Nejoblíbenější a zároveň nejvíce kontroverzní látka. Její vítězné tažení odstartovala průmyslová revoluce, lidé ji ale znali už před mnoha tisíci lety. (délka blogu ca. 5 min)
Nikdo neví, kdy lidstvo začalo využívat bavlnu, je ale jisté, že bavlněná látka byla nalezena v dávno obývaných jeskyních v Mexiku. Stáří tohoto objevu se odhaduje na 7000 let. Je ovšem pravděpodobné, že je bavlna v lidských rukou mnohem déle, protože velmi staré nálezy byly nalezeny také v Indii a Číně. Bavlna byla nejspíš využívána všemi starými civilizacemi. Lidé si zkrátka nemohli nepovšimnout zajímavých útvarů, které rostly na keřích a připomínaly chlupatá zvířata.
Do Evropy se bavlna dostala kolem roku 1000 se Saracény a Maury. Až do 16. století ale zůstala bavlněná látka luxusním zbožím, srovnatelným s hedvábím. Dnes si to umíme těžko představit, ale ve středověku bylo zpracování kilogramu bavlny daleko složitější a trvalo delší dobu než zpracování kilogramu hedvábí.
Mistry ve tkaní bavlny byli dlouhou dobu Indové. Používali stroje, které z bavlněné suroviny odstraňovaly semena, znali jednoduché kolovrátky a tkalcovské stavy. Jejich látkám se říkalo "utkaný vítr", byly lehké a vzdušné.
Revoluci ve zpracování bavlny způsobily objevy mechanického tkalcovského stavu a stroje na vyčesávání semen z tobolek bavlny. Dnes se bavlna podílí 2,5 procenty na celkovém množství hospodářských rostlin. A ničí rozsáhlá území v oblastech, které se pěstování bavlny věnují. Důvodem jsou speciální požadavky na zalévání a ochranu před plísněmi a škůdci.
Co je to vlastně bavlna
Jak už naznačují názvy bavlny v různých středoevropských jazycích, připomíná bavlna tak trochu vlnu, kterou získávalo lidstvo už v dávných dobách od divokých zvířat.
Tomuto pojmenování napomohl také cestopis jistého Johna Mandevilla. V něm se totiž vypráví o zázračném stromu, který roste v Indii. Strom má mít na koncích svých větví malá jehňátka. Jeho větve měly být tak ohebné, že zvířátka dosáhnou na zem, kde se mohou pást.
Možná je to překvapivé, ale rostlin, které poskytují bavlnu, je kolem 50 druhů. Všechny patří do čeledi slézovitých (malvaceae). To, čemu říkáme bavlna, je vlastně ochranou semen těchto keřů. Na semenech se tvoří hned dva různé druhy chloupků. Kratší se používají k výrobě buničiny a delší se spřádají do vláken, ze kterých se pak vyrábějí tkaniny.
Bavlna je materiál, který prakticky neobsahuje lignin - dřevitou složku. Připomeňme si, že je to právě lignin, kvůli kterému se musí na polích nechat dozrát vlákna lnu, což trvá několik týdnů. Bavlna se tedy nemusí složitě upravovat nebo dlouho skladovat na polích, aby se lignin rozložil. To je samozřejmě její výhoda.
Bavlna se skládá téměř výhradně z celulózy. Obsahuje jí kolem 95 %. Má tedy nejvyšší obsah celulózy ze všech rostlinných vláken. Výše zmiňovaná delší vlákna bavlny měří kolem 10 - 60 mm. Jsou dutá a když se podíváte na jejich průřez v mikroskopu, jsou zborcená a průřez je nepravidelný.
Každá tobolka se semeny obsahuje 3 až 5 částí, ve kterých se nachází až 30 semen. Na každém z nich roste minimálně kolem 2000 jednotlivých vláken, některé druhy ale poskytují více než trojnásobek.
