15 let po povodni

Česká televize v rámci Studia 6 odvysílala dnes dopoledne, t. j. 14. 8. 2017, vzpomínku na pětisetletou povodeň, která postihla Prahu v létě 2002. 

Škoda se tehdy v metropoli vyšplhala na 27 miliard korun, z toho jen škody pražského DP byly 7 miliard.

Docela mě to dostalo. Ona totiž zkolabovala pražská MHD. Od tehdejšího mluvčího Magistrátu hl. m. Prahy pana magistra Martina Kupky (ODS) jsme se v ČT dověděli, jak členové Krizového štábu hl. m. Prahy tehdy nespali. Pracovali. Vlastně jako jediní. Jen okrajově připomněl angažmá složek integrovaného záchranného systému.

A ZKOLABOVALA MHD!

Složky IZS pracovaly bezpochyby nepoměrně více, než krizový štáb Prahy. Jejich lidé nespali téměř vůbec. Stejně jako zaměstnanci Dopravního podniku hl. m. Prahy.

Určitě nejenom já, který jsem v té době v Praze řídil tramvaje.

14. srpna 2017 jsem měl ranní zálohu. Tedy směnu, která začínala ve čtyři ráno, končit měla ve dvanáct. Bydlel jsem na Barrandově, mou domovskou vozovnou byla ta Strašnická. 13. srpna kolem dvaadvacáté hodiny televizní stanice informovaly o uzavření metra a pražských mostů. Volal jsem do vozovny výpravčímu, že z domu pojedu o hodinu dřív, ale nevím, jestli se vůbec dostanu. „Pavle přijeď,“ říká výpravčí, „mám na směny napsané lidi z Karlína, o těch vůbec nevím, jak to s nimi vypadá, zda dorazí…“

„No, nepoplavu…“

Praha je v noci potmě, podivně tichá. Řidič noční tramvaje mě na Smíchovském nádraží vezme, že tramvaje přes Vltavu jezdí. Vltavské nábřeží je osvětleno jen majáky hasičských a policejních vozů. Je to přízračný pohled.

Ve vozovně jsem ve tři, hodinu před nástupem. Dostávám linku č. 11 (Ústřední dílny DP – Spořilov), o jejímž řidiči se už ví, že do práce nepřijde. Ve čtyři vyjíždím. Ráno je celkem v pohodě, jedenáctka se zatopeným lokalitám vyhýbá. Nabírám ale mnohaminutová zpoždění, která nedlouhé pobyty na konečných nejsou s to eliminovat. Během dopoledne situace houstne, z tramvajové sítě jsou vylučovány další a další úseky, které zasáhla voda. Najednou čísla linek na čelech tramvají ztrácejí smysl, je nařízeno milión odklonů, které se z minuty na minutu mění.

ZKOLABOVALA MHD!

Tramvaje a autobusy ale jezdí!

Jezdí všude tam, kde jezdit lze. Řidiči jsou odvoláváni z volna, z dovolených. Je jich málo, ničivá povodeň se samozřejmě nevyhnula ani jejich obydlím. Na refýžích je čím dál víc zděšených lidí, kteří nás, řidiče, bombardují otázkami, na které sami neznáme odpověď. „Jedete přes Vltavu?“ ptá se mě na zastávce I. P. Pavlova deset, patnáct, snad dvacet cestujících. „Nejedu, zkuste tramvaj za mnou…“ Lépe nejsem s to informovat. Vysílačka v kabině chrlí pokyny dispečerů. Je jich tolik, že je nedokážete vstřebat. Linkové vedení je v troskách. Ale jezdíme… střídají mě až po čtvrté odpoledne. Napsané šichty neplatí. Do práce musím druhý den nastoupit ve čtyři. Kdy skončím, nikdo netuší.

Příští dny jsou ve znamení chaosu a dalších a dalších odklonů. Situace se ale stabilizuje, linky jezdí sice po náhradních, ale po dvou dnech už poměrně pravidelných, daných trasách. Zhruba po týdnu vedení DP dokonce vyšle na nejfrekventovanější místa dispečery, kteří působí jako informátoři. V Praze se jízdné za MHD neplatí.

ZKOLABOVALA MHD!

Nezkolabovala… pražská hromadná doprava, tramvajáci a autobusáci, udrželi v těchto dnech metropoli nad vodou. Dokázali do té doby nepředstavitelné – totiž nahradit nefunkční metro. A nejenom v těchto dnech. Doprava v Praze se totiž stabilizovala do normálu po dobu dalších mnoha a mnoha týdnů.

Pan Kupka by měl přestat blábolit a plácat se zásluhami do stehen. Aspoň v televizi. Nikoli krizový štáb, ale obyčejní, opovrhovaní lidé, jsou hrdiny té doby. Hasiči, policajti, záchranáři a řidiči autobusů a tramvají Prahu z těchhle sraček vytáhli. Ne pan Kupka a jeho ODS.