Kdo nám krade blahobyt? Aneb hrrr na ně!

Prý máme šetřit, aby nám bylo lépe. Prý nám bude lépe, když budou na Úřad práce proudit zástupy propuštěných úředníků a smečky dalších lidí, jejichž státní zakázky byly zrušeny. Ale co získáme urputným šetřením? Snad jen řadu nespokojených občanů.

Finanční kolaps způsobený americkými hypotékami naši hospodářskou krizi nezavinil. Příčina se nachází v našich hlavách. Média si zvyšovala sledovanost omíláním závratných částek utopených ve světovém finančnictví. A co jsme udělali my? Začali jsme šetřit. Krize byla v našich myslích. Naše peníze hnily v slamníku, místo abychom je utráceli u řemeslníků, živnostníků a podniků. Proto se propouštělo. Proto se neplatily daně z neposkytnutých služeb. Proto se začalo ještě více šetřit. Toto je ta nekonečná spirála šetření, která nám krade blahobyt. Z toho usuzuji, že se náš blahobyt zvýší, když se do našeho hospodářství opět vrátí finanční prostředky.

Jenomže toho se asi nedočkáme. Z naší milé zemičky se stala dojná kráva pro všechny ostatní. Všichni se nám chytrým Čechům vysmívají, za co všechno odvádíme bankám poplatky. My jsme sice hrdí, jak těm českým bankám roste zisk do astronomických výšin. Ale podívejme se kruté realitě do očí. Onen rekordní zisk skončí na kontech mateřských bank v zahraničí a nám zbudou jenom oči pro pláč. A prázdná peněženka, v které mohlo být o několik stovek měsíčně více.

Ale banky jsou jenom pouhý začátek neúspěchu tržního hospodářství v Česku. Kvůli nedokonalé konkurenci tratíme desítky až stovky miliard ročně, které se vyvádí z našeho hospodářství. Jen si vzpomeňme na naše mobilní operátory. Uvedu jeden příklad z Německa, kde O2 nabízí tarif O2 o. Aniž byste se vázali byť jen na několik měsíců, zaplatíte za minutu hovoru jen 3,34 Kč (0,135 €). Ale tím to nekončí – neplatíte žádný měsíční paušál a především vám O2 nenaúčtuje více než 1113 Kč (45 €) měsíčně. A to se nejedná o žádnou akční nabídku! Nechci vzbuzovat zášť a nenávist, ale musí na nás naši milí mobilní operátoři opravdu tolik vydělávat. Samozřejmě nejsme v Německu. Avšak to je spíše demagogický argument, když se porovná, kolik se do infrastruktury mobilních sítí investuje v Česku a kolik v Německu. Před čtyřmi lety jsem otráveně seděl na zastávce čekaje na autobus. A přitom jsem sledoval přenos televize na mém mobilu přes 3G síť. Zajímalo by mě, jestli už to po čtyřech letech funguje i v České republice.

Samozřejmě nezávidím profit společnostem, které uspějí na trhu s nějakým novým produktem. Ale inovace se v Česku vidí jen zřídka. Předražené značkové obchody, kde se draze vyprodávají jinde neprodejné zbytky produkce. Polostátní firma ČEZ, která se svou nehoráznou marží stala hospodářským kolosem a obávaným vysavačem českých peněženek. Nebojme si to přiznat, ale kvůli neschopnosti regulovat volný trh jsme se stali dojnou krávou celého světa. Stali jsme se těmi, kteří vlastními výdělky budou sanovat ztráty zahraničních podniků, bank a celých států. Snad jen občas si zaletí nějací studenti do Prahy, aby mohli vyprávět, jak se tam skvěle opili. A ostatní k nám budou jezdit na dovolené v mercedesech, aby se pobavili pohledem na tak hloupý národ.

Nedávno jsme si zvolili novou sněmovnu, ze které vyšla snad schopná vláda. Ale tady by přeměna české společnosti neměla končit. Musíme si uvědomit, že už nesloužíme systému jako za komunismu. Z objektů moci jsme se stali jejími vykonavateli. Nyní bychom měli býti svéprávnými lidmi, kteří dokáží přizpůsobit okolní svět k blahobytu svému. Vnímejme svět v souvislostech. Osekat rozpočtový schodek na 5% HDP a amputovat národu obě ruce zvládne každý řezník. Avšak o blahobyt se musí postarat národ jako jeden muž. A to jsme přece my! Nenechávejme ostatní vydělávat na naší lhostejnosti. Nedovolme jim krást náš blahobyt! Zasaďme se o to, aby se tržní hospodářství stalo spravedlivým místem pro rozvoj naší osobnosti.