Indická organizace pro výzkum vesmíru (ISRO)

Na oběžnou dráhu posílá satelity a do Sluneční soustavy automatické sondy. Daří se jí to přitom s rekordně nízkými náklady. Co je ISRO a jak vznikla? (délka blogu 3 min.)

Aktivita ISRO začala kupodivu už v roce 1962, v době kdy se začaly vesmírnými projekty zabývat tehdejší supermocnosti USA a SSSR. První indický premiér Jawaharlal Nehru tehdy pověřil fyzika Vikrama Sarabhaie, aby založil Indický národní výbor pro výzkum vesmíru (INCOSPAR). Samotná Indian Space Research Organization (ISRO - indická vesmírná agentura), byla založená v roce 1969. Dnes sídlí v Bengalúru. Senzory a užitečné zatížení jsou vyvíjeny v Centru vesmírných aplikací v Ahmadabádu, satelity jsou navrhovány, vyvíjeny, sestavovány a testovány v UR Rao Satellite Center v Bengalúru, nosné rakety jsou vyvíjeny ve vesmírném středisku Vikram Sarabhai v Thiruvananthapuramu. Starty probíhají ve vesmírném středisku Šríharikota (Satish Dhawan Space Centre - SDSC).  

Začátky byly těžké. Při prvním indickém raketovém startu byla vypuštěna testovací raketa, která se tehdy ani nedostala na orbitu Země. Jmenovat se  Nike-Apache a její součástky byly vyrobeny v NASA. 

Už šest roků po svém oficiálním vzniku ale vypustila ISRO první družici, která se skutečně dostala na oběžnou dráhu Země. Jmenovat se Aryabhata a na místo určení ji vynesla sovětská raketa. Ve svých počátcích se tedy indická vesmírná společnost musela spoléhat na cizí nosné rakety. To se mělo v průběhu let změnit. 

V roce 1979 provedla ISRO první testy své vlastní orbitální rakety Satellite Launch Vehicle-3 (SLV-3). 

Její výkon byl na dnešní poměry poměrně malý. Na oběžnou dráhu mohla vynést užitečný náklad, odpovídající zhruba 40 kg. Svůj první úspěch zaznamenala 18. července 1980, když vynesla na oběžnou dráhu první náklad (družici Rohini-1, experimentální družici určenou k testování technologie v podmínkách, panujících na oběžné dráze). Tím se Indie zařadila mezi (tehdy) šest zemí, které byly schopné létat na orbitu Země. 

Indie má také jednoho jediného astronauta - a i v tomto případě se musela spoléhat na jednu z vesmírných velmocí. Rakesh Sharma, pilot indického letectva, letěl v roce 1984 spolu se dvěma ruskými kosmonauty na sovětskou vesmírnou stanici Saljut 7. 

Co se týká automatických misí a průzkumu Sluneční soustavy - tady se Indie na nikoho spoléhat nemusí. ISRO má na kontě několik misí, které mířily k Měsíci a Marsu. 

V roce 2008 to byl orbiter Chandrayaan-1. Sonda, jejíž jméno znamená ve starověkém sanskrtu „měsíční plavidlo“, byla velká asi jako lednička. Fungovala bezmála jeden rok (od října 2008 do srpna 2009). Proslavila se tím, že na Měsíci objevila vodu. 

O pět let později ISRO vyslala na Rudou planetu sondu Mars Orbiter, přezdívanou Mangalyaan. Mise úspěšně doletěla na Mars v roce 2014. Díky ní se Indie dostala do ještě exkluzivnějšího “klubu”. Stala se teprve čtvrtou zemí, které se podařilo umístit na orbitu Marsu fungující sondu. ISRO přitom jednoduchá mise stála neuvěřitelně málo - jen zhruba 74 milionů dolarů. 

Další lunární mise, Chandrayaan-2, startovala 22. července 2019. Měla na povrch Měsíce vysadit přistávací modul Vikram. 2. září se přistávací modul sice oddělil od orbitální části sondy, měkké přistání se ale 6. září 2019 nepodařilo. Sestup směrem k měsíčnímu povrchu nejprve probíhal podle plánu - a to až do výšky kolem 2,1 kilometru. Pak ale došlo ke ztrátě spojení. Přistávací modul se nejspíše při přistání roztříštil. Orbitální část ovšem pracuje bez problémů. 

Indie se snaží poslat na oběžnou dráhu kosmonauty pomocí vlastních raket. Nově naplánovaná série misí se nazývá Gaganyaan. ISRO už pro tyto účely vyvinula vhodnou raketu s označením GSLV Mk III. Ta v minulosti například vynesla na oběžnou dráhu různé telekomunikační satelity a sondu Chandrayaan-2. ISRO už otestovala také záchranný únikový modul, který by astronauty zachránil v případě problémů při startu. 

Dnes už známe také jméno, které indičtí astronauté dostanou. Posádky, které startují v NASA si říkají astronauté. Jejich ruští kolegové si říkají kosmonauté. Čínským posádkám se říká taikonauté - a Indové by se měli jmenovat vyomanauté. Název se odvozuje ze sanskrtu od slova “nebe”. Indové, kteří navštíví oběžnou dráhu, si tedy budou říkat “nebeští lidé”.