Barvy v kuchyni (3) - přírodní červená

Blíží se Velikonoce. Napadlo vás někdy, čím se vlastně barví velikonoční vajíčka? Jakými přírodními nebo umělými barvivy se dá jídlo barvit dnes a jak tomu bylo v minulosti? (délka blogu 3 min.)

Nejen my - i naši předkové měli rádi barevná jídla. Obzvlášť oblíbená byla červená barva. Ta se dá sice získat i z potravin, které jsou dostupné i ve střední Evropě, není pak ale bohužel moc intenzivní. A tak se někdy barvy do potravin dostávaly s exotickými nebo dokonce nebezpečnými přísadami. 

Tournesol

Různé odstíny červenofialové barvy vznikly například použitím tournesolu. To je francouzský název barviva, které se vyrábělo mimo jiné z rostliny s názvem Chrozophora tinctoria. Aktivní barvící látkou je přitom brasilin. Poprvé byl izolován z “brazilského dřeva” v roce 1808 francouzským chemikem Eugenem Chevreulem. Brasilin patří do skupiny látek, které se jmenují neoflavonoidy.

Brasilin se používá už od středověku k barvení látek - ale také například i k výrobě inkoustů. Konkrétní barva pigmentu závisí na způsobu jeho přípravy: v kyselém roztoku se brasilin projevuje jako žluté barvivo, ale v alkalickém prostředí je červený. 

Poté, co byl ve 13. století nalezen způsob získávání tournesolu, začalo se toto barvivo používat i při barvení potravin. Jeho název se později zažil i pro jiná podobná barviva. Barvivo se prodávalo v podobě hadříků, napuštěných barvící látkou. Hadříky byly dlouhé zhruba jako dlaň. Vařily se pak v tekutých komponentách jídla, které přitom obarvovaly.

Od začátku 17. století byl tournesol nahrazován dostupnějšími pigmenty. Poslední recepty, které ho zmiňují, pocházejí z první poloviny 19. století.

Karmín

Od konce 16. století nahrazoval tournesol karmín, kterému se říkalo i košenila a dnes má dokonce i své E-číslo (E120). Je to přírodní červené barvivo vyráběné z vysušených těl červce nopálového (Dactylopius coccus). Původně pochází z amerického kontinentu, stejně jako kaktusy rodu opuncie, na kterých hmyz rodu Dactylopius žije. Hlavní barevnou složkou je kyselina karmínová.

Po usušení se červci uvaří a barvivo se vysráží síranem hlinitoamonným. Vzhledem k poměrně vysoké ceně bylo ale i toto barvivo často nahrazováno levnějšími variantami. 

Dlouho se mimochodem věřilo, že sušení červci jsou vlastně semeny opuncie, protože byli sbírání na jejích listech. Až v roce 1725 se objevily argumenty pro živočišný původ barviva. Pokud byste chtěli použít barvivo pro barvení velikonočních vajíček, koupíte ho nejspíš v lékárně. Rozdrtíte ho v hmoždíři a zalijete vařící vodou. Získáte intenzivní purpurovou barvu.

Lakmus

Dalším oblíbeným barvivem byl lakmus. Dnes tímto názvem označujeme pH indikátor - indikátor kyselosti nebo zásaditosti roztoků, dříve to bylo ale jméno barviva, které se vyrábělo z mechu nebo lišejníků Roccella. Jejich aktivní látka se jmenuje orcein. Už ve středověku si ho lidé vážili coby jednoho z nejdražších barviv. 

Při jeho výrobě byly rozdrcené lišejníky smíchány s močí nebo zředěným čpavkem a ponechány několik dní až měsíců fermentovat. Přitom díky chemickým reakcím vznikalo červené barvivo. 

Jako vedlejší produkt se přidáním uhličitanu draselného, ??vápna a sádry získával tmavě modrý lakmus. 

V Německu bylo používání orceinu v potravinách povoleno nařízením o barvivech z roku 1959. Dostal i své E-číslo (E121). Dnes ale není schválen jako látka použitelná v potravinářství - odstraněn byl v roce 1976. Velikonoční vajíčka si s ním tedy dnes už neobarvíte. Zato budete mít k dispozici jiná, moderní a efektnější barviva. O nich bude příští část blogu. 

Betanin 

… je červené potravinářské barvivo získávané z řepy a má označení E162. Betanin degraduje na světle, působením tepla nebo pod vlivem atmosférického kyslíku - proto se používá v mražených výrobcích nebo výrobcích s krátkou trvanlivostí. 

Do potravin se někdy kvůli němu přidávají antioxidanty, moc to ale nepomáhá. Betanin ovšem dokáže ve zdraví přežít i pasterizaci ve výrobcích s vysokým obsahem cukru. Jeho citlivost vůči kyslíku se nejvíce projevuje u potravin s vysokým obsahem vody. 

Betanin se obvykle získává ze šťávy červené řepy. Koncentrace betaninu v červené řepě může dosáhnout 300–600 mg/kg. 

Barva betaninu závisí na pH; mezi hodnotou 4 až 5 je barva světle namodralá až červená, modro-fialová je pokud se pH zvyšuje. Při velké hodnotě pH se barva promění na žluto-hnědou.

Betanin se používá pro zbarvení masa a uzenin. Jestli je váš salám obarven červenou řepou poznáte podle toho, že jednotlivá kolečka salámu, namočená troškou vody, barví tuto vodu červeně. Nejčastěji se ale betanin používá ke zbarvení zmrzliny, cukrovinek a nealko nápojů v prášku. 

 Zdroje: Conrad Hagger, Neues Saltzburgisches Kochbuch […], Augsburg 1719; Rezept Buch IIII Teil 2 Kap. 8 Nr. 042

Příště: Barvy v kuchyni (3) - průmyslová červená