Závidím všem, co dokážou "normálně" spát. Už jako dítě jsem byl nespavec, večer dlouho vzůru (to se ještě nevědělo, že lidi jsou skřivani a sovy, komunisti nutili všechny bejt skřivanama) a ve škole klimbal.
Moc mi uprostřed 90. let vyhovovala pražská pracovní doba 10-18 :-)))
Pak se to na dlouhý léta ustálilo 8-16, sice se ráno hůř vstává (hlavně po celou dobu trvání letního času), ale dá se to přežít.
Před osmi lety mě začal trápit tinnitus a to znamenalo totální spánkový kolaps, zalehnul jsem třeba těsně před půlnocí, ale ještě ve tři byl vzhůru, to pískání v uších nedá mozku pořádně hluboce usnout a tak mě furt budily kroky lidí po chodníku, řev opilců, štěbetání ptáků (bydlel jsem tehdy v přízemí téměř v centru onoho města). A nepomáhala ani pořádná fyzická únava, mozek furt něco "šrotoval".
Postupem času si tělo na pískot asi trochu zvyklo nebo tinnitus krapet zeslábnul, protože se mi někdy zadaří spát hlubším spánkem a dokonce se mi i zdají sny. Ale usnout mi trvá pořád dlouho, minimálně hodinu. Čtení moc nepomáhá, to jsem schopnej číst do rána, to spíš pomůže pustit si v počítači televizi nebo nahraný či stažený film nebo seriál. Nesmím ale zapomenout nastavit televizní aplikaci nebo woknům hibernaci po cca hodině a půl, aby komp neběžel celou noc. A někdy jindy dokoukat, co jsem zaspal.
PRÝ...