Možná vás překvapí, že je surová bavlna odolná proti vodě. Jsme totiž zvyklí, že se naše bavlněné prádlo dobře pere. Je to ale zároveň logické - odolná vlákna chrání semena před deštěm. Je to způsobeno vrstvičkou vosku, která pokrývá povrch vláken.
Tento vosk se musí před konečným zpracováním materiálu odstranit - a tady začíná kontroverzní část výroby bavlněných textilií. Vosk se totiž z povrchu vláken odstraňuje například koupelemi v louhu.
To ale není všechno. Už při výsevu a růstu vyžaduje rostlina hodně vody, proto musí být bavlníková pole uměle zavlažována. Když tobolky dozrávají, teplota půdy a vzduchu by měla být trvale vysoká. Při sklizni by mělo panovat suché počasí, protože bavlněná vlákna deštěm trpí. Je tedy logické, že se bavlna pěstuje v suchých oblastech a o to intenzivnější musí být umělé zavlažování. Bavlna je zároveň náchylná k poškození. Proto se semena a později také rostliny ošetřují chemickými prostředky proti plísním, hmyzu a bakteriím.
Zpracování bavlny
Surovina se za intenzivní ochranu odvděčí malými ztrátami při dalším zpracování. Jen asi deset procent sklizené hmoty tvoří odpad, zbytek se dá dobře využít.
Jak už bylo výše zmíněno, prvním krokem je odstranění voskové vrstvy, kuticuly. Děje se to pomocí louhu nebo roztoku sody. Surovina se v něm vaří, poté se dá bělit nebo barvit. Před tím, než se přede na vlákno, se někdy bavlna "češe". Tím se z ní odstraňují kratší a nekvalitní vlákna. Látka z česané bavlny má lepší vlastnosti.
Ani semena mimochodem nepřijdou nazmar. Vyrábí se z nich jedlé oleje a tuky, případně se využívají při výrobě mýdla a svíček.
Jak je na tom ochrana životního prostředí?
Příměsi bavlny se dnes najdou ve většině látek. Co se množství vyrobené textilie týká, může bavlně konkurovat jen syntetika, vyrobená z ropy. Možná právě proto, že je dnešní bavlna levná a dostupná, podílí se tak intenzivně na devastaci životního prostředí tam, kde se pěstuje.
Obrovská spotřeba vody (zdroje uvádějí spotřebu kolem 11 000 litrů na kilogram vyrobené bavlněné látky) a používání ochranné chemie... k zachování životního prostředí rozhodně nepřispívá. Je tedy sporné, kdo vlastně škodí přírodě víc - syntetická vlákna vyrobená z ropy nebo ta, která vyrostla na plantáži? Podle odhadů ekologů je textilní průmysl zodpovědný za přibližně 20 procent celkového znečištění vody a za 10 procent emisí CO2.
Výrobci se samozřejmě už dávno snaží zlepšit vlastnosti rostliny, která produkuje bavlnu. Pomohla jim věda a genetické modifikace původních rostlin. Nové odrůdy měly spotřebovávat méně vody a být méně náchylné k poškození různými škůdci. Bohužel se ukazuje, že celá věc nefunguje tak, jak by měla. Pěstitelé bavlny používají i nadále chemikálie, o kterých jsou přesvědčeni, že je rostlina potřebuje a škůdci se už stihli některým změnám v genomu rostliny přizpůsobit. Mají k tomu obrovské pole působnosti. Podle databanky TransGen totiž geneticky modifikovaná bavlna roste na 80 % všech bavlníkových plantáží. V Indii je jimi oseto dokonce 95 % plochy plantáží.
Dnes se tedy rozšiřuje opačná snaha - pěstovat více originálních a geneticky nezměněných rostlin, které se mají pěstovat přírodněji a i když to znamená, že nebudou mít tak vysokou výnosnost, nemusí se intenzivně práškovat. Jen čas ukáže, jestli je to správná volba.
