Astronom může nabídnout spoustu napínavých, zajímavých a nových objevů - jakmile ovšem v jednom rozhovoru zmíní slova "mimozemská civilizace", budou se media koncentrovat už jen na ně. Tuto zkušenost udělala Tabeth Boyajian, ...
Tabeth je astronomka, která pracuje na Univerzitě Yale. Spolu se svými kolegy se zabývá průzkumem planet v cizích slunečních soustavách.
Vědci dešifrují data, kterými je zásobuje dalekohled Keppler. Ten se přitom nachází na oběžné dráze a sleduje změnu jasu u jednotlivých hvězd.
I přes obrovskou vzdálenost, která nás o pozorovaných objektů dělí, pak mohou astronomové díky změně jasu identifikovat planetu, která právě přechází přes pozorovaných kotouč hvězdy a částečně ji přitom překrývá. Podobně jako při nám známých zatměních Slunce, kdy Měsíc částečně nebo úplně zakryje sluneční kotouč a sníží tak jeho jas.
U nenápadné hvězdy KIC 8462852 udělali vědci zajímavý objev: pozorují jednoznačně několik těles, která snižují její jas. Nejedná o pravidelná "zatmění", způsobená oběhem planet. Zdá se, že jsou tato zatmnění nahodilá.
Pro tento jev existuje hned několik možných vysvětlení, astronomka však zmínila v jednom nepříliš významném rozhovoru mimo jiné i velice nepravděpodobnou, ale přesto ne zcela vyloučenou možnost vlivu hypotetické mimozemské civilizace. Ta by se eventuálně mohla postarat o jev, který známe pod názvem "Dysonova sféra". Odstartovala tím nevídanou vlnu spekulací. Realita je přitom minimálně stejně zajímavá, jako domněnky, přiživené fantazií.
Pojďte s námi hledat planety, aneb trošku jiné SETI
Hvězda KIC 8462852 je od nás vzdálena 1450 světelných let. Je jednou z nespočetných objektů, které spadaly do projektu "Planet Hunters". Z rozdílů jasu pozorovaných hvězd vyvozují astronomové závěry o tom, jak vypadají jejich planetární systémy. Do projektu Planet Hunters se mimochodem může zapojit i široká veřejnost. Na webové stránce http://www.planethunters.org se můžete registrovat a pomoci profesionálům ve zpracování ohromného množství dat, kterými je zásobuje teleskop Keppler.
Díky této pomoci laiků bylo objeveno i zajímavé chování hvězdy KIC 8462852.
Dřívější pozorování objevily u této hvězdy průvodce - její dvojče. Jedná se o dvojsystém, složený z velké centrální hvězdy, kterou velice blízko obíhá její daleko menší souputník. Centrální hvězda je podobná Slunci, je jen o něco masivnější a tedy i teplejší a zářivější.
Co způsobuje nepravidelná zatmění hvězdy KIC 846 2852?
Skupina vědců, spolupracujících s Boyajian, prověřila a vyloučila některé z předpokladů:
Hvězdné dvojče - není dostatečně blízko na to, aby vyvolalo podobný jev.
Prach z původního disku, ze kterého hvězdy vznikly - je také nepravděpodobný. Prach by sice mohl záření hvězdy odstínit, vzhledem k jejímu stáří ale nejspíš moc prachu v její soustavě nebude, většina jistě už dávno vytvořila planety nebo asteroidy a komety.
Proměnná hvězda - vlastnosti, které mají známé druhy proměnných hvězd, nejsou s pozorovaným jevem kompatibilní.
Chyba pozorování - byla rovněž vyloučena.
Existují ale i jiné jevy, které slibují pravděpodobnější vysvětlení:
Pás asteroidů - by mohl díky vzájemným srážkám těles ze svého středu, krátkodobě zásobit systém prachem, který pak může stínit světlo hvězdy. Srážka dvou nebo více asteroidů by ale vyprodukovala specifické množství a velikost úlomků. V infračervené oblasti spektra by musely být pozorovatelné. Bohužel - nic podobného vědci nezaregistrovali.
Srážka dvou planet nebo planetek. Tento jev známe z naší vlastní sluneční soustavy - vysvětlujeme jím vznik a vlastnosti našeho Měsíce. Ten měl podle platné teorie vzniknout kondenzací zbytků hmoty, kterou na oběžnou dráhu vymrštila srážka Země s jinou planetou. Nevýhodou je zde malá pravděpodobnost jevu - vědci pozorují tisíce planet v tisících cizích planetárních systémů, podobný jev ale zatím nezaznamenali.
Další možností jsou malé planetky a asteroidy, které se pohybují ve stejné rovině. Musely by být obklopeny menšími objekty a zachyceným prachem. Toho by ale muselo být poměrně hodně, což je opět značně nepravděpodobné.
Nejpravděpodobnějším vysvětlením je roj komet, který obíhá tuto vzdálenou hvězdu. Při svém přiblížení k centru soustavy se komety ohřívají a ztrácejí plyn a prach. Záření centrální hvězdy a její gravitace je mohou dokonce roztrhat na kusy. Vytvoří pak oblaka prachu a úlomků, která se pomalu rozloží podél původní oválné dráhy komety. O zvýšený výskyt komet v blízkosti centrální hvězdy by se mohla postarat hvězda-dvojče, která svou gravitací narušuje rovnováhu v systému. Mohla by tak čas od času "vytahovat" ze vzdálených oblastí soustavy nové a nové komety, které se pak vydávají na svou smrtelnou cestu do centra hvězdného systému.
Připomíná vám to něco? Ano - stejný jev nám několikrát ročně dovoluje pozorovat "padající hvězdy". Nejznámější jsou roje Leonidů a Perseidů. Země kříží čas od času dráhy rozpadajících se komet. Jejich úlomky a drobný prach přitom vstupují do atmosféry naší planety, kde "shoří" a vytváří přitom světelnou stopu, zdánlivě padající hvězdu.
Existence mimozemských civilizací je fascinující a vděčné téma. Není to ale to jediné, co nám vesmír nabízí. Ostatní jevy, které pozorujeme, jsou přinejmenším stejně zajímavé a vzrušující. Je možné, že lidstvo právě objevilo první mimozemské "perseidy", a to v systému, který je vzdálen téměř 1500 světelných let. Na definitivní potvrzení si budeme nejspíše muset ještě pár let počkat.
