Můžete mi někdo říct, kam zmizely moje cucky?!

Postrádám je! Cožpak se opravdu občas nenajde ani jeden jediný cucek, který by mě uspokojil? To to jde se světem pěkně z kopce, to vám tedy povím!

Když jsem byla malá, prodávalo se Malcao ve žlutém sáčku. To vám bylo cucků! Stačilo nasypat hnědý voňavý prášek do horkého mléka. Muselo to být ale naráz, a moc nemíchat, a taky ho muselo být to správné množství, aby pak v nápoji lžíce stála. To byla pochoutka! Cucek na cucku! Jednoho dne nějaký snaživý blbec vynalezl dokonale rozpustné Malcao v krabici, a to moje se pomalu přestalo vyrábět. Obrečela jsem to...

Když už nebylo Malcao, došlo na Sunar. V naší rodině neustále bylo přítomno nějaké to mimino, jemuž se tento nápoj dal užírat. Schválně říkám užírat, ne upíjet. I tady byla důležitá určitá hustota ró. Nebylo to, pravda, bez komplikací, neboť Sunar byl na předpis, a naše sestry mi jej dopřávaly jen při zvláštních příležitostech: když jsem vymáchala a následně vyžehlila pleny, apod., v zásadě mě tímto lahodným práškem vydíraly, abych byla upřímná. Když jsem čekala vlastní dítě, těšila jsem se, že budu užírat jemu. Jo? Prdlajs! Syn papal Nutrilon, což byla naprosto unapetitlich záležitost, a když konečně směl Sunar, ukázalo se, že i zde si zařádil snaživý blbec: nový Sunar byl rovněž dokonale rozpustný!

Takže jsem prakticky zcela bez cucků. Kdybych si občas nevyrobila pár v pudingu nebo kaši, popřípadě ve škubáncích, neužila bych žádnou radost. Proto vzývám naše výrobce a prodejce: VRAŤTE MI, PROSÍM, MOJE CUCKY!