Konec čínské mise na Marsu

Zdá se, že činnost čínského roveru na povrchu Rudé planety ustala. Od minulého podzimu se nepohnul z místa a podle snímků z oběžné dráhy to vypadá, že je silně zaprášený. (délka blogu 5 min.) 

Každé dva roky se otevírá startovací okno - příznivá vzájemná pozice Země a Marsu. V roce 2020 ho využily hned tři mise. Hope (mise SAE), Perseverance (NASA) a Tianwen 1 (Čína).   V únoru 2021 dorazily všechny přístroje v pořádku k Marsu.

Zhurong, který je součástí čínské mise Tianwen 1, přistál v oblasti Utopia Planitia v květnu 2021. Rover zkoumal povrchové a podpovrchové vlastnosti Rudé planety. V květnu 2022 vstoupil do klidového režimu, aby hibernoval během zimy, která v té době začínala na severní polokouli planety. 

Činnost se měla automaticky obnovit v prosinci, někdy kolem jarní rovnodennosti. Bohužel k tomu nedošlo. Čínské vozítko se zřejmě od začátku září nepohnulo z místa. Zdá se dokonce, že je nyní pokryto prachem. Naznačují to snímky ze 7. února 2023. Rover se na nových snímcích nachází na stejném místě jako v loni na podzim a také se zdá, že má teď barvu marsovského prachu. 

Nedostatek energie

Zhuron je zcela závislý na sluneční energii, kterou mění pomocí solárních panelů na nezbytnou elektřinu. Ke svému probuzení ze stavu hibernace potřebuje získat více než 140 W. Zároveň musí teplota na vnitřních přístrojích přesáhnout -15 °C. 

Písek a prach, který (jak se zdá) pokrývá jeho solární panely, tedy nejspíš misi ukončí. Zbývá už jen naděje, že je očistí náhodný silný poryv větru. 

Nabízí se samozřejmě otázka, proč nejsou marsovské rovery vybaveny zařízením, které by je mohlo prachu zbavit? 

Zdá se, že hlavní součástí problému není jen prach, ale také klima, které panuje na povrchu planety. Mars je velice suchý a velice chladný. 

V období, kdy začíná být slunečního světla příliš málo a rover se dostane do energetických problémů, ohrožuje ho nejen šero, ale také zima. Mechanismus, který by ho měl očistit, by navíc spotřebovával onen malý zbytek energie, který mu v takové situaci ještě zbývá. 

Nevytápěné rovery zkrátka fungují na Marsu na hraně svých možností. Očistné třesení solárními panely, čisticí “smetáčky” nebo jakákoliv jiná technologie by sice fungovala během léta, kdy je dost teplo a světla pro solární panely je dostatek, nejspíš by ale stejně nemohla fungovat na konci chladné marsovské zimy, kdy se rovery po delší nečinnosti opět probouzejí k životu. 

Je otázkou, nakolik by pomohly antistatické nátěry solárních panelů - a jestli by naopak nesnížily jejich výkon. 

Vytvořit plány na rover s celkově vyšším výkonem solárních panelů? Ani to nejspíš není schůdná cesta. Mise jsou projektovány k získání určitých údajů. Mají na palubě přístroje, které umožňují tato data získat. Ale ani takové přístroje nefungují věčně - a tak je celý systém vyladěn spíše na určitou životnost než na dlouhověkost. I když to vypadá zvláštně, rovery na Marsu se zkrátka musí “vyhodit”, když se zapráší. 

Naděje na znovuobnovení provozu

Undekan

... (C11H24) je za normálních podmínek kapalný uhlovodík s 11 atomy uhlíku v molekule. Jako u všech podobných látek tvoří různé izomery - tedy sloučeniny, které mají sice stejný souhrnný chemický vzorec, ale rozdílnou strukturu nebo konfiguraci. U undekanu známe celkem 159 izomerů. 

Čínští vědci pořád ještě doufají, že se jim podaří rover oživit, jakmile nastane marsovské léto. Pak by měl dostávat více slunečního světla, zatímco se zvýší jeho vnitřní teplota. 

Zhurong sice nemá radioizotopovou ohřívací jednotku, která by mohla ohřívat přístroje v jeho nitru. Zato jeho tvůrci vytvořili několik „oken“, které umožňují chemické látce zvané undekan ukládat tepelnou energii.

Úspěšná mise Tianwen 1

Přesto je samozřejmě mise považována za úspěšnou, rover už dávno splnil všechny původně plánované úkoly.

Objevil například krátery, pohřbené těsně pod povrchem Marsu. Uměl totiž zkoumat podpovrchové vrstvy Rudé planety pomocí radaru. 

Zhurong zjistil, že povrchová vrstva Marsu se liší od povrchu Měsíce. Svrchní vrstva měsíční horniny (zhruba deset metrů) se skládá z jemných částic, které byly doslova mlety bombardováním mikrometeroritů. Na Marsu se sice také nachází prach, skrývá ale komplexní útvary a celé krátery. 

Rozdíl může být vysvětlen řídkou atmosférou Marsu, která nabízí ochranu proti mikrometeoritům. Krátery, které vznikají na Marsu stejně jako na ostatních planetárních tělesech díky srážkám s malými asteroidy, jsou zjevně poměrně rychle překryty vrstvami písku a prachu. Díky tomu se zachovává jejich původní tvar a horniny nezvětrávají natolik, aby se celá struktura postupem času zničila.