Nejsem ovce, jsem línej!

Vždycky jsem byl rebel… taky jsem už tisíckrát v životě dostal kvůli tomu pár pořádných facek. Když si ale pročítám čas od času tenhle blog, dovídám se, že žádný rebel nejsem, jen pitomá ovce, protože vládní nařízení respektuju.

Já ale žádná ovce nejsem, jsem jen pohodlnej a línej. A vždycky jsem byl!

Ano, nosím ne veřejnosti roušku nebo respirátor. Vzhledem k tomu, že jsem v našem městě jako šéfredaktor jeho periodika poměrně známou figurou, nechci nebo nemohu si dovolit působit jako Prymula na Vyšehradě nebo na Slávii, jako Kalousek na Vinohradech nebo Kellner na Aljašce. A to tu ochranu dýchacích cest na sobě nemám ještě vždycky… potvrdí mi to mnozí, kouří se s tím skutečně blbě! A já „kouřím hodně, kouřím rád,“ parafrázuji pana Deyla z filmu Anděl na horách.

Zdržuji se téměř výhradně doma. Protože se mi doma líbí. Návštěvy v podstatě nepřijímáme, na návštěvy nikam nechodíme. Nemáme koho přijímat a nemáme kam chodit. A v dnešní době (už v té předcovidové) se návštěvy stejně přesunuly do virtuálního prostoru, každej (kromě mě…) má chytrej placatej telefon a FB profil, jehož prostřednictvím komunikuje. A já jsem za blbce, když tvrdím, že každý telefonický hovor delší jedné minuty je zcela ničemný, neboť mám-li dotyčnému sdělit něco víc, raději se s ním sejdu. Což teď nejde, a tak si nepovídám.

Nijak dramaticky mi to nevadí…

Chodím do práce, při cestě ze zaměstnání nakoupím pár maličkostí, které doma chybí, tečka. Do hospody na pivo nechodím od toho okamžiku, kdy v nich bylo zapovězeno kouřit. V tu chvíli se totiž do těchto jinak sympatických prostor odstěhovaly na kafíčko maminky se svými ratolestmi, které udržíte v klidu nějakých deset, maximálně patnáct minut, pak tam bezprecedentně řvou; to z laviček parků a dětských hřišť, kde mi nevadily, protože tam nechodím. Nebo jen se svými vnoučaty, což je oběť, která je následně kompenzována nějakou sklenkou ušlechtilého moku.

Na vycházky či výlety jsem nikdy moc nebyl. To se člověk musí pohybovat, což je činnost, o které jsem celoživotně přesvědčen, že lidskému zdraví výrazně škodí.

Normální člověk se zkrátka dobrovolně nehýbe!

Vládní opatření jsem dodržoval už dávno před tím, než nějaká vznikla. V nouzovém stavu jsem bez problémů existoval, když ještě žádný nebyl. Že děti nechodí do školy mně vadí výrazně víc, než těm dětem (pro ně naopak bude šok, až se po roce budou do školních lavic vracet…) a jestli budeme mít generaci blbějších dětí, tak to vzhledem k tomu, jak naše televizní stanice ohlupují celou populaci, bez problémů zvládneme.

Vládní opatření mi nevadí – držel jsem se jich, když ještě nebyla. Nejsem ovce, jsem jen línej – což je lidskou (nebo mužskou...) přirozeností.

Všem krásné Velikonoce. Ať jakkoli v pondělí pomlázkou zrubu jen svou zákonitou choť (neb více bab v domácnosti nemám a nikam jinam nepůjdu), to za všechna příkoří, jichž se na mě dopouštěla po celý minulý rok, přeji těm mužům šťastnějším než jsem já (tedy těm, kteří jsou ženami v domácnosti obklopeni) bohatou pomlázku.

Pánové, je to je jednou za rok… po jeho zbytek budete stejně jako já nosit svým lepším protějškům náruče nehorázně drahých květin, protože květinářství jsou zcela nesmyslně otevřena, které za dva dny zvadnou a je z nich prd.

Takže ještě jednou – nádherné svátky!