Fotoblog: Porta Bohemica v saharském prachu a Milešovka ve večerním slunci

Milí přátelé, neobvyklé meteorologické podmínky jsou pro fotografy vždy výzvou - a já jako fotograf ryze amatérský Vám nyní nabízím večerní procházku krajem důvěrně známým za počasí zvláštního a inspirativního.

Začneme v místě zvaném Porta Bohemica – Brána Čech. Zde se Labe z nížin začíná prořezávat Českým středohořím a Českým Švýcarskem do Německa až k Severnímu moři:

Snímek z vyhlídky Tři Kříže nad obcí Velké Žernoseky nám ukazuje jak onu bránu do naší země, tak kopce, které tu bránu stráží. První zleva je to Lovoš, na který se podíváme i na následujícím snímku:

Slunce zapadá – a zapadá mezi Kletečnou vpravo a Milešovkou vlevo. Předpověď počasí zněla: Skoro jasno. Ale prach ze Sahary mění hru a ta mračna nad krajinou jsou ho plná.

Z vyhlídky Tři Kříže se díváme na Radobýl a Litoměřice pod ním. Díváme se proti toku Labe, díváme se na místa, kudy kráčely dějiny i jednotlivci, a kterým dnes běží železnice i silnice po obou březích řeky a oběma směry. Vlevo se díváme také na vinice, poněvadž nejen Morava je krajem vína...

Tři kříže a prach ze Sahary – proměna obyčejného večera v pravé kouzlo místa.

Na sklonku dne u řeky

U obce Kocourov se České středohoří otevírá výhledům a pochopení: Je to pestrý a dramatický, ale přece jemný a zadumaný kraj, kde se ostré vrcholy střídají s klidnými pláněmi.

Milešovka se mi poprvé ukázala mezi větvemi z výstupu na vrchol Ostrý.

Na Ostrém najdeme skromné zbytky dříve velkolepého hradu.

Dnes však Ostrý udivuje především svými výhledy: Díváme se na vlevo na Kletečnou, dolů doprava na Velemín.

Od rozpadlin hradu se otevírá pohled daleko do kraje, přece je tu však dominantou hora Lovoš vpravo uprostřed.

Večer na Ostrém se chýlí ke konci a snímek při západu slunce je jen ozvěnou neskutečné kakofonie ptactva a hmyzu, stejně jako vůně šeříků.

České středohoří se zrodilo z vulkanické činnosti a skály na vrcholu Ostrého ji připomínají, stejně jako všudypřítomná dominanta Milešovky. A přece to vše vzniklo pod povrchem a teprve eroze vyzvedla nezdolná jádra hornin k výšinám, které dnes obdivujeme. Kdopak kráčel před námi po té čarokrásné krajině, když byla jen rovinou a Milešovku i další kopce teprve čekalo jejich odhalení?

Slunce zapadá a já se s Vámi loučím pohledem na Milešovku a Milešov pod ní.

Užívejte krásného jara a nezapomeňte na jaře vyrazit do krás české přírody!

Váš

Lukáš