A kde na to mají brát?

Naši mladí si na penzi příliš nešetří. Podle Novinek.cz ale spoléhat na to, že v penzi vyžijí z důchodu od státu, je velice krátkozraké. Proč ale potom musí celý pracovní život platit sociální pojištění?

Mladí Češi přípravu na důchod podceňují, spoří si jen polovina z nich

Já v tuhle chvíli pomíjím, co jsem napsal v perexu. Totiž ten fakt, že než se naši mladí dostanou do důchodu, (většinou) pracují pětatřicet, čtyřicet let. A platí sociální pojištění. Každý měsíc, tedy dvanáctkrát do roku – desítky let.

Nikoli málo!

Sami sobě tak na svou penzi naspoří docela balík a zdaleka ne všichni jej mají čas alespoň nějak využít, tyhle svoje naspořené peníze ve svůj prospěch probendit.

Odborníci slzí nad tím, že nám stát neumožní v důchodu důstojně žít. A že bychom si na to měli sami přispívat. Na důchod si spoří pouze polovina mladých – já se ale ptám: kde na to mají brát?

Naši mladí si pořídili vlastní bydlení. Samozřejmě na to neměli, museli si půjčit. Nejsme v Praze, spravila to hypotéka na dva milióny. Nevelký baráček, splátky na nějž do rodinného rozpočtu ale poměrně zásadní měrou zasáhnou.

Vzhledem k tomu, že nežijí ve velkém městě, potřebují auto. Veřejná doprava prostě neexistuje. Od rodičů vůz nedostali, koupili si starší. I ten na splátky.

Musí topit… starý kotel je (nebo do dvou let bude) pasé. Jejich obec byla nedávno plynofikována, k domu si trubky natáhnout nechali. Samozřejmě, že za to vypálili několik desítek tisíc, aby ty roury vzhledem k současné situaci u baráku zaslepili. Takže čerpadlo. Dodavatel elektřiny jim spočítal zálohu – patnáct tisíc měsíčně!

Dva dospělí, dvě děti, maminka s malou dcerou na rodičovské dovolené. Kluk bere ve fabrice drobet víc než průměrnou mzdu, ale rodina obrací v ruce každou korunu, než jí vydá. Ale děti obléci musí, bez jídla se také neobejdou.

Z čeho si na ten důchod mají spořit? A jsou na tom takhle „dobře“ jenom ti naši nebo je takových rodin tisíce?

Já bych tipoval tu druhou možnost.

Osobně si myslím, že to patrně nebude jen o neochotě naší mládeže přizabezpečit se na stáří, ale o jejích reálných finančních možnostech. A pokud jim stát bere na sociálním pojištění to, co jim bere, měl by se skutečně postarat a nehledat další cestičky, jak se jim do portmonky dostat ještě hlouběji, než jak dneska činí.