Slasti usínání, aneb uspávací rituály

Jsou lidé, kteří si usnou, kdy si vzpomenou. Nebo si ani nevzpomenou, a usnou taky. Můj otec, kupříkladu. Usedne - usne. Okamžitě. Kdykoli, kdekoli. Neuvěřitelné.

Já jsem v tomto do značné míry po něm, ale přece jenom mám určitou libůstku, tutovku. Já se totiž spolehlivě učtu! Vezmu jakoukoli knihu, pár stránek a najednou ucítím příjemné teplo, jako by na mě zlehka usedal velký teplý pták s hebkým peřím, honem honem odložím brýle, z posledních sil zhasnu lampičku, a jsem dokonale tuhá.

Pak jsou lidé, kteří si o tom mohou leda tak nechat spát, pokud tedy vůbec usnou. Například hned můj syn to má trochu složitější. Když byl malý, byl dlouhodobě neobyčejně nespavý, takže jsem byla nucena uchýlit se k různým – ryze nepedagogickým- vychytávkám. Zpívala jsem mu „Kolíbala bába čerta“, a přitom jsem pohupovala polštářem. Zabíralo to přímo zázračně! Problém byl v něčem jiném. Syn si totiž na tento rituál tak navykl, že se - pak už svépomocí- kolíbal asi do patnácti, přičemž si broukal příslušnou ukolébavku! Dlouho to vypadalo, že ho jeho potenciální budoucí žena bude tímto uspávat po celý život...

Můj přítel zase prý byl coby mimi klasický dudlíkový typ. Bohužel měl uvědomělou matku, takže tato mu rázně šidítko odebrala, když mu byl asi půlrok. I co se nestalo...Klasika: chlapeček se domáhal své drogy, a když zjistil, že si vyřvává hlasivky marně, pečlivě vybral nejdelší prstík, který si následně zarazil do úst a nechal ho tam nejbližších pár let. Zbylými prsty se navíc šimral na nose, což ho uvedlo do limbu lépe a radostněji než odebraný pryžák.

Dnes je mu padesát, měří přes dva metry, váží přes metrák, a má.....problémy se spaním. Zřejmě mu ti jeho gauneři, které obhajuje, nesvědčí;  nespí a nespí a nespí. Změnit profesi, jak mu radím, nechce. Prášky taky ne.  Chodí jak mátoha, a zkouší kde co. Dnes se mi svěřil se svým experimentem, který sice nezabral, ale i tak si jej užil.

Jeho malý synovec si před časem u něj v bytě zapomněl dudlík. „Modrou kytičku“, odpověděl mi stydlivě, když jsem vymáhala podrobnosti. Tento večer vložil do úst, šokované dceři vysvětlil, že to má údajně proti chrápání, a zalehl. Neusnul, už proto, že ho rušil pustý řehot dcery, nicméně dudana nevyplivl. „Hele, mně se ti najednou udělalo tak dobře, tak jsem se zklidnil, to si neumíš představit, co to bylo za žrádlo!“ vykládal mi přítel celý rozjasněný a zjihlý. Neuměla jsem si to představit, ale živě jsem v duchu viděla ten jeho nejmužnější ze všech mužných obličejů s kytičkou pod nosem a šla jsem do kolen.

Nedávno u nás přespal. Ráno jsem nesla polštáře na balkón, když tu mě něco cvrnklo do nohy a s cvaknutím dopadlo na parkety. Zvědavě jsem se podívala, co to spadlo, a šla jsem do kolen podruhé.

Na zemi se válel modrý dudlík!