Blbý návyky

Taky vám jdou některé návyky partnera, rodičů či přátel na nervy? Mnohdy musíte radši odejít, abyste nevybuchli, přestože dotyčný nic tak hrozného nedělá? Jen opakuje svůj „blbý návyk“. Nic si z toho nedělejte, nejste sami.

Všeobecně je protivný zlozvyk, když někdo srká polévku či kafe. Hnusí se mi, když lidé chrochtají při jídle jak čuníci, potom si vysávají zbytky jídla ze zubů a syčí přitom jak kobry.  Nejodpornější asi je vytahovat si z nosu kuličky a cvrnkat je po okolí. A taky lepit rozžvýkanou žvejku na spodní stranu desky stolu.
Rovněž nesnáším, když někdo popotahuje nosem. Byla jsem v divadle na hře o Edith Piaf a herečka se snažila zahrát tu živočišnou ženskou z ulice tak, že si neustále otírala rukávem nos a popotahovala. Úplně mi tím zkazila zážitek z jinak povedené hry a v hlavě mi uvízlo pouze toto.
Můj muž má zvyk, že jakmile odebereme jídlo z velkého hrnce na talíře a ohřejeme v mikrovlnce, hned zbytek přelije či přendá do něčeho menšího. Při dalším ohřívání zase do menšího, a tak to pokračuje, dokud vše nesníme. Většinou si vybere kastrol, v kterém polévka sahá přesně po okraj. Má to tu výhodu, že když ji potom vytahujete z ledničky, celou ji pocintáte a ještě si uděláte cestičku ke kuchyňské lince.  
Kamarádka Jitka s manželem Milanem chovají krávy, což znamená celoroční práci v „outdooru“. Když Milan přijde domů na oběd, sundá si nejen holínky, ale i ponožky, které zavěsí na některou ze židlí v kuchyni nechat chvíli vysmrádnout. Když se vrací na pole či do kravína, tak si je zase navlékne.  Jitka se je snaží odklidit z dosahu jídelního stolu, ale stejně během oběda převelice trpí, jakmile jí sklouzne pohled na fusekle odpočívající někde v koutku. Někdy to nevydrží a hodí mu je do prádla, ovšem musí pak počítat s hádkou.
Moje babička po mně vždycky převěšovala prádlo. Zásadně jsem věšela trička za spodní okraj, kdy rukávy visí dolů. Babička tvrdila, že takto budou „vydojdaný“ a zakolíčkovala je za švy mezi rukávem a „tělem“ trička. Trička sic nebyla dole „vydojdaný“, ale na ramenou tak divně „panáčkovala“. Nakonec jsem to vyřešila tak, že trička a košile zásadně věším na ramínka. Doporučuji. Musíte mít ovšem ramínka s oblými rohy, aby vám to nedělalo ty panáčky na ramenou.
Příbuzná Jarka mě zase vytáčí, když jí buchtu. Jednou rukou si ji strká do úst a prstem druhé ruky „klove“ po stole drobečky, které jí upadnou, a vrací je zpět do pusy. Jakmile zalévá kafe, tak vždy po okraj, takže když pak nese šálek ke stolu, je plný podšálek vycmrndanýho kafe. Pak musíte dávat dobrý pozor, abyste se se šálkem nepřiblížili nad oblečení, protože fleky od kafe jdou blbě vyprat.
Nemyslete si, že já nemám žádné zlozvyky. Mám, nikdo nejsme dokonalý. Celou naši rodinu bavím tím, že rovnám ovladače na konferenčním stolku. Máme celkem tři, jeden na set-top-box, na TV a na DVD. Poté, co poskládám noviny a časopisy ledabyle poházené po stolku do pěkné a úhledné hromádky, srovnám ovladače vedle sebe, a to podle velikosti (nejdelší je ten na dývýdýčko).
Na druhé straně mně vůbec nevadí, když se pod stolem povalují chomáče psích chlupů či když jsou kolem všech dveří otisky psích tlapek, jak na ně skáče a chce je otevřít. Pokud se objeví v bytě pavouci, vůbec mě nerozhodí, dokonce jim dávám jména a vždycky si s Honzou či Pepíkem povídám, než je vynesu na smetáčku na zahradu - nikdy je nezabíjím. 

Ale běda, jakmile ovladače nezařezávají na dolní lajně. To se pak opravdu rozčilím nad takovým bordelem.