Politika je fuj!

Přiznám se, že z politiky vnímám jenom to, co bezpodmínečně potřebuju k životu. Srdečně kašlu na to, který z politiků se zase nechal zkorumpovat, resp. na kterého to zrovna prasklo. Na jejich neschopnost, aroganci. Kašlu na jejich avantýry, manýry i kanýry. Je mi srdečně jedno, kdo se právě dostal k lizu a co za to zase nasliboval a nesplnil.

Když se mi zachce komedie, tragédie či frašky, zajdu si do divadla. Na to nemusím marnit čas sledováním politiky. Když bych se chtěla účinně zapojit, musela bych volit cestu revoluce. Nesametové! A na to je škoda života. Svůj život nedám a navíc infarkt prý dost bolí, takže jsem odhodlaná ignorovat vše, co jenom půjde...

Nevěřím, že by kdokoli z lidí byl schopen schopně a slušně vést národ, vládnout a já nevím, co ještě, a nezparchantit se. Vždycky se vynoří nějaká levačka. Vždycky! Jak říká můj třiaosmdesátiletý otec: „ Co čekáte? Vždyť je to furt do blba!“

Obtěžují nebo alespoň mě k smrti nudí zprávy. Blogy na politické téma. Rozhovory, tj. většinou plané blafání, jak je to všechno na .... Odmítám si pamatovat, kdo jaký zastává úřad, hodlám do smrti vystačit se jménem prezidenta; ten se nemění tak často.

Stejně mě to fascinuje: jak to ti lidé prožívají! Jak přímo hltají ty nejnovější zprávy! Prakticky po celý svůj život mohou pozorovat, jak z nich politici dělají vykastrované samečky od kravičky, jak se střídají u korýtek, aniž by něco podstatnějšího pro národ udělali, jak se čas od času horlivě věnují vlastní kriminální činnosti, zhusta lžou, přičemž málokdy bývají adekvátně potrestáni,...

A lidé stejně věří nebo alespoň doufají. Každé volby se vzrušují, tipují, samozřejmě volí, a pokaždé se dočkají většího či menšího zklamání a nějakého způsobu manipulace.

A to jde napříč celým spektrem: inteligence, vzdělání, temperament, všechno jedno. Národ jako jeden muž více či méně žije politikou!

A já to nechápu.

Proč?