Irena a přijímací pohovory

Mám kamarádku Irenu. Je jí 30, je inženýrka ekonomie, rozumí finančním tokům a kontrolingu, což já ani nevím, co je. Irena je prima, je tak trochu praštěná, veselá a upřímná. Hodně upřímná. Díky své upřímnosti už dvakrát přišla o práci. A práci pak díky své upřímnosti dlouho hledala. Irena totiž nepochopila, že u přijímacích nebo ročních hodnotících pohovorů se moc nesmí říkat holá pravda. Pravda jo, ale zas ne moc. Musí se říkat to, co je pravda a zároveň je to v tu chvíli strategické a politicky vhodné. Irena to odmítá. Momentálně práci má. Bojíme se konce roku, co zase řekne u prvního ročního hodnotícího pohovoru se svým relativně novým zaměstnavatelem. Aby zas celé jaro nehledala práci.

Každý, kdo jsme někde zaměstnaní, jsme prošli aspoň jedním přijímacím pohovorem. Teď je to velmi moderní, píšou se o tom knihy a můžete zaplatit spoustu peněz „koučům“, kteří vás v tom proškolí. Máte si přečíst něco o firmě, kde se o místo ucházíte, o práci, kterou chcete, máte se vykoupat, slušně obléci, učesat a vyčistit nehty. Máte tam sedět rovně, zpříma hledět a nebát se. Irena o hygienu dbá, toho se nebojíme. No, ty vlasy, ale co máte dělat s neposlušnou jemňoučkou slámou. Irena není typ, který by dal pár tisíc za nějakou trvalou. Je to nepraktické pro její časté pobyty v hospodě. Ale na pohovor se slušně oblíkne a rozhodně se nebojí odpovídat na otázky. Horší je to už s tou vlastní přípravou. O firmě, kde se uchází o místo, toho většinou moc neví. Ale umí to odargumentovat.

Z první práce po škole vyletěla, když na ročním hodnotícím pohovoru řekla, že práce je OK, ale že zas tak strašně to nežere, že je jí jedno, kdo jí platí, hlavně když jí platí a pokud na ni nebudou vyloženě hnusní, tak že tam zůstane. Po novém roce byla vyhozena za neloajálnost. Nechápala, proč. Vždyť přece všichni chodí do práce pro peníze a aby je nikdo nebuzeroval! Byla naštvaná.

Obešla pár pohovorů a místo dostala. Sice nechápeme, jak je to možné, když na otázku, proč u nich chce pracovat, řekla, že to má blízko domů. Když se ptali, co ví o jejich firmě, tak řekla, že viděla logo v inzerátu a na dveřích a dál neví, ale název té pozice je jí známý a uměla by to dělat. Říkala, že přijímací pohovor byl příšerný, nechali je čekat s ostatními kandidáty šíleně dlouho na chodbě, kde byla strašná nuda, tak ona zmuchlala nějaký papír, hodila ho po jednom tom kandidátovi se slovy Pojďte se koulovat, ale nikdo se nekouloval. Prý se jich pak ptali, co dělají ve volném čase, a Irena řekla, že jezdí na kole a plave, a ostatní říkali, že rádi hlavně obchodují s cennými papíry a vyjmenovali metody, které k tomu užívají. Nicméně vybrali Irenu. Z této firmy ji ovšem vyhodili po pár měsících, když na hodnotícím pohovoru se pustila do šéfa, proč ji tam bral, když pro ni nemají žádnou činnost a ona chodí do práce se nudit a nemá do čeho píchnout. Byla opět bez práce.

Teď je na třetím místě. Zase tam řekla, že hlavní předností firmy je, že je blízko jejího bydliště. Psychotesty asi prošla, i když prý vůbec nechápala, na co se jí ptají. I když to jí nevěřím, ona je chytrá jako opice. Je tam a pracuje. Hrozně nadává na firemní posedlost excelem, tabulkami a vším, co tenhle excel umí a její šéf se v tom vyžívá. Přemlouvám ji, aby ty nadávky na excel neříkala na ročním hodnocení, jinak bude zas bez práce. Jsem zvědavá, jestli si to vezme k srdci. Ale třeba ji ty přijímací pohovory baví.