Komunismus

Uplynulo 20 let od doby, kdy náš stát opustil cestu ke komunismu, po které nás nejprve vedla a posléze vlekla KSČ. Tehdy jsme skoro všichni věděli, co pro nás soudruzi připravují a na co se máme těšit.

Komunisti pro nás měli propracovaný systém vzdělávání, který lidi seznamoval s myšlenkami marxismu-leninismu, ať už chtěli nebo nechtěli. Na základní a střední škole byla k tomu určena občanská výchova, na vysoké čtyři povinné zkoušky završené státnicí z ML, na vojně politické vzdělávání mužstva, v zaměstnání pak pro vybrané jedince VUML. Koho by to snad přeci jen minulo nebo se pokusil na tyto nevábné informace zapomenout, ten nakonec dostal svoji dávku alespoň v televizi, ve formě hesel vyvěšených všude, kde opadávala omítka, případně koncentrovanou ideologickou bombu v případě, když se nedokázal vyhnout dobrovolně povinné účasti na akcích typu prvomájový průvod.

Lidé se o komunismu dozvěděli dost, vypovídají o tom názorně i tři tehdy rozšířené vtipy z kategorie, které se říkávalo "o zlatou mříž":
1. Komunismus už je na obzoru. Obzor je čára, která odděluje oblohu od terénu a ke které se nedá přiblížit.
2. Budou v komunismu peníze? Dogmatici tvrdí, že nebudou, revizionisti říkají, že budou. Praví dialektici vědí, že u někoho budou a u někoho nebudou.
3. "Víš, že za deset let už tu budeme mít komunismus?"  "Mě nenaštveš, já mám rakovinu."
Ano, lidé si tehdy díky dlouholeté zkušenosti s reálným socialismem budovaným komunisty uvědomovali, že komunismus vytvořit nelze. A také většinou chápali, že je to dobře. Bylo to draze vykoupené poznání a rodilo se desítky let. Nakonec dovedlo lidi do ulic a na náměstí, kde zvoněním klíči dali komunistům výpověď.
Dnes se ale setkáváme stále častěji se dvěma základními omyly ohledně chápání komunismu. Jedni lidé si myslí, že komunismus už byl, že to byla vláda komunistické strany. Kritizují konkrétní implementace, aniž by znali původní myšlenku. Druzí znají myšlenku, líbí se jim a myslí si, že komunistická strana udělala někde něco špatně a proto komunismus nevznikl, ale při troše dobré vůle by se to dalo napravit. Cítím proto stále více potřebu tyto omyly vysvětlit, abychom se nedostávali do situace, kdy primitivní antikomunismus svádí boj s naivními zastánci komunismu bez jakékoli šance na nějaký myšlenkový posun.
Komunismus je především UTOPIE. Je to idea státu, ve kterém neexistuje soukromé vlastnictví. Všichni mají všechno dohromady, jak se zpívá v jednom našem filmu. Nikdo není chudý a nikdo bohatý, takže vlastně jsou všichni šťastní. Jsou tak šťastní, že dobrovolně a nezištně pracují pro blaho všech. Práce je baví a po práci si zajdou nafasovat všechno, co potřebují k životu. Jsou skromní a čestní, takže společné vlastnictví nezneužívají, naopak ho chrání a rozmnožují.
Není to nádhera? Možná na první pohled.
Na druhý pohled se totiž musíme zeptat: co když se vyskytne někdo, kdo není tak skromný, ale chtěl by něco, co není zrovna základní potřeba? Něco krásného, unikátního, nebo třeba jen vzácného? Mají vůbec vznikat věci denní spotřeby, kterých nemůže být dostatek pro všechny zájemce? A co lidi, kteří nejsou tak pracovití a nadšení? Nebo kteří mají dokonce jiný názor než nadšeně budující většina? Chtějí třeba dělat něco jiného než co budovat společné štěstí? Mají se nějak nutit do užitečné práce pro kolektiv? Nebo si můžou žít po svém, "na úkor" budující společnosti?
Odpovědi se nabízejí: "luxusní" výrobky není možné vyrábět, protože když si může každý vzít co chce, aniž by za to musel platit, sáhne logicky po výrobku vyšší kvality. Takže všechny výrobky musí mít podobnou kvalitu, a to takovou, aby bylo možné vyrobit dostatečné množství pro všechny zájemce - tedy poměrně nízkou. No a lidé, kteří nejsou dostatečně "uvědomělí" a odmítají radostně budovat společné štěstí, ti musí podstoupit převýchovu. Svým špatným příkladem by mohli demoralizovat ty uvědomělé, proto je potřeba je separovat v nějakém převýchovném táboře.
Už poznáváte tyto principy v rysech reálného socialismu? Budování komunismu logicky spěje k nekvalitě, která přináší rozčarování, demotivaci a následnou represi. Levné základní potřeby přinášejí na jedné straně nedostatek, na druhé straně plýtvání. Lidé se pak pracně snaží sehnat aspoň ty nekvalitní výrobky, kterých je stejně málo. Bydlí se v betonových králíkárnách s umakartovými jádry, ale na takový byt se čeká desítky let. Lidé, kteří v takovém systému žijí, jsou vystrašení, protože represe vůči "nepřátelům socialismu" (tedy lidem s odlišným názorem než je oficiálně povolený) je zneužívána v osobních sporech proti komukoli. Ti, kteří nesplňují "morální požadavky", je předstírají, aby se vyhnuli sankcím. Potlačována je svoboda slova, protože odlišný názor je považován za nepřátelský akt a důvod k "převýchově". Z téhož důvodu je zlikvidována demokracie - žádný odlišný názor není legální, protože se staví proti budování společného štěstí.
Já se obávám lidí, kteří chtějí štěstí pro všechny, i kdyby je k tomu měli donutit. Pokusy nastolit komunismus prošly v minulosti všemi možnými fázemi a jasně ukázaly, že vlastnictví je základním principem, na kterém stojí lidská civilizace, základní motivací a hnacím motorem pokroku, a snahy zrušit vlastnictví vedou k nesvobodě, bezpráví a úpadku. Lidi, kteří tohle nedokáží pochopit, by si měli tyhle principy ověřit sami na sobě, třeba si založit nějaký ten kibuc a zkusit, jaké to je. Berte tento článek také jako výzvu pro členy KSČM a příznivce této strany: soudruzi, proč si nezaložíte svou komunu hned teď? Co vám v tom brání? Dejte majetky dohromady, kupte za ně místo, které bude jen vaše a kde si budete moct svoji představu ráje na zemi zorganizovat. Možná jste tak uvědomělí, že se vám takový život přes jeho zákonitou stagnaci bude líbit, možná budete i šťastní, ale rozhodně to není dobrá volba pro většinu z nás. Implementace komunismu byla ve všech případech v historii propadák, z důvodů logických a zákonitých. Nebylo by tedy lepší další pokusy "lití vody do kyseliny" provádět raději v laboratorních podmínkách?