Hospoda, kde pivo stojí každou chvíli jinak

V Berlíně mě nejvíce nadchla hospoda Die Berliner Republik, která se nachází na nábřeží Sprévy nedaleko hlavního nádraží. Každý večer se zde od 17 hodin koná „Bierbörse“ neboli pivní burza.

Nabízí tu 18 druhů točených piv, jejichž cena se neustále pohybuje. Mění se jako na opravdové akciové burze, a to podle poptávky. Můžete pít celý večer jeden druh piva, ale na konečném účtu se objeví několik různých cen podle toho, kolik pivo stálo v okamžiku objednávky. Na monitorech nepřetržitě běží aktuální kurs jednotlivých druhů piva, kde můžete sledovat, kolik které pivo právě stojí.  Kursy se mohou pohybovat od 1.60 EUR za třetinku až dosahovat částek vysoko nad běžnými cenami piva. Piva, která se objednávají méně, mají výhodnější cenu, aby si získala přízeň hostů. S objednávkou obdržíte tištěný kupón, na němž je zaznamenána cena a přesný čas objednávky. Tato cena platí, i když se za dobu, než vám pivo přistane na stole,  o něco zvedne nebo o něco klesne.

V systému dochází v nepravidelných intervalech a v závislosti na prodeji piva ke krachu na burze, což potěší všechny spekulanty. Ceny piva náhle a nečekaně spadnou téměř až na dno. Zde profituje ten, kdo pozorně sledoval kursy a rychle si u obsluhy objednal.

Zažila jsem v této hospodě dva večery a atmosféra byla vždy úžasná. Že se Němci umí do piva opřít, je všeobecně známo, i zde byl slyšet typický hospodský rachot a řev. Přiznám se, že je mi to sympatičtější než sterilní prostředí některých čajoven, kde se kroutíte na prťavých a nepohodlných židličkách, line se zde monotónní etnická hudba, smrdí „voňavé“ tyčinky a všichni jen špitají.

V Berliner Republik jsem neviděla vyložené opilce, kteří by blábolili či obtěžovali tak, že se bojíte kolem nich projít na WC. Němečtí hosté si s námi povídali a byli celkem přívětiví. Číšnice, obsluhovaly zde výhradně ženy, si s nikým nepovídaly, protože měly hrozný fofr.

Jednou jsme tam zašli přes den na jídlo (bylo výborné) a seděli na zahrádce u řeky. Uvnitř restaurace zrovna běžel v televizi fotbal a celá se otřásala. Po zápase se všichni vyhrnuli ven a slavili na ulici.

Jenom mě mrzí, že jsme tuto super nálevnu objevili až třetí den pobytu v Berlíně. Jako každý nově příchozí do Berlína jsme totiž ihned zamířili k Braniborské bráně.

Poblíž Brandenburger Tor je památník obětem, kteří se snažili dostat z východního do západního Německa, nejčastěji přeplavat Sprévu. Je to velmi smutné čtení, při kterém jsem měla slzy v očích.  Lidé by měli tyto příběhy znát jako memento komunismu.

Poté samozřejmě k Říšskému sněmu, ovšem několikahodinové čekání na vstup do kupole jsme vzdali. Davy lidí se tu tísnily i večer.

Do Reichstagu jsem se dostala později, a to když jsme jeli se zájezdem do Norska a ráno v šest byla zastávka v Berlíně. Byli jsme první návštěvníci, v pohodlí a bez fronty. Už vím, proč se tam tak dlouho čeká. Každý musí absolvovat prohlídku tašek a projedou ho detektorem kovů. Mně našli v batůžku kapesní nožík – chystala jsem se v Norsku hodně houbařit – ale nechali mi ho. Jen mi sdělili, že o něm ví. Vyfasovali jsme sluchátka s německým a anglickým průvodcem v krabičce a vzhůru do kupole. Do sluchátek vám hlásí, co právě ze skleněné věže vidíte, krabička přesně monitoruje váš pohyb.

Kupole Reichstagu je odkrytá a je konstruována tak, že déšť a sníh padá vždy do nádoby pod ní.

Šílenou frontu na televizní věž jsme si vystáli. Abyste nemuseli googlit, tak je vysoká 368 m.

Kdybychom ovšem věděli o existenci Berliner Republik, nevím, nevím, jestli bychom toto čekací martýrium, kdy vám obcházející prodavači občerstvení naznačuji, že tu budete trčet dlouho, absolvovali.  Ale panoramata jsou odtud, Heduš, pěkná. 

Úplně nejhořejší patro na Fernsehturm je panoramatická kavárna, která se otáčí.  A zde další fronta. Tak tu už jsme nedali.  

A když tak hezky vyprávím odzadu na začátek, tak do Berlína jsme dorazili lodí. Když jsme propluli Berlínem,

zakotvili jsme nedaleko mostu  Marschallbrücke.

Do Berlína jsme pluli přes Berlínská jezera, která ústí do Sprévy. 

V Německu jsme vyrazili z Zeuthenu, kde jsme si půjčili loď.  

A v České republice jsme vyjížděli autem ze Sedlčan.