Český Absurdistán a úpadek morálky

V poslední době jsme svědky mnoha událostí, které lze označit za nenormální až absurdní a které vedou naprostou většinu občanů k nespokojenosti s děním u nás. Jedním z hlavních důvodů tohoto stavu je klesající úroveň morálky.

Jára Cimrman doporučoval frustraci ventilovat pomocí psychodramatu, a tak jsem se touto radou inspiroval a rozhodl se stát blogerem. Protože patřím k té nespokojené většině, rozhodl jsem se napsat svůj první blog o úpadku morálky elit, který je společným jmenovatelem většiny dnešních negativních jevů kolem nás. Pochopitelně zde takové jevy byly i dříve, jen ne v takovém rozsahu a množství

Morálka je jakási představa správného jednání ve společnosti. Nemá pevně definované limity a neustále se vyvíjí, přesto naprostá většina z nás téměř vždy dokáže rozlišit, jaké jednání je v pořádku a co už je „přes čáru“. Pouze psychopaté, sociopaté nebo lidé se značně sníženým intelektem tyto limity nevnímají nebo je neuznávají. 

Zkusme si představit ideální stav, kdy v čele státu by stály morální autority, na řídící místa by byli jmenováni jen skuteční odborníci a zároveň lidé čestní, výdaje státu by byly vynakládány zcela hospodárně, veřejné zakázky by byly soutěženy transparentně a beze švindlů, soudy by rozhodovaly spravedlivě a rychle, státní správa by byla efektivní, většinu úředních záležitostí by bylo možné vyřídit elektronicky, úřady by nepožadovaly od občanů množství zbytečných dokumentů..... 

Zní to sice jako utopie, ale na rozdíl od nás se některé skutečně vyspělé státy tomuto stavu přeci jen částečně blíží. Právě úroveň morálky je důvodem našeho trvalého zaostávání a také důvodem, proč se těmto státům nebudeme výrazněji přibližovat ani v budoucnu, nedojde-li k radikální změně. Nejsem ale takovým optimistou, že by se tak mohlo stát v krátké době. Na to dnes parazituje na nedokonalém fungování státu až příliš mnoho lidí. 

Média v poslední době přinášejí svědectví o tolika selháních morálky našich pseudoelit (výraz pseudoelity lépe vystihuje jejich úroveň, neboť skutečné elity mají respekt a důvěru společnosti), že si často říkám, jak by se asi divil Franz Kafka, v jakém Absurdistánu to žijeme. Příkladem je asi měsíc stará kauza ministryně spravedlnosti Benešové, která bez jakýchkoliv důkazů obvinila soudce Ústavního soudu z korupce, což korunovala zcela absurdním zdůvodněním, že "tím chtěla vyvolat diskuzi". Ve státech s politickou kulturou by taková ministryně druhý den rezignovala na svou funkci nebo by jí odvolal premiér. U nás však vše vyšumělo do ztracena jako v případě mnoha dalších kauz. 

V jakém stavu se aktuálně nachází naše společnost? Určitě je výrazně polarizovaná a její důvěra vládě je na historickém minimu. I když existuje dosti početná skupina, která nemá žádný názor (protože dění okolo sebe nerozumí, ignoruje ho nebo prostě jen ničemu nevěří), dělí se národ zejména na Babišovce a Antibabišovce. Nejde přitom prioritně o politické programy, ale právě o odlišný pohled na morálku, kterou dnes zosobňuje Andrej Babiš, a jeho způsob řízení státu.

Andrej Babiš založil před deseti lety své politické hnutí s tím, že bude bojovat proti korupci, aby tak získal voliče znechucené chováním klasických politických stran. Absurdní je, že  právě toto hnutí je dnes synonymem korupce, papalášství a trafikantství.

Způsob jednání premiéra Babiše vedla již v prvních letech jeho vlády k největším demonstracím u nás od roku 1989. Scházeli se na nich lidé, kteří tak chtěli vyjádřit svou frustraci z morálky premiéra i svůj požadavek na změnu. Současná koronakrize ukazuje oprávněnost těchto demonstrací, neboť se během ní projevily v celé své nahotě problémy v morálce vlády – počínaje diletantstvím a chaosem až po evidentní amorálnosti (např. lhaní o dostatku roušek, statisícové odměny vyplácené úředníkům na ministerstvech místo zdravotníkům, obrovské zadlužování státu, porušování Ústavy při prodloužení nouzového stavu, papalášství v kauzách Hniličky, Prymuly a Faltýnka, zahraniční dovolené rodiny premiéra Babiše v době, kdy vyzýval občany, aby sami trávili dovolenou v tuzemsku nebo jeho odmítnutí vyhlášených vládních pravidel karantény s odkazem na „vysoké stropy a otevřené okno“). Právě množství faulů vlády proti morálce je podle mě jedním z hlavních důvodů, proč jsou lidé nespokojení a nevěří vládě ani jejím apelům k soudržnosti. 

Nemá význam rozebírat větší či menší morální selhání našich pseudoelit, je jich tolik, že by se o nich mohl psát blog téměř každý den. To nejhorší na všech těch kauzách je ale morální devastace, kdy část národa (ta agresivnější) akceptovala zneužívání moci jako novou normu a nevadí jí lhaní ani pokřivená morálka pseudoelit, naopak sami stejné prostředky používají v práci i v osobním životě. Jiná část národa (bohužel často ta inteligentnější) je pak znechucena politikou a  snaží se jí vyhýbat, aby neměla permanentně špatnou náladu. Nakonec ještě zbývá těch cca 25 % věrných, kteří vládě stále důvěřují a obhajují její častá selhání během koronakrize (https://www.novinky.cz/domaci/clanek/vlada-ztratila-duveru-lidi-ze-epidemii-zvlada-40353665). Ve srovnání s loňským jarem se tak tato důvěra propadla o 58 procentních bodů, resp. o více než polovinu národa. 

Přesto bych na závěr chtěl vyjádřit své přesvědčení, že je zde stále ještě mnoho lidí, pro které je současná úroveň morálky nepřijatelná a slova jako čest, pravda, poctivost nebo slušnost mají pro ně podobný hodnotový význam jako pro mě. Poslední volební průzkumy dávají naději, že by podzimní volby přece jen mohly přinést změnu k lepšímu.