Ženy bez přípony –ová a Piráti s nadějí

Novela zákona o matrikách dává naději ženám, které se nemohou smířit s příponou –ová a také všem, kteří se nemohou smířit s tím, že se u nás stále mluví česky.

Český jazyk toho už prožil opravdu hodně. Před staletími byl pohřben do rakve zatlučené německými hřeby, aby ho obrozenci exhumovali a vdechli mu nový život. Spolu se svým národem přetrpěla čeština porobu druhé světové války, pokusy reálného socialismu i současný soustředěný útok všudypřítomné angličtiny. Ostatně, právě v těchto dnech si kritiku a zesměšňování od médií užívá ministryně Schillerová kvůli tomu, že si dovoluje neumět anglicky dostatečně dobře. Nicméně o češtinu jako takovou strach nemám. Stejně tak se nemohu považovat za nějakého bojovníka za čistotu mateřského jazyka, a to už jen z toho důvodu, že patřím k té většině Čechů, kteří ani svůj rodný jazyk neovládají dokonale a bezchybně.

Leč spor o příponu –ová v ženských příjmeních, to je – hezky česky řečeno – takový evergreen. Čas od času se prostě vyskytne osoba, která přesvědčí sebe samotnou, že nemá mindrák, nýbrž politický názor zvaný feminismus, a vsugeruje si také, že bez přípony –ová jí bude na světě lépe. Praktický rozdíl mezi ženami tohoto typu a ženami s přirozeným, zdravým sebevědomím ukázala například „první feministická vláda na světě“, která se přímo hlásila k „feministické zahraniční politice“, tedy vláda Švédska /1/. Její až do morku kostí feministické členky při návštěvě Íránu poslušně oblékly dlouhé kabáty a šátky, aby ukázaly, jak to s tím bojem proti ponižování žen doopravdy myslí. Jiné političky při návštěvě jiných islámských diktatur samozřejmě chodily prostovlasé a v obvyklých kostýmech, nicméně neodbočujme od tématu českých ženských příjmení.

Pirát Ondřej Profant a vládní zmocněnkyně pro lidská práva za ANO Helena Válková prosadili v návrhu zákona o matrikách změnu, která ruší současné podmínky, které musí splnit ženy, pokud žádají o uznání nepřechýleného příjmení /2/. Zatím tuto možnost měly především ženy, které si vzaly cizince, měly jinou než českou národnost, nebo žily v cizině.

Pan Profant svoji žádost odůvodňuje neuvěřitelným výrokem:

"Současný právní stav nutí ženy, které chtějí příjmení bez -ová, ke lži. Ženy by měly mít možnost o svém příjmení samy rozhodnout, bez zbytečné šikany ze strany úřadů," /3/.

Je to typický příklad způsobu myšlení těchto lidí: Pokud něco chci, tak na to mám automaticky právo, bez ohledu na relevantní důvody, proč to nejde. A jestliže mi to, co požaduji, ostatní okamžitě nezařídí, tak se z jejich strany jedná o šikanu. Tentokrát jsou tedy šikanou pravidla české gramatiky, ponechám na fantazii čtenářů, co se stane šikanou příště. Upozorňuji však, že realita většinou překoná i tu nejbujnější fantazii. Ještě zajímavější je to s tím "nucením ke lži". Dovedu připustit, že současný stav nutí některou ženu přijmout něco, co nechce, ale v čem má spočívat ona "lež?". Vysvětluji si to tak, že pro tyto demagogy je lží cokoli, co neodpovídá jejich vidění světa.

Skutečnost, že na příponu –ová se neútočí pouze tehdy, pokud je projednávána novela zákona o matrikách, ale téměř neustále, dokládá například devatenáct let starý článek jisté zvláště fanatické feministky /4/ jménem Jana Š. Raketa (ne, nedělám si legraci), ve kterém najdeme myšlenkové perly typu:

„Pro nás je přechylování a koncovka -ová výrazem patriarchálního stereotypu vlastnění ženy a volné manipulace s ní, „

Tento výrok dokazuje řekněme vnitřní nevyrovnanost oné osoby, kterou právě tato nevyrovnanost neustále nutí vyhledávat i ty nejabsurdnější důvody k tomu, aby se ujistila, že jí ten zlý svět ubližuje. Bohužel nikdy nezjistí, že problém je uvnitř a ne venku. Dotyčná osoba však jde ještě dále a dokonce požaduje, aby mohla svoje příjmení v průběhu života měnit opakovaně, a vše se vždy zapisovalo do matriky. Evidentně se tu nejedná o případ pro matrikáře, nýbrž pro specialistu ze zcela jiného oboru.

Mimochodem, jestliže se nějaký pán jmenuje Vlasta Krejčí, protože jeho otec přijal příjmení své ženy, necítí se Vlasta taktéž ponižován přivlastněním k nějaké ženě? A neproklíná navíc češtinu za to, že neumožňuje v jeho jméně rozlišit, jakého pohlaví je jeho nositel? Nebude pro sebe žádat změnu zákona, aby se cítil komfortně? Onen návrh zákona je tedy očividně nedokonalý, poněvadž nemyslí na všechny teoreticky možné případy a vždy se najde někdo, kdo bude "šikanován". Jenže Piráti a podobní liberální progresivisté nebudou spokojeni, dokud nebudou uzákoněna všechna, byť sebenicotnější "práva", která si ten či onen z nich vymyslí. Je to úkol vpravdě sisyfovský, leč i v nesmyslných počinech lze hledat smysl života, zvláště života politického, neumí-li dotyční řešit skutečné problémy.

Jazykovědec Karel Oliva se zastává přechylování u ženských příjmení z řady logických důvodů, které vysvětluje v tomto rozhovoru /5/. Jako zásadní důvod uvádí celkovou stavbu našeho jazyka, který je na přechýlená ženská příjmení uzpůsoben. Taktéž na příkladu Nováková versus Novákova dokládá, že o žádné přivlastnění se u českých ženských příjmení nejedná. I z tohoto důvodu tvrdím, že žádná žena nemá důvod cítit se příponou –ová ponižována nebo omezována na své důstojnosti a svých právech.

Svět se globalizuje a unifikuje. Buďme rádi a vděčni za vše, co je určující pro naši národní a kulturní identitu. Jejím zásadním nositelem je náš jazyk a koncovka –ová je u příjmení české ženy většinou tím prvním, dle čeho cizinec pozná její národnost. Buďme na naši národnost a na náš jazyk hrdí!

Zdroje:

1. https://www.info.cz/svet/svedska-ulicka-hanby-delegace-prvni-feministicke-vlady-na-svete-si-v-iranu-oblekla-hidzab-4611.html
2. https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/prechylovani-zenska-jmena-bez-pripony-ova-snemovna-zakon.A200514_132126_domaci_kop
3. https://echo24.cz/a/Sza27/bez-povinneho--ova-zeny-si-budou-moci-vybrat-neprechylene-prijmeni-doporucil-vybor?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=denni-tisk
4. https://www.feminismus.cz/cz/clanky/ova
5. https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/spolecnost/prechylovani-ova-karel-oliva-cestina_1909050741_pj