Kometa Hjakutake- návštěvnice z cizího světa

O kometě, která byla pozorována v roce 1996 a nejspíše pocházela z cizí planetární soustavy. (délka blogu 5 min.) 

Minulý blog se zabýval návštěvami z cizích planetárních systémů. Vědci už objevili mezihvězdný asteroid, jednu z mezihvězdných komet - a v budoucnosti je jistě čekají další podobné objevy. 

Možná mezi nimi budou dokonce taková tělesa, která sice vznikla v jiných planetárních systémech, poté z nich byla vymrštěna a nakonec náhodně zakotvila v naší vlastní soustavě. Taková tělesa by se dala od místních objektů rozeznat například díky velice rozdílnému chemickému složení. 

Ostatně jeden takový příklad už známe. Je jím kometa Hjakutake, která se na pozemské obloze objevila v roce 1996. Její neobvyklé chemické složení v sobě možná skrývá informace o cizí planetární soustavě. Vědci teď mají za úkol registrovat a prozkoumat další hosty z mezihvězdného prostoru.

Kometa Hjakutake

Zajímavou kometu objevil 30. ledna 1996 japonský amatérský astronom Judži Hjakutake.

Kometu, která byla viditelná v dobách své maximální jasnosti jen několik dní, přitom pomyslně zastínila jiná její kolegyně - kometa Hale-Bopp, která byla se na nebi objevila v následujícím roce, takže si ji možná nepamatujete.   

K největšímu přiblížení k Zemi došlo 25. března. Kometa tehdy byla vzdálená jen asi 0,1 astronomické jednotky, tedy 15 milionů  km. Po noční obloze se přitom pohybovala tak rychle, že byl prý její pohyb zřetelný už v rámci několika minut. Na hvězdném pozadí se dal dobře rozeznat. Každých 30 minut se kometa posunula na nebi o jeden průměr Měsíce v úplňku. 

Ocas komety měl být dlouhý až 80 úhlových stupňů. Průměr komy odpovídal přibližně čtyřnásobku průměru Měsíce. Tělo komety mělo modrozelenou barvu, která se připisuje emisím molekuly uhlíku, obsahujícím dva uhlíkové atomy (C2).

Analýza světla komety dokázala přítomnost etanu a metanu. Bylo to poprvé, co byl některý z těchto plynů nalezen v materiálu komety - což může znamenat, že vznikla v mezihvězdném prostoru daleko od Slunce nebo jiné hvězdy, jejíž teplo by tyto těkavé molekuly jinak muselo odpařit. Kometa se musela tvořit při teplotách 20 Knebo dokonce i nižších. Za pravděpodobné se považuje mračno plynu a prachu, které má větší hustotu než průměrná mezihvězdná látka. 

Kometa se objevila tak nečekaně, že k ní samozřejmě nemohli vědci poslat žádnou automatickou sondu. Ostatně to mají společné všechny návštěvnice z cizích planetárních systémů. 

Byla to jen náhoda, že se na své dráze setkala s kosmickou sondou Ulysses. 

Ulysses byla vesmírná sonda určená původně pro výzkum Slunce. Na oběžnou dráhu startovala v roce 1990 a pracovala až do roku 2009. Jednalo se o první vědeckou družici, která pozorovala Slunce v oblasti jeho pólů. Díky své oběžné dráze zkoumala také vlastnosti meziplanetárního prostoru (heliosféry) daleko od roviny ekliptiky Sluneční soustavy. 

Ve vzdálenosti kolem 570 milionů km od hlavy komety pozorovala sonda změny ve slunečním větru. Byly způsobeny vlivem iontového ohonu komety. Jednalo se tedy o nejdelší iontový ohon, jaký byl kdy pozorován u jakékoli komety. Na základě této události byla délka ohonu stanovena na minimálně 500 milionů kilometrů. 

Další průzkum provedla rentgenová družice ROSAT. Ta zjistila, že kometa Hjakutake vyzařuje rentgenové záření, které do té doby také nebylo pozorováno u žádné jiné komety. Později se ale mělo ukázat, že se dá podobné záření detekovat i u jiných kometárních těles. 

Vzniká výměnou náboje mezi vysoce ionizovanými ionty slunečního větru a neutrálními plyny v kometární kómě. Emise jsou vyzařovány z oblasti, která má tvar půlměsíce, jehož rohy míří směrem od Slunce. 

U této zajímavé komety byly pozorovány i optické změny. Každých 6,23 ± 0,03 hodiny se z ní uvolňoval materiál ve směru ke Slunci. Toto periodické uvolňování materiálu bylo přitom zmiňovaným zdrojem pozorovaných změn. Vědci z toho odvodili rotační dobu komety - zhruba 6,23 hodiny. 

Vědci se v budoucnu budou snažit zachytit a zkoumat další vesmírné návštěvníky. Jejich počet bude nejspíše stoupat - naše technologie jsou totiž stále dokonalejší a citlivější. 

Zdroje:https://www.science.org/doi/10.1126/science.292.5520.1343,https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0019103597958814?via%3Dihubhttps://www.science.org/doi/10.1126/science.292.5520.1343