, které jim nepřísluší. Na zakoupené zboží či poskytnuté služby podávají
Eva Hölzelová
Hospoda, kde pivo stojí každou chvíli jinak
V Berlíně mě nejvíce nadchla hospoda Die Berliner Republik, která se nachází na nábřeží Sprévy nedaleko hlavního nádraží. Každý večer se zde od 17 hodin koná „Bierbörse“ neboli pivní burza.
Eva Hölzelová
Megatlusťoši a úchylové jako celebrity?
Když sleduji v televizi příběhy lidí, kteří se se svojí hmotností vyšplhali na půl tuny, a pak za dozoru lékařů zhubli na 90 kg, mám podezření, že z nás dělají tak trochu blbce a že se podobné pořady točí jen kvůli zvýšení sledovanosti.
Eva Hölzelová
Zabte je všechny, Pánbůh si je přebere
Určité činnosti nebo věci mám spojené s tím, co jsem četla nebo viděla ve filmu, a pokud dotyčnou činnost provádím či danou věc vidím, vždy se mi tyto asociace vybaví. Peníze věnované na dobročinné účely se v mé představě zásadně proměňují v doutníky a rum, neboť Vlastovi Burianovi to činilo dobře.
Eva Hölzelová
Ostrý Roháč už nikdy
Mám fobii z výšek, příšernou. Jakmile se nakloním nad jakoukoliv hloubku či propast, zatočí se mi hlava, zvedne žaludek a zároveň mi jakýsi úlisný hlásek našeptává: „Skoč, skoč.“ A já se bojím, že to nevydržím, že mi rupne v bedně a že ho jednou poslechnu. A že asi nebudu lítat jak peříčko ve Forrest Gumpovi.
Eva Hölzelová
Útočíme na všechno, co má kuličky
„Máme prdíky, pokaždý, když se vzbudíme, jsme pokakaný, po kojení se vždycky poblinkáme, oprudili jsme si prdelku, už chodíme na nočníček, nejíme zeleninku, roste nám zoubek, už umíme říct táta apod.,“ slýcháváme od mladých maminek. Ano, nevypráví o svých potomcích ve třetí osobě, ale vyjadřují se jako Jeho Veličenstvo či dobrotivý monarcha. Jestli si myslíte, že tato mluva je doménou žen po porodu, tak se mýlíte. Takto běžně mluví plno pejskařů, které potkávám, když jdu na procházku se psem.
