Barvy v kuchyni (2) - průmyslová žlutá

Blíží se Velikonoce. Napadlo vás někdy, čím se vlastně barví velikonoční vajíčka? Jakými přírodními nebo umělými barvivy se dá jídlo barvit dnes a jak tomu bylo v minulosti? (délka blogu 3 min.)

Minulý díl malého seriálu o barvení potravin a velikonočních vajíček se věnoval přírodním žlutým barvivům. Dnes si můžete přečíst některé zajímavosti o dvou nejčastěji používaných umělých žlutých barvivech. 

Jejich chemické názvosloví je krkolomné, naštěstí mají všechna tato barviva také zápisy v centrální evidenci potravinových přísad a mají tedy také svá vlastní označení - kódy “E”. Budu je tedy nazývat právě těmito kódy. 

E 104 - chinolinová žluť

Součástí běžných tablet na barvení vajíček bývá často chinolinová žluť. Jak už název napovídá, vytváří různé odstíny žluté barvy. Spolu s modře barvícími látkami se ale používá i k barvení vajíček na zeleno. Chinolinová žluť je rozpustná ve vodě, ale není rozpustná v tucích a zůstává stabilní i v kyselinách a při vysokých teplotách.

align="justify"Získává se chemickou kondenzací chinolinu a anhydridu kyseliny ftalové.

Chinolinovou žluť je dovoleno používat jen u určitých potravin.  Dá se nalézt v šumivém prášku, sirupu, taveném sýru, masových a rybích náhražkách (vyrobených z rostlinných bílkovin), zmrzlině, pudinku, různých dezertech, koláčích, sušenkách, slaných zákuscích z brambor - ale také v ovocných vínech, různých cukrovinkách a omáčkách. Obsahují ho také některá želé a džemy. 

Množství barviva není předepsáno - doporučuje se ho ale používat jen nezbytně nutné množství. Chinolinová žluť totiž může vyvolávat alergické příznaky (nepravá alergie) nebo příznaky astmatu. Uvažuje se také, jestli toto barvivo nemá negativní vliv na pozornost dětí. 

E110 žlutá oranžová S

Umělé barvivo E110 barví potraviny do žluto oranžového odstínu. Patří do skupiny azobarviv, je rozpustné ve vodě i v kyselém prostředí a je stabilní při vyšších teplotách. Odbravuje ho kyselina askorbová (vitamín C). 

Používá se nejen v potravinách ale také při výrobě medikamentů. 

Získává se syntézou základních chemikálií. Typická je pro něj azoskupina, která je tvořena dvěma atomy dusíku spojenými dvojnou vazbou (viz horní obrázek). I když existují analogické vápenaté a draselné soli, většinou se pod pojmem žlutooranžová S myslí právě sodná sůl, kterou vidíte na obrázku nahoře. 

Žlutooranžová S se smí používat pouze v určitých potravinách a v přesně definovaném množství. Používá se mimo jiné v náhražce lososa, ve stravovacích doplňcích, v hořčici, taveném sýru, masových a rybích náhražkách, ovocných vínech, šumivých prášcích a sirupech, moučnících a cukrovinkách, džemech a ovocných sirupech - tedy víceméně ve stejných skupinách potravin jako její kolegyně chinolinová žluť. 

Dá se ale také nalézt v kosmetických výrobcích, lécích - a barví se jí dokonce i textil. 

I ona může vyvolat pseudoalergie a uvažuje se, že zhoršuje pozornost u dětí.