Na oběžné dráze Země se objevil zvláštní objekt. Jeho dráha byla tak nezvyklá, že na sebe okamžitě upoutal pozornost. Vědce udivilo, že má kovový povrch. (délka blogu 5 min.)
Představte si následující scénu. Systém sledující pohyb asteroidů, jejichž dráha protíná dráhu Země, objeví nový a už velice blízký objekt. Je dokonce blíže než Měsíc.
Asteroidy...které se pohybují na oběžných drahách kolem Slunce a které mohou křížit oběžnou dráhu Země, jsou nebezpečné. Mohou se s naší planetou srazit. V minulosti se to stávalo poměrně často. Protože taková srážka může mít (v případě většího objektu) zničující důsledky, hledají celé týmy astronomů z celého světa podobné asteroidy a mapují jejich pohyb vesmírem. Jiné týmy vědců se pak snaží vyvinout obranné systémy, abychom si při srážce asteroidu se Zemí nezopakovali osud dinosaurů. |
Navíc se zdá, že nový objekt doputoval z vesmíru k naší Zemi s nějakým úmyslem. Obletí celou naši planetu, než se zase ztratí, vypočítá systém. Vědci tedy celou věc prověří - a zjistí, že zvláštní objekt má … povrch z neznámého kovu.
Tak nějak by mohl začít vědecko fantastický film o kontaktu s mimozemšťany.
Přesto se přesně tohle stalo 17. září tohoto roku.
SO 2020
Před zhruba dva a půl měsícem objevili astronomové dalekohledem Pan-STARRS 1 (financovaným NASA a se sídlem na Maui) zajímavý objekt. Dalekohled, který se nachází v nadmořské výšce více než 3000 metrů na vrcholu hory Haleakala, má dobré pozorovací podmínky a hledá (Zemi) blízké asteroidy. To, co vzbudilo jejich pozornost, mělo jak neobvyklou hustotu a velikost, tak dráhu.
Objekt dostal jméno 2020 SO. Naa obyčejný asteroid byl velmi pomalý, jeho rychlost zdaleka nedosahovala obvyklých hodnot, na které jsme zvyklí u přírodních těles. A co víc... počáteční analýzy jeho barvy ukázaly, že to nemohl být asteroid. Další průzkum ukázal, že se jeho povrch … skládá z nerezové oceli neznámého druhu.
Lidé se slabými nervy by teď skutečně mohli začít uvažovat o příletu mimozemské civilizace. Naštěstí měli vědci v rukávu ještě jedno eso: objekt prozkoumali dalekohledem, pracujícím v infračervené oblasti spektra. Ten jim dal konečnou jistotu. Cizí objekt nevyrobili mimozemšťané - ale naši předkové.
Měření ukázala, že nebeské těleso 2020 SO, které se dostalo až do takové blízkosti naší planety, že jí bylo blíže než Měsíc, bylo ve skutečnosti horním stupněm rakety Atlas Centaur, která byla vypuštěna 20. září 1966 z odpalovací rampy LC-36 na základně vzdušných sil Cape Canaveral.
Dokázat to, ale zpočátku nebylo jednoduché. Problém spočíval v tom, že parametry oceli, která byla desetiletí bombardována kosmickým zářením, už neodpovídaly těm původním.
I když tedy vědci mohli porovnat spektra objektu s ocelí v minulosti vypuštěných raket, spektra nesouhlasila. Je to vlastně úplně logické. “Počasí”, které panuje ve vesmíru, musí nechat na ocelovém povrchu značné stopy. Bombardování vysoce energetickými částicemi může vyvolat změny chemického složení. Jak ale v tomto případě dokázat, že se v případě SO 2020 skutečně jedná o pozemský výrobek?
Štěstí se na vědce usmálo až 1. prosince 2020. Tehdy pozorovali raketový motor Centaur-D, který se nacházel na geostacionární dráze podobně dlouhou dobu (od roku 1971) - a mohli získat kvalitní spektrum. Srovnání s údaji neznámého objektu pak pomohlo dokázat, že se v případě objektu 2020 SO skutečně jedná o část rakety Centaur.
Stará známá
V roce 1966 byla tato raketa použita pro misi Surveyor 2. Ta měla dovézt k Měsíci malý přistávací modul, který měl provést měkké přistání na Měsíci a připravit tak vesmírný program na přistání lidské posádky. Jednalo se samozřejmě o misi americké vesmírné agentury.
Kosmická loď vážila 995 kg a do vesmíru ji vynesla raketa Atlas Centaur AC-7 / Atlas D č. 194 - dne 20. září 1966. Startovala stejně jako dnešní rakety z Cape Canaveral na Floridě.
Jedna ze tří motorových trysek přistávacího modulu blízko Měsíce selhala a nezapálila se ve správnou dobu. Měla provést 9,8 vteřinovou korekci dráhy sondy, místo toho se ale lander roztočil a 23. září 1966 se zřítil na povrch Měsíce, a to navzdory dalším 39 pokusům o zapálení trysky. Mise tak byla neúspěšná. Trosky leží jihovýchodně od kráteru, který nese jméno Koperník.
Vyhořelá raketa Centaur mezitím proplula kolem Měsíce a zmizela na oběžné dráze kolem Slunce.
Průzkum starého artefaktu
Poté, co se vědci zjistili, že daný objekt je raketa Centaur, začali zkoumat její minulé osudy. Raketa se totiž sice brzo odebere do vzdálenějšího vesmíru, než se to ovšem stane, zůstane ještě chvíli v gravitačním poli Země. Přesněji - do března 2021. A tak sledovali její dráhu a vypočítali její minulou cestu.
Ukázalo se, že objekt 2020 SO nenavštívil Zemi poprvé. Několikrát se jí přiblížil i v minulosti.
Tentokrát se dostal do gravitační sféry působení Země (Hillova sféra, oblast, která dosahuje 1,5 milionu kilometrů od naší planety) 8. listopadu 2020. Zůstane v ní zhruba čtyři měsíce.
Předtím, než nás znovu opustí, obletí Zemi hned dvakrát. Největší přiblížení se uskutečnilo právě 1. prosince, v den, kdy vědci prokázali jeho původ srovnáním s podobným zbytkem jiné rakety.
