Zajímavosti … o planetě Venuši (1)

Dá se z Venuše pozorovat malá a zatím poměrně tajemná planeta Merkur? Malé střípky do velké mozaiky - o tom, co jste možná už dávno chtěli vědět o planetě Venuši. (délka blogu 5 min.) 

Merkur je planeta, která je našemu Slunci nejblíže. Navzdory tomu, že je poměrně blízko Zemi, víme o ní překvapivě málo. Na našem nebi prakticky není vidět - výjimkou je pár dní v roce, kdy se dá pozorovat nízko nad obzorem. Jak je tomu na Venuši, planetě, která obíhá kolem Slunce mezi Merkurem a Zemí?

Dá se pozorovat Merkur z Venuše - a jak jasný je na Venušině nebi?

To, že se dá Venuše pozorovat na našem nebi jako jasná hvězda (Jitřenka nebo Večernice, podle toho, jestli se objevuje ráno nebo večer), jistě není tajemství. Jak by ale vypadal pro náhodného pozorovatele Merkur, který se pro změnu nachází na nebi sledovaném z Venuše? 

Venuše je obklopená souvislou vrstvou mraků, takže z jejího  povrchu se hvězdy a planety samozřejmě sledovat nedají. Hypotetický pozorovatel by se musel nacházet ve vznášedle nad oblačností. Merkur by pak byl vidět daleko lépe než ze Země - měl by jasnost až -2,7 magnitudy. 

Zdánlivá jasnost, magnituda

Zdánlivá jasnost je jednotka, která porovnává různá nebeská tělesa a vypovídá o tom, jak se jeví na našem nebi. 

Oproti očekávání, mají jasné hvězdy menší magnitudu než méně jasné. Tato hodnota navíc vůbec není závislá na jejich skutečné velikosti, hmotnosti nebo jasnosti. Nepočítá totiž s rozdílnou vzdáleností objektů. 

Pokud se vám zdá, že to nezní moc vědecky, máte pravdu. Jednotka magnitudy byla zavedena už ve starověku, později ji museli různí vědci dále upravovat. 

Původní stupnice měla šest kategorií, do kterých se dělily hvězdy, viditelné pouhýma očima. Po objevu dalekohledu byla tato stupnice rozšířena, protože dalekohledem najednou viděli vědci na nebi mnohem více objektů. Zlepšení přinesla také teoretická fyzika, když v roce 1850 do teorie o magnitudě zanesla logaritmický vztah. Norman Pogson tehdy definoval, že hvězda první magnitudy je přesně 100 krát jasnější než hvězda přiřazená šesté magnitudě. Základem k tomu byl Weberův-Fechnerův zákon, zajímavý vztah mezi tím, co vnímá člověk coby pozorovatel fyzikálních jevů. 

Ten uvádí, že lineární nárůst subjektivně vnímaného dojmu (to, co vidíme na nebi my lidé) odpovídá logaritmu nárůstu objektivně měřitelné intenzity podnětu (to, co skutečně vidí na nebi nezávislý automatický pozorovatel). 

Neplatí to sice při minimálních a naopak velmi silných podnětech, pro hvězdnou magnitudu ovšem tento zákon funguje dobře. 

Některé velmi jasné objekty tak z původní škály vypadly a musela se jim přiřadit … záporná magnituda. 

Podobně je na tom dnes i Merkur, který se mimochodem z naší vlastní planety jeví jako objekt -1,9 magnitudy. Na Venuši je logicky jasnější, Venuše je totiž Merkuru blíže než Země. 

Kolísání jasu planet

Připadá vám to příliš složité? Aby nebyla celá věc moc jednoduchá, kolísá navíc zdánlivá jasnost planet na (nejen) pozemské obloze mezi určitou maximální a minimální hodnotou. Je to způsobeno neustále se měnící vzdáleností planet během jejich oběhu kolem Slunce. 

Když se například přibližují k Zemi, jsou na našem nebi stále jasnější. S rostoucí vzdáleností se jas planety na noční obloze naopak snižuje. 

Vnitřní planety naší soustavy - konkrétně ty, které jsou Slunci blíže než Země - navíc projevují tzv. fázi, podobně jako Měsíc nebo i vnější planety (u kterých je ovšem fáze tím méně patrná, čím jsou od nás vzdálenější). Například největší fáze Marsu dosahuje 1/7 jeho průměru. Fáze vzdálenějších planet není bez přesného měření rozeznatelná.

Co je to vlastně fáze? 

Ne vždy vidíme planety plně osvětlené. Někdy se jeví jako úzký srpek, jindy jsou vidět celé. To samozřejmě ovlivňuje i jejich zdánlivou jasnost na našem nebi, podobně jako je tomu u Měsíce.

Merkur bude tedy na Venušině nebi poskytovat pozorovateli podobně zajímavé divadlo, o jaké se stará Venuše na nebi naší vlastní planety. 

Bude mu Jitřenkou a Večernicí, která neustále mění svou jasnost v závislosti na tom, kde se obě planety právě nacházejí. 

Malý rozdíl tu ale bude: Venuše (Jitřenka a Večernice) je na našem nebi daleko jasnější než Merkur na jejím nebi. Zdánlivá jasnost Venuše na Zemi kolísá mezi -3,0 a -4,6 magnitudou, zatímco Merkur nebude na nebi Venuše jasnější než -2,7 magnitudy. 

Zdroje: astronews.com, spektrum.de, pixabay.com