Kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem

Jsem tedy člověkem na cca 150 %. Ovládám svou mateřštinu, rozumím slovenštině a protože jsem se to ve škole učil mraky let, taky ruštině. V té ovšem komunikovat od jistého únorového data naprosto odmítám.

Tak trochu lámu němčinu, anglicky umím – už jsem to na sebe prásknul – v podstatě jenom tolik, co jsem pochytil od Beatles (tedy vím, co je HELP a YESTERDAY), zkrátka žádné mé extra zmnožené člověčenství se nekoná.

Kdo si občas nějaký můj příspěvek na tomto blogu přečte, ví, že se zcela programově (a pochopitelně naprosto neracionálně) neplácám radostí do stehen z toho, co předvádí naše současná vláda. Přesto zpráva, že ministr školství Mikuláš Bek (STAN) bude v souvislosti s revizí vzdělávacího programu pro základní školy mimo jiné prosazovat, aby se žáci minimálně od první třídy povinně učili anglicky, považuju za krok jednoznačně vpřed.

Ani ne tak výuku hned od první třídy. Nebo dokonce od školky! My těm našim nejmenším totiž v jejich šesti, sedmi letech, nakládáme poměrně dost. Musí se naučit především číst, psát a počítat. A teď ještě cizí jazyk.

Říkám ANO, ANO, ANO (nehledejte jakoukoli souvislost s Babišem…). Ale takhle brzy? Naučme, prosím, naše děti v jejich raném věku především česky. Protože to už neumí. A pak se s nimi, s nejschopnějšími z nich, bavme o cizích jazycích.