Snížení daní? Konec budoucnosti pro nejslabší

Lidé jásají, jak štědře vláda snižuje daně. Jak mávnutím proutku mnohým přibudou tisíce na účtu a to každý měsíc. A já se ptám: Co se změní kromě daní? Proč nám vláda nepoví, že tímto ruší sociální stát a solidaritu s nejslabšími?

Můžeme každý den snít, jak v Česku dosáhneme nejlepší životní úrovně na světě. Dobré silnice, důstojné domovy důchodců, moderní vzdělání a bohatý kulturní život. Fandím těmto snům, ale nalijme si čistého vína. Dobře vydělávající Němec platí 44,31% daň z příjmu nad určitou částku. A my Češi zvládneme financovat náš stát 15% daní z hrubé mzdy, jak navrhuje „daňová reforma“? Samozřejmě je to možné, ale zapomeňme pak na sociální stát a solidaritu. Zapomeňme na bezplatné vysoké školy. Kdo se narodí ve špatné rodině, tak si zkrátka nebude moci dovolit vystudovat medicínu a stát se doktorem. Představme si seniory, jak budou prožívat podzim svého života v rozpadajících se domovech důchodců, protože na opravy nebudou peníze. Radši už si kupte terénní vůz, protože za pár let budete snít o silnicích v dnešním stavu. A zajděte si nejlépe ještě letos do divadla. Stát bez odpovídajících příjmů si totiž takové zbytečnosti nebude moci dovolit.

Líbí se vám tato vize? Pro mě je lidsky nepředstavitelná a to mě rmoutí. Je to jen náhoda, že v Česku tolik lidí trpí exekucemi? A bude ještě hůře, jestli se další budou inspirovat vládou, která dneska zve na velkolepou hostinu. Tuto vládu netrápí, že zítra budou mnozí hladově ohryzovat už obrané kosti. Prý si tu hostinu dneska zasloužíme. Prý není důvodu, abychom si nedopřáli kaviáru. Ale tato argumentace cílí pouze na naše emoce a zastiňuje realitu. Daně se totiž neplatí, protože jsou spravedlivé, nýbrž protože do našeho státu a do nás chceme investovat. Chceme mít bezpečné Česko? Chceme, aby děti byly dobře vzdělané a staly se dobrými doktory, inženýry či programátory? Chceme kvalitní silnice a moderní vlaky? Ano, to by měla být přece vize nás všech. A proto každý musíme dle možností přispět státu na financování naší vize.

Co si lze myslet o vládě v Česku, která ruší daně a tímto i sociální stát? Jak by se měli nazývat politici, kteří jiným rozdají peníze potřebné na financování vysokých škol, domovů důchodců nebo na opravu a výstavbu silnic? Jsou to stále ještě populističtí politici, nebo už tuneláři našeho státu? Ty peníze budou hodně chybět a všechny bude bolet, až se jednou zněkolikanásobí daně, protože Česku už nikdo nebude chtít půjčit. Nejvíce však rušení daní pocítí ti nejchudší a nejpotřebnější, které by náš stát měl solidárně podporovat.

Poznámka: V Německu je aplikováno progresivní zdanění příjmů: čím více člověk vydělává, tím větší procentuální část příjmu odvádí státu jako daň. Překročí-li roční hrubá mzda 57.052 euro, odvádí zaměstnanec státu na daních 44,31 % z každého eura vydělaného navíc. Daň z příjmů ve výši 42 % je navýšena o solidární příspěvek 5,5 % ze zaplacené daně z příjmu, tzn. 42 % + 42 % x 5,5 % = 44,31 %.