Který minerál obsahuje nejvíce chemických prvků?

Můžete mu říkat nejpestřejší nebo … nejšpinavější. Minerál, který obsahuje nejvíce různých chemických prvků, se ve větším množství nalézá prakticky jen na třech místech na světě. (délka blogu 5 min.) 

Chemické prvky se na naší planetě jen zřídkakdy nacházejí v čisté formě. Výjimkou bývá zlato nebo stříbro, které tvoří žíly v horninách nebo například síra, která kondenzuje v puklinách vulkánů. Naprostá většina chemických prvků tvoří různé minerály - karbonáty, sulfáty nebo třeba sírany, případně i hodně složité minerály, složené z hned několika různých typů. 

A samozřejmě se dá mezi minerály vybrat jeden, který obsadí pomyslnou první příčku hitparády - a obsahuje nejvíce různých chemických prvků. Jeho jméno je … eudialyt. Je po něm dokonce pojmenována celá skupina minerálů, které mají podobné vlastnosti. 

Vlastnosti eudialytu

Eudialyt je poměrně vzácný minerál, který se těší zasloužené úctě mezi znalci drahých kamenů. Eudialyty jsou obvykle zbarveny do jasně červených, karmínových, třešňových nebo fialových tónů. 

Z chemického hlediska je eudialyt komplexní silikát zirkonia, sodíku a vápníku s inkluzemi různých prvků vzácných zemin. 

Kruhové silikáty (cyklosilikáty)

... jsou silikáty, jejichž silikátové anionty se skládají z kruhů rohově spojených tetraedrů SiO4 . Kruhy jsou izolované, nejsou tedy vzájemně spojeny prostřednictvím dalších Si-O vazeb.

Tento růžově až hnědě zbarvený minerál patří mezi tzv. cyklo-silikáty a je (díky svému pestrému složení) zdrojem surovin různých ceněných kovů, mezi nimi například zirkonu. 

Eudialyt má jedinečnou strukturu: obsahuje tři typy kružnic, z nichž dvě – devítičlenná z křemíkových tetraedrů a šestičlenná z vápenatých oktaedrů – jsou tak neobvyklé, že se dokonce nenacházejí v žádném jiném minerálu.

V dutinách kostry, postavené z atomů křemíku, zirkonia a vápníku,  se pak nacházejí kationty různých velikostí s mocenstvím od 1 do 6, stejně jako velké anionty, aniontové skupiny a molekuly vody. 

Zdá se vám to komplikované? To ještě není všechno. Kromě toho se v dutinách struktury minerálu nacházejí různé “nečistoty”, tedy další atomy chemických prvků, které se ve struktuře samy organizují a zaujímají optimální pozice, které jsou v každém vzorku minerálu odlišné. Tomu napomáhají ve struktuře eudalitu hned dvě různé „pasti“ na kationty – jedna z nich je trojúhelníková a druhá čtyřúhelníková. V této neobvykle složité struktuře eudialytu bylo nalezeno už i více než 46 různých chemických prvků - patří mu tedy prvenství v žebříčku chemicky nejpestřejších minerálů.

Nikoho proto nejspíš neudiví, že je eudialyt také slabě radioaktivní se specifickou aktivitou kolem 158,2 Bq/g (pro srovnání: přírodní draslík má aktivitu 31,2 Bq/g).

Naleziště a využití

Na celém světě se nachází eudialit jen na zhruba 250 místech, větší zásoby se ale nacházejí jen v Grónsku, Kanadě a v Rusku na poloostrově Kola. Eudialyty se běžně používají ve šperkařství, vyrábějí se z nich prsteny, náušnice a přívěsky. Možná ho máte doma coby jednoduchý ohlazený kámen nebo vypouklý cabochon. 

Eudialyt je zdrojem chemického prvku zirkonia, které se uplatňuje například při výrobě žáruvzdorné keramiky. Nejvíce eudialytů budou ale nejspíše vlastnit různí sběratelé, minerál je totiž velice oblíbený nejen mezi odborníky, ale také mezi ezoteriky, kteří mu připisují (samozřejmě nepotvrzené) léčivé vlastnosti. 

Eudialyt - kámen rozpustný v kyselině

Tento zajímavý kámen má také jednu poměrně exotickou vlastnost - podléhá vlivu kyselin. Rozpouští se například v kyselině chlorovodíkové, při kontaktu s jinými kyselinami ztrácí barvu a mění se na hmotu s konzistencí gelu. 

Pokud zkusíte eudialyt tavit, stane se z něj světle zelená skelná perlička barvy špinavého skla, což je pro silikát se nejrůznějšími příměsemi logické. Pokud vlastníte šperky s eudialytem, vyplatí se chránit je před kyselým prostředím a žárem.